Koučování je v posledních letech nejskloňovanější „hit“ mezi managementovými trendy. Navíc se svět poradenských a vzdělávacích společností zalidňuje držiteli všemožných „certifikátů“ a počet „profesionálních koučů“ roste geometrickou řadou. Loňský průzkum České asociace koučů ke stavu trhu koučování v ČR identifikoval téměř čtyři tisíce subjektů, které ve své internetové prezentaci hovoří o tom, že nabízejí „koučování“. I mezi aktivními manažery je stále častěji slyšet, že už své lidi neřídí, neboť používají moderní metody řízení, a proto je „koučují“. Zdá se, jako bychom tedy měli před sebou fenomén, který má ambici nebýt jen přechodným módním trendem. Zkusme se proto podívat blíže na možnosti uplatnění koučování v manažerské praxi a na přínosy, které může vedoucím pracovníkům přinést.
Odpověď nesmíte znát předem
Hlavní smysl koučování spočívá ve zkompetentňování člověka, se kterým kouč pracuje. Proto jsou v centru pozornosti jeho již existující zdroje, tedy schopnosti, zkušenosti a potřeby. V průběhu koučovacího rozhovoru dotyčný zkoumá možnosti, jak tyto zdroje využít k plnění svých pracovních úkolů a zlepšování svého výkonu. Kouč jen pomocí vhodně kladených otázek směruje proces komunikace (forma), ve kterém jeho partner nalézá a postupně řeší to, co je pro něj užitečné (obsah). Role kouče je vymezena jako pomoc pro koučovaného, společně pracují na tom, co mu přinese užitek podle zásady: „Já kouč jsem tady kvůli tobě, a ne ty kvůli mně.“
Jako v každém oboru s letitou historií existuje i v koučování řada škol a přístupů, stejně jako oblastí jejich aplikace. My jsme na tento pojem zvyklí ze sportu, kde má svůj specifický význam, ale své místo má rovněž v terapii a našel si samozřejmě cestu i do světa byznysu. Jako příklad jednoho koučovacího směru můžeme zmínit systemické koučování, které se definuje jako „zaměřené na řešení“ a pracuje s měřitelnými parametry užitku na straně zadavatele. Jeho důraz spočívá v neinstruktivní formě práce.
Tento přístup je v rozporu s obecně rozšířenou představou, že kouč je expert, který má vědět, co jeho protějšek potřebuje, a toto mu „poradit“. To se projevuje tak, že se snaží partnera usměrňovat tam, kam si myslí, že by práce na tématu měla být orientována, vždy slušně, nenásilně a diplomaticky. Přesto jde o zásadní omyl! Úspěch koučování spočívá ve schopnosti kouče mít ve vztahu k partnerovi „čistou hlavu“, nesnažit se myslet jako on či za něj, nepředjímat žádná řešení, naslouchat, reagovat pouze na partnerovy odpovědi či úvahy, neradit mu, nepokládat návodné otázky, nedávat mu předpřipravené varianty k výběru. Otázky, které rozšiřují možnosti a aktivují zdroje v hlavě koučovaného, jsou nástrojem, který funguje účinněji než sebelépe formulované přesvědčení vzniklé v hlavě kouče.
Kouč s renomé
V rámci širokého záběru uplatnění koučování v podnikání se automaticky nabízí otázka po kvalitě práce koučů. Existuje řada svědectví, že koučové mnohdy dokážou se svými klienty malé zázraky. Proto je namístě nasazení kvalitativní laťky v podobě akreditace odborného vzdělání koučů a kvality jejich individuální práce, kterou provádějí renomované instituce a svou autoritou zaštitují ty představitele tohoto oboru, kteří prokazatelně splňují nezbytné odborné nároky. Na národní úrovni tuto roli plní Česká asociace koučů (ČAKO) a v mezinárodním kontextu Mezinárodní federace koučů (ICF).
Světové setkání koučůPraha se ve dnech 3. až 4. dubna stane hostitelem Světového setkání koučů, jehož tématem bude právě budoucnost koučování jako oboru a jeho vliv na formování společenských i podnikatelských hodnot.
