„Hledali jsme nový způsob, jak komunikovat myšlenku recyklace, a zároveň jsme vnímali potenciál materiálu, který k nám přichází na recyklaci. Nápad propojit tyto dvě věci vznikl na konferenci v Rakousku, kde jsme viděli konferenční stolečky vyrobené z bubnů od praček. To nás přivedlo k myšlence, že podobným způsobem by bylo možné využít i materiál, který recyklujeme my. Domluvili jsme se s designérkami a umělkyněmi a otevřeli jim naše sklady,“ vzpomíná na začátky projektu Trash Made jeho manažerka Lenka Drápalová.
* E15: Kolik času uběhlo, než vznikly první šperky vyrobené z „vnitřností“ starých počítačů, serverů či telefonních budek?
Kolekce vznikaly postupně, zhruba dva roky. Bylo to dáno tím, že jsme nejdříve museli přijít na to, jaký materiál použít. My sice víme, co zařízení obsahují, díky recyklaci máme zkušenost, ale máme ji z jiného úhlu pohledu. Chvíli trvalo, než designérky zjistily, co mohou použít a jak. Poprvé jsme projekt prezentovali veřejnosti v roce 2009.
* E15: Jak jste vybírali výtvarnice?
Annu Kozovou jsme oslovili přímo my na základě dobrých referencí. Druhé dvě umělkyně, Linda Čihařová a Jana Chaklosh, se k nám připojily díky jedné recyklační akci. Zaujala je myšlenka dát starým věcem nový život.
* E15: Kolik času výtvarnice projektu věnují? Podílí se na produkci, nebo jen vymyslí tvar a pak už předmět vyrábí někdo jiný?
Většinou přijdou s nápadem a pak jej společně realizujeme. Něco z toho vyrábí návrhářky přímo samy. Některé věci se těžko někomu jinému předávají. Je třeba umělecká invence, cítění a šikovnost. Předměty, jako jsou motýlí mísy nebo brože Animali, vyrábí přímo umělkyně. Jinak materiál předáváme chráněným dílnám nebo šperkařům, kteří na tom dále pracují.
* E15: Takže předměty nevznikají na jednom místě. Kolik lidí se na jejich výrobě podílí a má díky tomu práci?
Jsou to tři chráněné dílny, umělkyně, několik šperkařů a já jakožto organizátorka projektu. Konkrétní počet se nedá dost dobře spočítat, protože lidé pracují na projektu externě a tým se v průběhu času mění. Například ve zmíněných chráněných dílnách se lidé střídají a navíc nemají práci jen díky nám.
* E15: Kolik už vzniklo designových produktů?
Momentálně máme zhruba 130 typů. Nejde o žádnou velkovýrobu. Většinou se jednotlivé typy produkují v desítkách, maximálně stovkách kusů. Někdy je to ale opravdu unikát, který je vyroben jako jediný kus.
* E15: Zmínila jste spolupráci s chráněnými dílnami. Kolika procenty se na výrobě podílejí?
Když bych to měla procentuálně vyčíslit, tak je to zhruba ze sedmdesáti procent, kdy jim výrobek projde rukama. Nedělají samozřejmě vše. Máme několik spec i f i c k ý c h produktů, které vyrábí přímo návrhářky, potom jsou výrobky, jako třeba prsteny, které zpracovávají šperkaři. Navíc proces výroby má různé fáze. Některý materiál je před předáním chráněným dílnám potřeba upravit, teprve pak to k nim jde na další úpravu, kompletaci a zabalení.
* E15: Kdo s nápadem využít chráněné dílny přišel?
Já. Zdálo se mi to logické. Mají nedostatek financí i práce pro své klienty. Novou a různorodou práci chráněné dílny vítají, i když není na plný úvazek. Zároveň vidí, že je o výsledek jejich práce zájem. A myslím si, že spolupráce je perfektní. A upřímně se divím, že tuto možnost nevyužívá více firem.
* E15: Kolik předmětů jste už prodali?
Přesně vám to neřeknu. Většinou je to v řádech desítek, maximálně stovek kusů. Máme tady motýlí mísy, kterých se prodalo třeba pět, nebo hodiny, kterých se také prodalo zhruba do deseti kusů. A pak třeba určitý typ broží, kterých jsme vyrobili pro Vodafone dva tisíce kusů. To byla zatím naše největší zakázka.
* E15: A které výrobky se prodávají nejlépe?
Výrobky z desek plošných spojů, což je kolekce náušnic a broží Boarded.
* E15: Do jaké míry je váš projekt finančně soběstačný? Vyděláte si na sebe, nebo vás musí REMA Systém dotovat?
Snažíme se, aby byl projekt soběstačný, což se nám víceméně daří. Ale on ani jako výdělečný není postaven. Primárním cílem není co největší zisk, ale hlavně předání informace, že existuje recyklace elektroodpadu a že je tu nějaká REMA, která ji lidem může zajistit.
* E15: Nedávno jste rozšířili sortiment o předměty, které se hodí i pro muže. Proč? Byla po nich poptávka?
Udělali jsme to jednak proto, že šperků už máme poměrně hodně. Za druhé máme pocit, že na trhu je opravdu málo produktů pro muže. Najít něco zajímavého designového pro pány je vždycky problém. To nás inspirovalo k tomu, abychom vytvořili novou kolekci, která bude více pánská a vyplní tak mezeru. Další věc je, že máme často poptávky od firem na dárkové předměty pro jejich klienty. Snažili jsme se tedy najít něco, co by bylo použitelné jak pro muže, tak pro ženy. Proto máme například nové otvíráky nebo nože či flash disky.
* E15: Získali jste za své výrobky nějaká ocenění? Otevřely se výtvarnicím díky práci pro vás další možnosti?
Získali jsme nominaci na ocenění Czech Grand Design. Anna Kozová se s Duhovými hodinami a jedním výrobkem mimo Trash Made v rámci nominací této soutěže za rok 2010 umístila na šestém místě. Určitě je to pro ně plus. Je o nich slyšet a jejich práce je oceňována.
* E15: Od startu projektu jste jistě získala řadu zkušeností. Udělala byste dnes něco jinak?
Určitě. Tím, jak člověk získává zkušenosti, vidí, že často trvalo dlouho, než se vývoj produktu někam posunul. Dnes bych udělala spoustu věcí rychleji. Ale když člověk ty zkušenosti nemá, tak to prostě chvíli trvá. Nyní mám pocit, že je třeba projekt rozvíjet rychleji a prezentovat jej co nejvíce veřejnosti.
* E15: Zaujalo mě, že každý výrobek má u sebe text se svým příběhem. Kdo jej vymýšlí?
Z části já a z části designérky. Snažíme se dosáhnout toho, aby se ke každému dostala spolu s výrobkem informace typu: jsem vyroben z desky plošných spojů nebo z tlačítka telefonní budky. A dozvěděl se tak, co za tím je a zamyslel se – když tohle byl kus počítače, tak asi bych ten počítač neměl vyhodit do lesa nebo do koše, ale že se s ním dá něco udělat.
Trash Made
V rámci projektu vznikají designové šperky a doplňky vyrobené z recyklovaných součástí starých elektrospotřebičů. První výrobky byly představeny v roce 2009. Projekt zaštiťuje společnost REMA Systém, jež organizuje sběr, třídění a recyklaci elektroodpadu. Na výrobě se podílí skupina umělců, šperkařů a chráněné dílny. Smyslem projektu je upozornit na důležitost správné recyklace.
