O justici Bosny a Hercegoviny

Latinski most přes řeku Mjacka v Sarajevu je známy hlavně kvůli atentátu na Františka Ferdinanda

Latinski most přes řeku Mjacka v Sarajevu je známy hlavně kvůli atentátu na Františka Ferdinanda

Je nezávislé soudnictví předpokladem právního státu? ptá se ve svém textu z cesty po různých justičních systémech světa čerstvě jmenovaná soudkyně odvolacího senátu Speciálního tribunálu pro Libanon.

Republika Bosna a Hercegovina bývala součástí bývalé Jugoslávie a dnešní uspořádání státu je výsledkem tzv. Daytonské mírové smlouvy, uzavřené v roce 1995. Okolnosti uzavření této mírové smlouvy byly již od počátku předmětem řady debat a nepochybně výsledkem řady kompromisních jednání, směřujících tehdy zejména k ukončení války a nastolení mírového stavu.

Uspořádání justičních orgánů v zemi a jejich efektivní fungování, nastolení právního státu a vláda práva se jeví jako nezbytný atribut pro fungování země. Nejinak je tomu i v republice Bosna a Hercegovina. V současné době je to již sedmnáct let, tedy relativně dlouhá doba od Daytonské mírové smlouvy, která si kladla za cíl mírové uspořádání země. Jak vypadá dnešní Bosna a Hercegovina z hlediska spravedlnosti, fungování justice, vymahatelnosti práva, jak dalece je justice v zemi nezávislá a efektivní?

Na úvod, pro porozumění situa- ce v zemi, se podívejme, jak státní uspořádání v zemi vypadá:
Bosna a Hercegovina sestává, právě na základě zmíněné Daytonské mírové smlouvy z roku 1995, ze tří entit: Republiky srbské, Distriktu Brčko a Federace Bosny a Hercegoviny, přičemž Federace sama sestává ještě z 10 samostatných kantonů. Každá ze tří entit má samostatnou legislativu (přičemž leckde ještě najdeme legislativu z období, kdy země byla součástí bývalé Jugoslávie) a svoji soudní soustavu.

Nejvyšším správním orgánem v zemi je Předsednictvo Bosny a Hercegoviny, které ma tři přímo volené členy, tedy jednoho Srba, jednoho Bosence a jednoho Chorvata, kteří se na postu předsedy střídají každých osm měsíců. Celostátním výkonným orgánem je Rada ministrů, jejíž předseda jmenuje jednotlivé celostátní ministry. V zemi působí také Úřad vysokého představitele, zřízený právě Daytonskou mírovou smlouvou, který je nadán výraznými pravomocemi.

Nejvyšší rada vládne

Justice v zemi má ustavený samosprávný orgán, Nejvyšší radu soudců a státních zástupců (Visoko sudsko i tužilačko vijeće Bosne i Hercegovine), ustavenou zákonem z roku 2002. Nejvyšší rada má řadu významných funkcí, jako je jmenování soudců včetně soudních funkcionářů, soudních přísedících, a to na všech úrovních státního zřízení země, tedy na úrovních entit, kantonů, odvolacích, okresních i místních soudů, s výjimkou soudu ústavního. Stejně tak Nejvyšší rada jmenuje všechny státní zástupce. Rada také navrhuje k volbě soudce Ústavního soudu BaH. V působnosti rady je rozhodování o disciplinárních řízeních, vedených proti soudcům i státním zástupcům. Vzdělávání soudců i státních zástupců je sice svěřeno do působnosti entit, a tak každá z republikových entit má svoje vlastní justiční vzdělávací centrum, nicméně Nejvyšší radě přísluší toto vzdělávání kooordinovat, jakož i rozhodovat o druhu a množství nezbytného vzdělávání v konkrétních oblastech. Mezi významné pravomoci Nejvyšší rady patří také návrhy a další aktivity pro rozpočet justice i jednotlivých soudů, stanovení kritérií pro hodnocení soudů i soudců a některé další pravomoci.

Celostátní ministerstvo spravedlnosti republiky Bosny a Hercegoviny nemá příliš mnoho pravomocí, v podstatě kooordinuje činnost entitních ministerstev, podílí se na návrzích vzdělávání a legislativním procesu. Ministerstva spravedlnosti na entitních úrovních koordinují činnost soudů a podobnou pravomoc mají též kantonální ministerstva spravedlnosti, které koordinují činnost místních, okresních a odvolacích soudů jednotlivých kantonů.

Přetíženost přináší nejednotnost

Zákonem č. 16 z roku 2002 sbírky byl zřízen Státní soud Bosny a Hercegoviny jako de facto jediný soud s celostátní působností, který má ve své pravomoci projednávání válečných zločinů. Jedná se o soud sui generis, neboť zde působí též mezinárodní soudci, kteří by měli být mimo jiné zárukou spravedlivého procesu. Vzhledem k tomu, že soud je stále velmi přetížen, může soud delegovat projednání určitých činů na místní soudy, což však přináší značnou nejednotnost v rozhodování, neboť se tak stává, že podobný čin je posuzován podle zcela rozdílné legislativy s rozdílnými sankcemi. V současné době je snaha o změnu zákona o Státním soudu a zřízení zvláštního odvolacího soudu, neboť v současné době má Státní soud pravomoc rozhodovat jak v prvním stupni, tak i v odvolacím řízení.

Soustava soudů tak představuje jednak jediný soud s celostátní působností, tedy Státní soud Bosny a Hercegoviny, a dále Nejvyšší soudy entit, odvolací, okresní a místní soudy entit (a kantonů ve Federaci Bosny a Hercegoviny). V republice Bosny a Hercegoviny není Nejvyšší soud, který by například dbal na sjednocování judikatury a dlužno říci, že toto v justici citelně chybí.

V současné době v zemi působí stále řada zahraničních organizací, které dotují činnost Nejvyšší rady soudců a státních zástupců finančně i po odborné stránce. Evropská komise má v zemi své zastoupení a vyvíjí značné úsilí pro vytvoření právního státu, vybudování a fungování nezávislé a efektivní justice. Přes toto značné úsilí i výraznou finanční pomoc však je efektivita justice stále relativně velmi nízká. Úroveň korupce je stále na dosti vysoké úrovni, a to zejména na místních stupních.

Mezi soudy jsou také značné rozdíly, na některých soudech můžeme najít špičkovou moderní techniku, kterou soudy získaly díky mezinárodní pomoci, zatímco některé soudy se potýkají s nedostatkem finančních prostředků na základní provoz. Paradoxem je, že ne všechny soudy, které mají špičkové počítačové vybavení a jsou v oblasti hardwaru i softwaru na velmi vysoké úrovni, pak mají dostatek proškolených odborníků, aby mohli techniku efektivně využívat. Velké problémy činí také přetíženost soudů, a to zejména spory a drobné nároky v civilním soudnictví, trestnými činy mládeže v oblasti trestního soudnictví. Samostatnou kapitolou je pak výkon soudních rozhodnutí, které je zcela neefektivní a velkou většinou velmi špatně funkční.

Je zřejmé, že cesta k nezávislé a efektivně fungující justici v Bosně a Hercegovině je ještě poměrně dlouhá. K fungování právního státu je třeba, aby soudnictví bylo skutečně nezávislou složkou státní moci, efektivně a odborně fungující. K tomu bude pravděpodobně zapotřebí nejen například změny procesních předpisů, které by umožnily zpružnit soudní řízení, odbřemenění soudů, ale též důsledně dbát na to, aby justice nebyla pod vlivem politiky.