Prodej digitálních multilicencí je jednou z možných cest, jak na digitálním obsahu vydělávat. Léta se to daří prodejcům softwaru – na multilicencích ušetří kupující, zvláště firmy, které nemusejí pro každý počítač kupovat softwarový balík zvlášť, ale mohou jej poskytnout každému zaměstnanci, často bez ohledu na jejich počet. Vydělá i prodávající, který zabrání pirátskému šíření a získá jednorázově vysokou částku.
Prodávat takovýmto způsobem digitální zpravodajský obsah se tedy jeví jako logická cesta. Vydavatelovo zpoplatněné médium se dostane k širokému okruhu čtenářů. Kupující zároveň ušetří a dostane třeba digitální vydání konkrétního deníku pro všechny své zaměstnancům. Díky digitální podobě je to mnohem výhodnější cesta než dřívější firemní předplatné desítek kusů novin. Slevy mohou být vyšší, protože je nelimitují náklady na papír, tisk a distribuci.
Co to nabízíme?
Cestou multilicencí se vydalo už před lety vydavatelství Economia, které ostatně na firemním předplatném svých titulů v papírové podobě vždy stálo. Při pohledu na její webové stránky působí společnost jako lídr v prodeji multilicencí digitálního obsahu. Nabízí třeba multilicence pro hromadný přístup k online archivu Obchodního věstníku i Hospodářských novin, podle webové prezentace se dají zakoupit od počtu pěti kusů. Při vyšším počtu uživatelů slibuje vydavatelství Economia vyšší slevy.
I po letech, kdy tato nabídka trvá, však ve vydavatelství Economia nevědí, že ji mají a kdo prodej zajišťuje. Když totiž Strategie žádala o informace, jak se prodeji multilicencí daří, odpověděli nám z tiskového oddělení Economie, že nic takového nenabízí. Po upozornění, že tuto nabídku mají několik let na internetu, odpověděli, že to je tedy asi pravda, ale že o tom, kolik toho prodávají, nikdo nic neví, nebo ví, ale nedal to vědět tiskovému.
Zdá se, že prodej multilicencí je pozůstatkem „digitální ofenzivy“ z časů Lucie Tvarůžkové, bývalé šéfky iHNed.cz, která se snažila přesunout Economii do digitální budoucnosti, ale po jejím odchodu ztratilo vedení o projekt zájem.
Digitální zájem
Paradoxně je to ale právě ekonomický zpravodajský obsah, který má navzdory zřejmému neúspěchu Economie šanci uspět právě s prodejem multilicencí. Petr Skočdopole z Motejlek.com se k tomu vyjádřil, že příjmy z prodejů multilicencí digitálního obsahu tvoří „podstatnou část příjmů našich projektů“.
Přitom zrovna Motejlek.com není pro firmy levná záležitost. Celoroční předplatné pro jednoho uživatele stojí bez DPH čtrnáct tisíc korun. Cena multilicence pro jednoho až devět uživatelů na rok je padesát tisíc korun a za devadesát tisíc korun má do webu Motejlek.com firma přístup z deseti a více počítačů či jiných zařízení.
Nákup takovýchto multilicencí využívá třeba vedení bank, advokátních kanceláří, investičních společností, různých agentur a jiných firem ze světa velkého byznysu. Logicky by podobným způsobem mohly prodávat ve velkém své digitální předplatné i Hospodářské noviny. Podle všeho ale buď o jejich obsah není zájem, nebo prostě Economia jenom neví, jak tento produkt nabízet. Přitom o zavedení takového typu hromadného digitálního předplatného kvůli poptávce čtenářů intenzivně uvažuje nový měsíčník Reportér.
Poměrně dobrou zkušenost s multilicencemi mají obecně odborná média. Třeba zdravotnický čtrnáctideník AM Review. U něj funguje hromadné předplatné na individuální bázi, většinou si jej zařizují velké nemocnice. „Slevu určujeme vždy individuálně podle požadavků klienta na produkt a také míry naší vzájemné spolupráce,“ vysvětluje Julie Langerová z marketingu vydavatelství Ambit Media, které titul vydává.
U velkých odběratelů, jako jsou právě nemocnice, je ale o takovou službu zájem, i když ne tak velký, jak by mohl být. Společnosti tuto službu obecně příliš dobře neznají a často ani nevědí, co si pod multilicencemi na digitální obsah představit.
Konkurenční výhoda
Prodej multilicencí pro digitální obsah teď zkouší největší distributor elektronických knih u nás – Palmknihy.cz. „Tuto nabídku jsme zatím testovali a nyní se pouštíme do ostré nabídky partnerům. Podle prvních ohlasů to vypadá, že by o tento typ produktu mohl být zájem,“ říká Jiří Vlček z Palmknihy.cz.
I multilicence knih míří logicky na větší firmy. Produkty, které by je mohly zajímat, jsou třeba ekonomické tituly, sbírky zákonů, účetní předpisy, zdravotnické knihy, manuály k softwaru a podobné materiály, které zaměstnanci potřebují, ale pořizovat je ve velkém může pro firmu představovat poměrně vysoké náklady, zejména pokud by se jednalo o papírové knihy. Multilicence digitálního obsahu je výrazně levnější.
„Výhodou takovéto knižní licence je, že nikdy nevyprší a je neomezená pro všechny zaměstnance firmy. Firemní digitální knihovna tak může postupně narůst do potřebného rozsahu poměrně levně. Smysl to ale má i pro prodejce digitálního obsahu. Jinak bychom to nedělali,“ tvrdí Vlček.
Podle Petra Skočdopole z Motejlek.com mají multilicence smysl tam, kde je korporátní poptávka. „Asi nebude příliš mnoho institucí, které potřebují pro své zaměstnance objednat větší množství digitálních Blesků. Vydavatelé by to ale měli určitě zkusit u médií, jež mají kvalitní obsah, který firmy zajímá, protože jeho znalost mezi zaměstnanci může představovat konkurenční výhodu,“ říká Skočdopole.
