Už v minulé Strategii jsme varovali marketéry, kteří se pouštějí do komunikačního využití olympijských her. Zvláštní zákon totiž zakazuje neautorizované užití olympijských symbolů pro obchodní, reklamní nebo jiné obdobné účely. To však neznamená, že by nebylo možné v reklamě zmínit obecné prvky, například sport jako takový, fandění a podobně. A fandění se samozřejmě nejlépe vyjádří vlajkami, dresy, trikolorami a jinými symboly. I ty, zvláště spadají-li do rubriky státních symbolů, ovšem podléhají právní regulaci.
Státní symboly mají přímo svůj zákon číslo 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů, konkrétně velkého státního znaku a malého státního znaku, státní vlajky, vlajky prezidenta republiky, státní pečetě a státní hymny. Z tohoto zákona vyplývá, že běžné fyzické i právnické osoby, tedy též zadavatelé reklamy, mohou užívat vlajku, pokud se tak děje vhodným a důstojným způsobem, a také hymnu, je-li to obvyklé.
Tribuna plná fanoušků, kteří vhodně a důstojně mávají vlajkami či zpívají hymnu, je tedy v reklamě motivem v zásadě přípustným. Ona vhodnost a důstojnost zatím nebyly testovány soudním rozhodnutím, ale jen praxí: vzpomínám si, že ani pivní láhve označené vlajkou nevyvolaly žádné řízení, takže lze dovodit, že úřední pohled je velmi tolerantní.
Šetrná pokuta
Na druhé straně, jiné státní symboly, zvláště státní znak, smějí používat už jen v zákoně vyjmenované osoby. Malý státní znak (dvouocasý lev v červeném štítu) i velký státní znak (čtyři symboly našich zemí) mohou vedle dalších osob užívat sportovci při reprezentaci České republiky – ale reklama již nikoli. V praxi se ovšem běžně toleruje, když reklama sama státní znak neužívá (není samoúčelně v popředí vizuálu), ale pouze přiměřeně vyobrazí prvek, který má znak oprávněně na sobě.
Takže reprezentant se znakem na prsou může být v reklamě vyobrazen, i když tím propašuje do reklamy znak jinak zakázaný. Státní pečeť ani vlajku prezidenta republiky pak nelze užívat ani výše uvedeným nepřímým způsobem. Reálný úřední dozor nad dodržováním uvedených pravidel rozhodně nevzbuzuje hrůzu: vykonávají jej obecní úřady či pražský magistrát a nejvyšší hrozící pokuta je zde 15 tisíc korun.
U sousedů
Ve Slovenské republice jsou pravidla velmi obdobná, ale nikoli shodná. Tam podle zákona o státních symbolech platí, že „státní znak mohou užívat i jiné fyzické a právnické osoby s tou výjimkou, že jimi nemohou označit své budovy, listiny, pečetě a stejnokroj. Všechny fyzické a právnické osoby mohou používat státní znak vždy jen takovým způsobem, aby jeho použití bylo důstojné a odpovídající jeho postavení jako státního symbolu“.
Samotný státní znak (který je přesně součástí vlajky) lze v reklamě zobrazit například na tričku fanouška i zvlášť v reklamě, pokud to celkově bude důstojné. Naopak vlajka dle slovenského zákona nemá výslovnou možnost užívání běžnými osobami jako znak, ale to jistě jen proto, že zákon se soustředí na správné užívání a vyvěšování vlajky coby fyzického předmětu – pouhý zobrazený fanoušek důstojně nesoucí slovenskou vlajku by jistě také v praxi nevyvolal žádný právní problém.
K česko-slovenské zmínce je třeba doplnit, že právní ochrana platí pro české symboly na českém území a pro slovenské symboly na Slovensku. České symboly ve Slovenské republice ani slovenské symboly v Česku žádnou přímou právní ochranu nemají.
