Království (a pokutu) za ticho

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Shutterstock.com

Měsíc plný soudniček: Twitter brojí proti patentovým žalobám, v Británii soudí telemarketéry za to, že se vám dovolají, ale nic neřeknou, a v USA se bloggeři domáhají práva na odměnu za své články - ačkoli je slíbili napsat zdarma...

Tweet peace a chance

Twitter se rozhodl jednostranně odzbrojit, alespoň co se týče patentové války ovládající vztahy mezi největšími internetovými firmami světa (Google, Apple, Microsoft, Facebook, Oracle…). Firmy se soudí o patenty mezi sebou navzájem, aby jedna druhou zpomalily. Twitter v půli dubna zavedl neobvyklé interní pravidlo a doufá, že se mocnější konkurenti přidají: poskytuje svým tvůrčím zaměstnancům, kteří přijdou s patentovatelnou věcí, právo veta na útočné žaloby na konkurenci stran „jejich“ patentů. To se rovná jadernému odzbrojení za studené války; je to počin riskantní, ale svého druhu imponující. A byl by ještě pěknější, nebýt jedné bezvýznamné skutečnosti: že totiž Twitter téměř žádné patenty nevlastní. Takhle je to podobné, jako by ono jaderné odzbrojení tváří v tvář Rusům a Američanům před lety navrhl, řekněme, Cheb.

Čtěte také: Jan Sedlák: Až odezní spekulace, rozhodnou kvality


Velkým bratrem k ziskovosti

Dunkin Donuts‘, řetězec prodávající pečivo ze slazených plastů, se těší na zvýšení tržeb až o 13 procent. Působivý údaj má prozaický původ: nově instalovaná bezpečnostní zařízení monitorují zaměstnance daleko účinněji než dosud. Zařízení zaznamenává, co zaměstnanec u kasy markuje, je schopno vyhodnotit podezřelé počínání a - což je novum - ex post k němu přiřadit příslušný úsek videozáznamu. Pilotní prodejny zaznamenaly až třináctiprocentní nárůst tržeb. Scanner gratuluje vedení DD k účinnému opatření (a říká si, jaké to je, když zaměstnavatel vidí každý váš úhoz na klávesnici a ještě si k tomu může pustit, jak se při tom tváříte).

Lebeděvové, strážci demokracie

Bohatí londýnští Rusové Lebeděvové vynaložili za poslední tři roky na provoz svých deníků The Independent a Evening Standard na 75 milionů dolarů. Syn Jevgenij, nominální šéf obou novin, a otec Alexandr, někdejší kágébák a dnes miliardářský vydavatel, sumu zveřejnili v rámci širokodalekosáhlého vyšetřování skandálu s odposloucháváním telefonů. Využili té příležitosti, aby Brity poučili o běhu jejich společnosti. Řekli, že noviny jsou skvělá věc, která musí přežít, má-li přežít sama demokracie, a že to závisí na lidech, jako jsou oni dva. Těsně poté, co Jevgenij od výslechu odešel, poslal po Twitteru vzkaz, jímž se zájem obou pánů o osud demokracie lépe vysvětluje: „Je nerozumné očekávat, že jednotlivci budou cpát do novin miliony, aniž by měli přístup k politikům.“ A je jasno, oddechl si Scanner.

Mlčeti zlato?

Britský telekomunikační regulátor Ofcom napařil ne docela symbolickou pokutu 750 000 liber společnosti HomeServe, jež se zabývá mimo jiné telemarketingem. Důvodem bylo příliš mnoho „mrtvých“ hovorů, kdy potenciální zákazník přijme hovor, ale nikdo se mu neohlásí (důvodem bývá, že číslo vytočí mašinka automaticky, zatímco všichni operátoři firmy právě masírují někoho jiného). Ofcom uznal, že to lidi zbytečně štve, a firmu potrestal. Krok správným směrem, říká si Scanner, ačkoli má podezření, že kdokoli od šimpanze výš by tisíckrát raději slyšel ze sluchátka ticho než telemarketéra.

Mráz přichází z New Yorku

Americký soud zamítl žalobu zhruba devíti tisíc bloggerů-přispěvatelů serveru Huffington Post, kteří si stěžovali, že jim HP za jejich práci nic neplatí. Dožadovali se alespoň nějaké sumy z celkové částky 315 milionů dolarů, jež loni v březnu zaplatila za koupi HP společnost AOL zakladatelce stránek, Arianně Huffingtonové. Soud se zachoval logicky, protože všichni dotyční pisálci věděli, že pro Huffingtonovou a její egoprojekt píšou zdarma. Druhá věc ovšem je, že to je znamení doby: nějak sestavit písmenka za sebe umí každý, pročež práce pisálků nemá na trhu žádnou hodnotu. Nějak se to Scanneru nepíše lehce.

Pomatený Burger King

Teprve nedávno zjistili u Burgerkingů, že jejich brandingové úsilí zaměřené na prodej hamburgerů mladým bílým buranům je nesmysl, a už udělali další rozhodný krok na cestě do pekel: těsně před plánovaným vstupem na burzu (což je pro fastfood vždycky riskantní kousek) začali vehementně propagovat zdravý jídelníček. Komentátoři Wall Street Journalu to shrnuli jednoduše: „Co tomu říkáš?“ zeptal se na nový trik BK během videorozhovoru reportér Quentin Fottrell příslušného analytika. „Co bych říkal, šel jsem do McDonald‘s a dal jsem si cheeseburger.“ Scanner udělá totéž.

Bacha na Číňany. Fakt.

Na neobvyklý trabl narazilo v říši středu Ferrari. Výrobce zbytečně luxusních automobilů měl tu smůlu, že jeden z jeho vozů havaroval na začátku dubna ve čtyři ráno v Pekingu; řidič se při tom zabil a dvě děvčata to šeredně pocuchalo. Naneštěstí za volantem patrně seděl vysoký politický prominent (či jeho ratolest), pročež úřady zakázaly o havárii jakkoli informovat. Na dotaz „ferrari“ se vám v čínském vyhledávači Weibo objeví hláška, že „v souladu s příslušnými zákony, předpisy a nařízeními nemohou být výsledky pro,ferrari‘ zobrazeny“. „Merda,“ musejí si říkat v Maranellu.

Autor je publicista