Nabídka médií za pětadvacet let stoupla na několikanásobek

Časopisy, noviny, ilustrační foto

Časopisy, noviny, ilustrační foto Zdroj: Repro Strategie

Za posledních pětadvacet let nabídka titulů tuzemských médií stoupla na několikanásobek. Například počet periodických tiskovin se v letech 1990 až 2013 více než zdvojnásobil. Na více než desetinásobek se postupně vyšplhal počet celoplošně šířených televizních stanic a podobně dynamický trend zaznamenalo také rozhlasové vysílání. Vyplývá to z údajů ministerstva kultury a dalších organizací.

Počet titulů periodického tisku podle statistik ministerstva kultury od roku 1990 do roku 2013 vzrostl více než dvaapůlkrát. Zatímco v roce 1990 vycházelo dohromady 1870 titulů, z toho 30 deníků a 1840 časopisů, v roce 2013 to bylo již celkem 5017 titulů, z toho 110 deníků a 3626 časopisů. Razantní nárůst nastal v roce 1995 s rozvojem tržní ekonomiky a v dalších letech do roku 1998 vycházelo stabilně okolo 4300 titulů. Pozdější pokles trvající do roku 2004 vystřídal opětovný růst, a to až po největší boom patrný v roce 2008 s dokonce 5687 vydávanými tituly.

Nejvíce deníků vycházelo v roce 2006, kdy se jejich počet vyšplhal na 165. Od té doby se počet deníků stále snižuje až na 110 v loňském roce. Celostátních deníků je z toho na trhu necelá desetina. Například Lidové noviny navázaly již v roce 1988 ještě jako samizdat na tradici meziválečných „Lidovek“. Vedle pokračovatelů předlistopadových novin jako Rudého práva, Mladé fronty nebo Československého sportu jsou na trhu listy, které se objevily až po revoluci. Z více než desítky deníků přežily do dnešních dnů Blesk nebo komunistické Haló noviny. Mezi posledními končícími tituly byl například v roce 2009 bulvární Šíp, o několik let dříve skončil také krátce vydávaný deník Super.

Překotné televizní vysílání

Ještě překotnější vývoj zaznamenala oblast televizního vysílání. Počet pozemních stanic se rozšířil z původních dvou, tehdy Československé a později České televize, především díky postupně zaváděné digitalizaci až na současných zhruba 25 volně šířených kanálů. Většina z toho připadá na velké televizní skupiny, vedle České televize komerční Novu a Primu. Zatímco veřejnoprávní televize se postupně rozrostla o zpravodajský, sportovní, dětský a kulturní kanál, komerční hráči přidávali tematické stanice zaměřené na filmovou a seriálovou tvorbu, případně sport či dokument. Vedle toho v pozemním vysílání vznikly například TV Barrandov, televizní skupina Óčko nebo Relax se svými sesterskými hudebními programy.

Ve sledovaném období dynamicky rostla také nabídka kabelového a satelitního vysílání. Zatímco v roce 1993 evidovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) 28 provozovatelů kabelového vysílání, letos už je jich více než 90. V případě satelitu, k němuž byla první licence udělena v roce 1994, dnes prostřednictvím družice vysílá přes 60 provozovatelů.

Rozvoj se v porevoluční době pochopitelně nevyhnul ani rádiovému trhu. První českým soukromým rádiem byla v roce 1990 Evropa 2. Nejposlouchanější české Rádio Impuls se zrodilo v roce 1999 z původní stanice Rádio Alfa. Tu provozovala společnost Kaskol, která spolu s Frekvencí 1 byla prvním českým provozovatelem soukromého celoplošného rádiového vysílání. Zatímco Frekvence 1 po šesti letech licenci obhájila, Kaskolu se to už nepodařilo.

Dynamický vývoj v polistopadových letech zastihl také Československý a později Český rozhlas. Ještě v roce 1993 byly jeho součástí tři celoplošné stanice Radiožurnál, Praha a Vltava spolu se sítí regionálních studií. V současné době je to osm celoplošných stanic doplněných o 13 regionálních programů. K nynějším plánům rozhlasu patří mimo jiné navýšit pokrytí stanice mluveného slova Plus, která vznikla loni sloučením tehdejších samostatných ČRo Česko, ČRo 6 a ČRo Leonardo.