Mít všech deset pohromadě aneb pracovat efektivněji

psaní na stroji

psaní na stroji Zdroj: profimedia.cz

Denně v práci napíšeme desítky e-mailů. Pokud má e-mail 500 znaků, píšeme jej pár minut. Když tvoříme dokument, spoustu času a energie spotřebujeme na to, že hledáme písmenko na klávesnici a „datlujeme“ text. Umíme-li psát hmatově, takzvaně naslepo všemi deseti prsty, nemusíme mozek zatěžovat hledáním písmen. Přemýšlíme jen nad vhodnými slovy a myšlenkami a prsty samy jedou rychlostí klidně 500 úhozů za minutu. Této dovednosti nás však ve škole vesměs nenaučí.

„Zahájit výuku psaní všemi deseti jsme se rozhodli poté, co personální oddělení oslovil jeden z kolegů z technického oddělení se žádostí o tento druh školení. Usoudili jsme, že stejný hendikep v ovládání klávesnice mohou mít i někteří ostatní kolegové. Ne na všech typech středních škol se totiž psaní všemi deseti vyučovalo.

Písemná komunikace prostřednictvím e-mailu přitom představuje nejvyužívanější způsob předávání informací v naší firmě, a to nejen v rámci naší továrny, ale také s ostatními závody a obchodními jednotkami v Evropě i jinde ve světě,“ říká Eva Vránková z firmy Kraft Foods ve Valašském Meziříčí.

„Z vlastní zkušenosti vím, že tato dovednost, kterou jsem sama získala na střední škole, mi umožňuje pracovat velmi rychle. Ušetřený čas pak mohu věnovat jiným pracovním aktivitám. Zvýšení efektivity práce, snížení stresu, přenesení velké části práce z hlavy na prsty, to vše jsou výhody, které psaní všemi deseti přináší. Protože jsme tohle všechno v personálním oddělení věděli, tak jsme usoudili, že výuka psaní všemi deseti má smysl a potenciál přinést velmi rychle výrazné a viditelné výsledky.“

Kontrola pokroku

Program byl instalován na firemní síti a „žákům“, jejichž průměrný věk je 37 let, byly zakoupeny také licence pro domácí výuku. Pracovníci doma trénují a pomocí takzvaných postupových klíčů přenášejí výsledky svých cvičení do firemní sítě.

Ve firmě tedy mají přehled o jejich postupu, vidí, když někdo delší dobu ve výukovém programu nikam nepostoupil. U některých kolegů, kteří potřebují vyšší míru asistence ze strany „učitele“, zavedli předem plánované přenosy výsledků cvičení. Pracovníci tak vědí, že se o jejich postup někdo zajímá, což je dále motivuje k domácímu tréninku.

Výuka byla zahájena loni v září. Žáci, každý svým tempem, postupují k vrcholu, v každém táboře se učí psaní jiných znaků a znakových skupin. Jedna kolegyně již v lednu dosáhla konečného tábora číslo 46, jinými slovy během necelých pěti měsíců úspěšně ovládla všechny znaky klávesnice a nyní pokračuje v tréninku opisy celých textů.

Je předpoklad, že zhruba po třicátém táboře všichni pocítí výrazné zvýšení efektivity své práce a budou zároveň dostatečně vnitřně motivovaní pro to, aby výuku dokončili. Až do cíle dojde většina (nebo ideálně všichni), plánuje firma uspořádat s pomocí dodavatelské firmy soutěž.

Bez hranic

Jaké je věkové ohraničení pro výuku psaní všemi deseti a za jak dlouho a při jaké intenzitě výcviku se to naučí třeba děti na školách? Odpovídá spoluautorka programu na výuku psaní deseti Mount Blue, bývalá středoškolská učitelka, nyní hlavní metodička vzdělávací agentury, Jana Olchavová: „Horní hranice není, znám sedmdesátiletou paní, která se ve výukovém programu dostala za polovinu. U dětí záleží na tom, jak umí samy nebo s pomocí dospělých udržet pozornost. Na střední škole při dobrém vedení a třech hodinách týdně umí většina žáků na konci pololetí slušně psát, do konce školního roku to zvládnou i ti pomalejší. V základních školách by to zvládli také, jenže dávají do rozvrhu jen jednu hodinu týdně.“

Autorka je spolupracovnicí redakce