Astrosat vlastněný z větší části vydavatelstvím Vltava-Labe-Press má ve svém portfoliu kromě časopisů Glanc, Gurmet a Šíp Plus hned pět televizních programových časopisů. Těžiště zkušeností Karin Vedrové nicméně leží ve vydávání exkluzivních licenčních časopisů, jakými jsou Marie Claire nebo National Geographic. Zdánlivý rozpor má snadné vysvětlení: Vedrová byla poslední tři roky svého působení v Sanomě především ředitelkou obchodu.
Z jejího pohledu kombinujícího zkušenost obchodní ředitelky a dnes šéfky vydavatelství právě segment televizních časopisů letos poprvé zažívá horší inzertní rok. Podle Karin Vedrové je to proto, že typičtí inzerenti díky pokračující recesi výrazně omezili výdaje do reklamy – i proto, že do jisté míry vyčerpali potenciál pro prodej svých produktů a služeb – a inzerce v tradičních médiích se jim už tolik nevyplácí. „Někteří velcí inzerenti své investice do tisku výrazně omezili nebo je zastavili úplně,“ vysvětluje Vedrová. Podle ní se ukazuje, že programové televizní časopisy, které sice mají velký zásah, ale spíše obecné zacílení kopírující populaci, v době snižování marketingových rozpočtů inzertně trpí.
Karin Vedrová ví, o čem mluví. Strávila bez tří měsíců 17 let ve vydavatelství Sanoma Praha a do Astrosatu odcházela na začátku léta z pozice obchodní ředitelky vydavatelství a zároveň publisherky licenčního glossy titulu Marie Claire. Tři roky v pozici šéfky obchodu byly pro Karin Vedrovou zásadní. „Nikdy jsem neusilovala o to, abych se stala obchodní ředitelkou. Cítila jsem, že to, co mě baví a co je mou silnou stránkou, je být více na straně časopisu, blíže obsahu a redakci,“ přiznává Vedrová.
V Sanomě ale v posledních letech probíhaly a stále probíhají časté změny a Vedrová v roce 2009 dostala nabídku převzít na omezenou dobu obchodní oddělení. „Řekla jsem si, že je to výzva, kterou by měl člověk přijmout,“ říká manažerka, pro kterou spojování pozic nebylo ničím novým. V Sanomě začínala jako marketingový koordinátor, ale postupně přes pozice junior publishera, publishera, marketingového ředitele a COO měla v rámci vydavatelství na starosti několik segmentů najednou. Krok směrem k obchodnímu oddělení byl tak pokračováním tohoto procesu, i když – jak s úsměvem přiznává – trochu jiným směrem. „Najednou jsem začala pracovat s lidmi, kteří se tolik nepohybují uvnitř vydavatelství, ale potkávají se s klienty a vnímají portfolio časopisů více zvnějšku. Hodně mě to inspirovalo,“ připouští Vedrová s tím, že se zřejmě mimo jiné i díky tomu dostala do hledáčku majitelů Astrosatu, kteří hledali novou jednatelku.
Vedrová převzala a poté vedla obchodní oddělení velkého vydavatelství v polovině roku 2009, tedy v době, kdy došlo k nejprudším propadům v inzertních příjmech. Trh se tehdy zcela změnil a i velké firmy investice do reklamy škrtaly nebo je odkládaly o několik čtvrtletí. Jak se v takové době podle Vedrové hledá schopný obchodník? „To je velmi obtížné proto, že práce obchodníka je stále náročnější a mnoho z nich z tohoto oboru odchází jinam,“ přiznává Vedrová. Podle ní i dobří obchodníci, o které je velký zájem a kteří mají dobré pozice, zvažují, jestli je obchod pro ně do budoucna ta správná cesta. Tato otázka se často pojí s tím, že se často nacházejí v určité životní etapě a přemýšlejí, jestli své směřování nezměnit.
Svět podle „Národní zeměpisné“
Silnou stránkou Karin Vedrové ale není jen obchod. Významnou část svého „pobytu“ v Sanomě totiž věnovala jednání s majiteli zahraničních licencí o přenesení jejich titulů do Česka. „V Sanomě to byl nejprve National Geographic, vzápětí Men’s Health a později Marie Claire,“ vypočítává Vedrová. Vztah licensora a licenčního partnera, to, jak probíhá vydávání licenčního časopisu i následná spolupráce s majitelem licence – to vše tvoří unikátní zkušenost, která se pochopitelně titul od titulu liší. „Například v případě National Geographic kontakty s americkou National Geographic Society, která časopis vlastní, velmi časté a v podstatě se detailně projednával obsah každého čísla.“ U Men’s Health (přestal vycházet v lednu 2006) a Marie Claire podle Vedrové probíhalo jednání s licensorem spíše na redakční úrovni, často ale bylo nutné z pozice publishera reportovat čísla, informovat o marketingových aktivitách časopisu nebo dojednávat dodatky ke smlouvě či přímo prodloužení smlouvy. Licenční smlouvy se přitom od sebe pochopitelně dost liší – každá má přinejmenším jinou garanci minimální výše licenčních poplatků a svůj způsob „ošetření“ vlastní licence.
