Od roku 2000 stanoví právní podmínky marketingových soutěží a spotřebitelských loterií loterijní zákon, jehož četné novelizace byly od té doby ohlašovány, slibovány, projednávány, leč z pohledu reklamních akcí bez jakéhokoli výsledku – kromě zvýšení hrozících pokut. Marketérovi, který potřebuje tyto akce využít, tak stále nezbývá než se nadále se značnou mírou nejistoty řídit pravidly, která vytvořila praxe ve spojení s takovými „zdroji práva“, jako jsou různé dopisy a názory úředníků ministerstva financí.
Evropský soudní dvůr v Lucemburku nicméně již před roky v několika konkrétních případech rozhodl, že členské země nesmějí omezovat a regulovat akce na podporu prodeje ve větší míře, než jak jsou regulovány směrnicí o nekalých obchodních praktikách. Nejvýstižnější kauzou, ve které Evropský soudní dvůr rozhodoval, bylo rozhodnutí o takzvané předběžné otázce ve sporu německého řetězce Plus, který v rámci podpory prodeje vydával zákazníkům za nákupy body, jež umožňovaly následně účast v losování, což odporovalo německému právu. Avšak soud jasně řekl, že Německo nemá právo takové akce omezovat, a to právě proto, že akce na podporu prodeje jsou upraveny ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, která je takzvaně maximálně harmonizační, což znamená, že členské státy EU nesmějí zakazovat více, než jak to stanoví směrnice.
Harmonizovaná logika
Po pěti letech tak možná nyní přichází pozitivní dopad tohoto soudního rozhodnutí i do české legislativy, a to v podobě návrhu zákona, který by konečně mohl nešťastnou regulaci reklamních akcí uvolnit. Vláda totiž schválila a do sněmovny postoupila návrh zcela nového zákona o hazardních hrách. A tento návrh úplně ruší regulaci spotřebitelských soutěží a loterií.
Návrh konečně uznává, že tyto ryze spotřebitelské a reklamní akce nesmějí být vůbec regulovány nad rámec komunitárního práva.
Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že „z ohlašovacího režimu jsou nově vyjmuty hazardní hry ve formě spotřebitelských soutěží, anket a jiných akcí o ceny, jejichž současná úprava jeví z pohledu evropské judikatury značné známky nekompatibility s evropským právem. (…) Není pochyb o tom, že spotřebitelská soutěž je obchodní praktikou vůči spotřebiteli dle zmiňované směrnice. (…) S ohledem na skutečnost, že se jedná o plně harmonizovanou oblast, kterou není možné nad rámec evropské úpravy dále rozšiřovat, jediným východiskem je proto tuto část z návrhu nového zákona vypustit, a tím umožnit posuzování spotřebitelské soutěže jako obchodní praktiky obecně.“
Jediným právním omezením, které tak v případě schválení návrhu zůstane, bude již existující požadavek, aby akce nebyla nekalou obchodní praktikou, tedy zejména aby motivace výhrou neovlivnila nákupní rozhodnutí zákazníka tak, že by kvůli výhře zakoupil produkt, který by jinak ani nechtěl. Tato podmínka je logická, náročnější na férovou úvahu, ale slušným zadavatelům nikdy nečinila problém.
Marketingové varování
Přestože nás zkušenost učí nevyvolávat plané naděje nad pouhými návrhy zákonů, v tomto případě máme snad slušnou naději na jeho schválení a ukončení zcela zbytečného, patnáct let trvajícího obtěžování zadavatelů reklamy nesrozumitelným předpisem.
Sluší se dodat, že návrh zákona se týká reklamní praxe také v tom, že u reklamy skutečného hazardu zavádí nová obsahová omezení reklamy: jeho reklama nebude smět vyvolávat dojem, že hazardní hra může být zdrojem běžné obživy, reklama nebude smět být zaměřena na nezletilé, a navíc bude muset obsahovat sdělení o zákazu účasti nezletilých na hazardní hře a také viditelné a zřetelné varování tohoto – skoro až marketingově vydařeného – znění: „Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!“
