Nevěřte křišťálové kouli a raději se zajistěte, radí expertka na kurzové riziko

Olga Cilečková.

Olga Cilečková. Zdroj: PwC

libra
Libra
3
Fotogalerie

Jistota je jediná: kurz koruny bude v souvislosti s brexitem, koncem intervencí a s nestabilitou v Evropě dva až tři roky výrazně rozkolísaný. Uvádí to Olga Cilečková, ředitelka oddělení Treasury rizik společnosti PwC ČR. 

Nakolik ovlivní brexit české podniky?

Odchod Británie z EU je prakticky rozhodnut a jak ukázal průzkum PwC mezi šéfy významných českých firem, třetina z nich považuje brexit za hrozbu pro své podnikání. Naopak desetina z nich označila vystoupení ostrovního království z EU za příležitost.

Ať už ale firma považujete brexit za příležitost či hrozbu, má-li její podnikání nějakou návaznost na Británii, nevyhne se pravděpodobně do budoucna změnám právních předpisů či nejrůznějším regulacím.

Oblastí, kterou je potřeba intenzivně sledovat a řešit již nyní, je měnové riziko. Kurz libry se může zakymácet s jakýmkoli politickým prohlášením. Jak radím i svým klientům, ať už jde o čisté otevřené měnové pozice, výběr zajišťovací strategie a její exekuci či nastavení metodiky účtování a reportingu, vždy by mělo platit, že „zajištění znamená zajištění“, nejde o spekulaci.

Jak by se mohl kurz libry v blízké době vyvíjet?

Její výrazné oslabení je zatím nejmarkantnějším dopadem plánovaného tvrdého brexitu. Těsně po jeho vyhlášení padla libra na své třicetileté minimum vůči dolaru a vůči koruně se pohybovala od okamžiku oznámení brexitu v rozmezí 29,9 až 32,4 korun za libru. Británie přitom představuje pro Českou republiku pátý největší exportní trh a české firmy jsou výrazným propadem libry značně postiženy.

Je velmi pravděpodobné, že další a možná ještě výraznější výkyvy libry lze očekávat v následujících měsících a nejspíš i po celé dvouleté vyjednávací období o vystoupení Británie z EU. A ty tam jsou doby, kdy byl měnový kurz primárně ovlivňován ekonomickou silou jednotlivých zemí.

Hlavní proměnné vývoje kurzu koruny a libry jsou dnes tři: nastavení budoucích vztahů Británie a EU, očekávané ukončení intervencí ČNB a výrazná politická nestabilita v Evropě.

Politická rizika, jimž Evropa čelí, vyvolávají silnější tlak na oslabení eura vůči koruně než dopad brexitu na libru. Ukončení intervencí ČNB se očekává kdykoliv po 1. dubnu, přičemž následné výkyvy kurzu mohou jít významně oběma směry. Jedinou jistotou po následující dva až tři roky bude výrazná rozkolísanost kurzu.

Můžete doporučit postup pro řízení měnových rizik?

Klíčové je přesně pochopit a vyčíslit čisté měnové pozice firmy a maximální využití takzvaného přirozeného zajištění. Přirozený hedging znamená nastavení například eurových nákladů proti eurovým výnosům, a to jak objemově, tak časově. Pokud společnost ve finále generuje čisté cizoměnové příjmy například v eurech, je vhodné zvolit eurové financování a zvýšit tak úroveň přirozeného zajištění. Po zohlednění všech těchto možností si firma stanoví svou čistou měnovou pozici a musí se rozhodnout, zda toto riziko akceptuje, nebo se ho zbaví použitím měnových derivátů.

Deriváty poskytují jistotu budoucího výsledku konverze cizoměnových toků peněz. Samozřejmě že budoucí spotový kurz může být výhodnější než kurz zajištěný. Finanční ředitelé pak často čelí tlaku, že na derivátech ve finále prodělali. To ovšem neodráží podstatu hedgingu. Finančním ředitelům proto vždy doporučuji, aby svému vedení vysvětlili, že firmy by se měly soustředit na svůj hlavní byznys a na to, v čem jsou skutečně dobré. A měnového rizika se zbavit tím, že si zaplatí za jistotu kurzu budoucí konverze. Měnové trhy jsou jedny z nejvíce efektivních a spekulovat na měnovém riziku je hra s ohněm.

Na která rizika byste upozornila?

Nástrah spojených s deriváty je několik. Jednak jsou to poplatky bance, které musejí firmy za deriváty zaplatit. Tyto poplatky jsou „schovány“ ve forwardovém kurzu, který banka klientům nabídne, a nemusejí být jasně patrné v okamžiku uzavření derivátu. Další nástraha v případě neopčních derivátů, jako jsou měnové forwardy, spočívá v tom, že vždy musí dojít k jejich vypořádání.

Může se tedy stát, že firma například očekává, že dostane 10 milionů eur za 12 měsíců a na ty si uzavře měnový forward. Nakonec ale dostane pouze dva miliony, ale v rámci forwardu musí bance přesto prodat 10 milionů. Přesnost odhadu budoucích peněžních toků je tak klíčová. V případě nakoupení měnových opcí k vypořádání obchodu dojít nemusí.

Princip opce spočívá v tom, že firma si kupuje právo, nikoliv povinnost obchod vypořádat. Za tuto flexibilitu ale zaplatí bance vyšší poplatek než v případě jednoduchého měnového forwardu.

Poslední nástraha je v tom, že deriváty mají komplexní účetní a daňové dopady a firmy ve většině případů potřebují externí pomoc na jejich správné nastavení. Naše zkušenosti s řadou českých podniků, kterým s jejich měnovou pozicí radíme, však ukazují, že všechny tyto nástrahy lze úspěšně ošetřit.

Měnové riziko a akvizice

Bořivoj Líbal, řídící partner mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal, uvádí, že s měnovým rizikem se nyní ve větší míře kancelář setkává například i při právním poradenství u akvizic společností. „Kupující se často ptá, v jakém objemu obchoduje prodávaná společnost mimo ČR a jaká je její celková finanční expozice do Evropy či USA. Investory pak pochopitelně zajímá, jaký bude mít případné negativní vychýlení kurzu dopad na výsledky společnosti, pokud se nijak nezajišťuje,“ říká Bořivoj Líbal.