Při uzavírání nových obchodních smluv je pro každého podnikatele důležitá i otázka, v jakém rozsahu může platně sjednat omezení své odpovědnosti z titulu náhrady škody, a to i před porušením povinnosti, z něhož by škoda vznikla. Doložky o omezení odpovědnosti fungují obecně tak, že omezují, či v některých případech dokonce úplně vylučují, povinnost k náhradě škody v případě porušení příslušné smlouvy.
Díky stávajícímu znění kogentního ustanovení § 386 odst. 1 Obchodního zákoníku, dle kterého nebylo možno se vzdát nároku na náhradu škody před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, existovaly vážné pochybnosti podpořené neustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu o tom, zda je možno doložky s takovým omezením dle českého práva platně a účinně sjednat.
Češi si pomohou…
Díky pozměňovacímu návrhu ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny, který byl vyvolán i konkrétními potřebami některých českých průmyslových subjektů, byla přijata novela Obchodního zákoníku, která s účinností od 1. ledna 2012 mimo jiné významně rozšiřuje možnosti stran omezit svoji odpovědnost za škodu. Oním významným nově formulovaným ustanovením Obchodního zákoníku je § 386 odst. 1, který nyní zní takto: “Ve vztazích upravených tímto zákonem se lze dohodou vzdát práva na náhradu škody či toto právo omezit i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně ani toto právo omezit.”
Co toto ustanovení v praxi znamená pro účastníky obchodně právních vztahů? Bezesporu znamená šanci dohodnout si co do výše případné náhrady škody její limitaci dle svých představ, resp. v souladu s výsledky jejich vzájemného vyjednávání.
Například českým firmám, které jako objednatelé uzavírají smlouvy se zahraničními zhotoviteli, tato změna bezesporu usnadní prosazení volby českého práva do příslušných smluv o dílo, neboť dřívější právní nemožnost omezení maximální výše náhrady škody, které je jinak v zahraničních právních systémech zcela běžné, bylo pro zahraniční dodavatele až na velice ojedinělé výjimky zcela nepřijatelné. V praxi tak docházelo k tomu, že bylo ve smlouvách sjednáváno z uvedeného důvodu zahraniční právo, které limitaci náhrady škody připouštělo.
Zahraniční firmy se bránily
Proč se zahraniční firmy neomezené náhradě škody tak urputně bránily, a to i za situace, kdy například soutěžily o získání zakázek od českých firem na dodávky velkých technologických celků? Bylo to zejména z toho důvodu, že pokud by sjednaly neomezenou výši náhrady škody, měly by problémy se svými zahraničními financujícími bankami a pojišťovnami, které by jim z tohoto důvodu zvyšovaly cenu bankovních záruk, úvěrů, resp. pojistek, což by v konečném důsledku zahraniční dodavatelé byli nuceni zohlednit i do ceny příslušné dodávky.
Je zřejmé, že se pro účastníky obchodně právních vztahů shora uvedená změna v pojetí limitace náhrady škody zcela určitě stane cenným nástrojem pro mnohem více konkurenční sjednávání smluvních cen, nástrojem podporujícím podnikatele i v přijímání zakázek, jichž by se jinak mohli obávat, či prostředkem ke snížení úrovně rizika v rámci běžné obchodní činnosti. Změna bezesporu vyvolá u účastníků smluvních vztahů i potřebu pečlivěji se věnovat procesu sjednávání smluv, protože od těch účastníků, na jejichž straně leží převážná část povinností ze smlouvy (dodavatelé díla, poskytovatelé služeb apod.) je nutno očekávat, že se v jejich návrzích smluv (včetně smluv vzorových) a v jimi navrhovaných obchodních podmínkách budou objevovat smluvní ustanovení omezující jejich odpovědnost za škodu i v rozsahu, který nebude odpovídat obvyklým a oprávněným zájmům jejich smluvních partnerů. Bezesporu se tedy po shora uvedené novelizaci obchodního zákoníku stane používání takovýchto doložek omezujících náhradu škody mnohem běžnějším.
Bude zajímavé sledovat, jak k výkladu novelizovaného ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku přistoupí české soudy i teoretici z oblasti právní vědy, například v jakém rozsahu a zda vůbec budou připuštěny široké limitační klauzule pokrývající i případy, kdy škoda není způsobena porušením povinnosti, ale zákonem stanovenou škodnou událostí (například škoda způsobená provozní činností) anebo případy, kdy bude mít škoda původ v porušení nikoli smluvní, nýbrž zákonné povinnosti.
Dle našeho názoru je možno konstatovat, že novelizované znění ustanovení § 386 odst. 1 Obchodního zákoníku představuje pozitivní změnu odpovídající požadavku na rozšíření smluvní volnosti účastníků obchodně právních vztahů, tedy změnu která české právo v tomto ohledu přiblížila většině významných zahraničních právních systémů.