Zřejmě největší školou bylo tedy pro Karin Vedrovou jednání s americkou National Geographic Society (NGS), která sídlí ve Washingtonu a je pověstná velmi pečlivým výběrem licenčních partnerů. Kromě toho, že si vybírají velká vydavatelství, se kterými už navíc mají nějakou zkušenost, také velmi ovlivňují to, kde se časopis tiskne. V praxi ne každá tiskárna má možnost National Geographic tisknout, ale musí projít testovací fází a dostat od NGS příslušný certifikát. Jde nejen o kvalitu papíru a barevnost fotografií, ale také o kvalitu dodatečného servisu, který tvoří různé vklady, všité klopy a zejména mapy, jež se k časopisu často přikládají. Český National Geographic se tak nejprve od roku 2002 tisknul v tiskárně RR Donnelley v Polsku, později certifikaci získala břeclavská Moraviapress.
Než došlo k vlastnímu podpisu licenční smlouvy, chtěla se NGS ujistit, že je Sanoma (tehdy ještě Mona vlastněná holandským vydavatelstvím VNU) připravená časopis vydávat mimo jiné tím, že vydavatelství muselo přeložit a vytisknout knihu z produkce National Geographic. „Když jsme to zpětně hodnotili, přišel nám takovýto postupný launch časopisu sice pochopitelný, ale pro Českou repubbyly liku zbytečný. Znalost značky totiž byla v Česku mimořádně vysoká,“ vzpomíná Vedrová, podle které měl National Geographic ještě před vydáním prvního čísla díky aktivitám české redakce a marketingu 15 000 předplatitelů. „To už zřejmě nikdo nikdy nezažije.“
A Playboy znáte?
Do dnešní Sanomy (tehdy to ovšem bylo vydavatelství Mona) přišla Karin Vedrová v dubnu 1995. Právě jí končila mateřská dovolená a Mona ji oslovila, jestli by se nechtěla ucházet o místo marketingového koordinátora. Mona byla už tři roky ve vlastnictví holandské VNU a holandské vedení se právě v roce 1995 rozhodlo, že na místo holandského ředitele nastoupí ředitel český. Stal se jím Ivan Chocholouš, který ve vydavatelství začal budovat novou strukturu. „S Ivanem jsem se znala ze společnosti VIPress Czechoslovakia, ve které jsem pracovala před nástupem na mateřskou dovolenou. Ta získala licenci na vydávání prvního zahraničního časopisu v Československu po roce 1989, a tím byl Playboy.“ Šlo o první pánský a zároveň první lifestylový licenční časopis, který se zde po revoluci objevil. „Obsahově byl na velmi vysoké úrovni. Kromě erotických fotografií, které jsou synonymem Playboye, vycházely tehdy v české edici – po vzoru mateřské edice v jejím vrcholném období – velmi kvalitní texty od renomovaných autorů. Například v době, kdy byl šéfredaktorem české edice Jaroslav Kořán, pro něj psali Ota Filip, Arnošt Lustig nebo Ludvík Vaculík,” vzpomíná Vedrová.
Redakce se hned na začátku rozhodla mít na obálce první českou playmate. Hned v roce 1991 se tedy odjelo fotit do Chicaga a s týmem, který playmate Šárku Lukešovou doprovázel, odjela do USA i Karin Vedrová. Focení zajišťoval americký fotograf, ale z Prahy do Chicaga cestoval filmový štáb, který pak z focení natočil dokument.
Ale zpět k začátku roku 1995, kdy Vedrová nastoupila do vydavatelství Mona. „To bylo v té době na vzestupu. Připravoval se časopis Story, začalo vycházet Překvapení, koupily se Květy a Ring a začala se vyjednávat licence na National Geographic,“ vypočítává Vedrová tehdejší projekty.
Kudy vede cestička
Dnes je situace jiná a Marie Claire je poslední glossy mezinárodní časopis, který se na českém trhu objevil. Z této kategorie zahraničních ženských časopisů zbývají již jen Vogue, který je ale zcela závislý na inzertních příjmech a podle Vedrové je nepravděpodobné, že by ho v dnešní situaci inzertního trhu v Česku někdo launchoval.
V glossy časopisech vidí Vedrová vedle vyloženě specializovaných titulů jednu z možností, jak skomírající inzertní trh v printu oživit. „Z pohledu inzerce existují produkty, které si člověk těžko bude prohlížet na internetu a obtížně k nim získá nějaký vztah, pokud si je nebude moci nalistovat v podobě kvalitních fotografií v odpovídajícím časopise. „Zároveň k tomu ale podle Vedrové potřebuje více informací, čehož už například nelze docílit televizní reklamou. „Energie věnovaná do kvalitních vizuálů otištěných v kvalitním časopise se pak ke čtenáři vrací.“
Karin Vedrová (1964)
Absolventka pražské VŠE se většinu své kariéry pohybovala v oblasti publishingu tištěných časopisů. Jejím prvním titulem byl Playboy, první zahraniční časopis v tehdejším Československu (1991). Po mateřské dovolené nastoupila v roce 1995 do vydavatelství MONA, dnes Sanoma Media Praha. Ve vydavatelství prošla množstvím pozic od marketingového koordinátora přes ředitelku marketingu, publisherku a obchodní ředitelku.
Předmětem jejího zájmu byly hlavně licenční časopisy National Geographic, Men’s Health a Marie Claire. V červnu 2012 se stala jednatelkou vydavatelství Astrosat. Energie věnovaná do kvalitních vizuálů otištěných v kvalitním časopise se ke čtenáři vrací.
