Novela zákona o potravinách, schválená sněmovnou a navíc kreativně doplněná Senátem, by měla začít platit za dva měsíce. Primárně se týká různých potravinářských agend, přitom však dopadá několika nečekanými zákazy i na reklamu: zakazuje reklamu elektronických cigaret, omezuje televizní reklamu erotických služeb a přípravků na podporu sexuální výkonnosti a také zakazuje reklamu potravin, klamně naznačující původ potraviny v Česku. Vysvětleme zde nové zákazy přehledně.
Čtu-li správně senátní tisk, pak na elektronické cigarety a jejich náplně má být uvalen zákaz reklamy, a to dokonce významně širší, než na běžné tabákové cigarety. Zatímco tabákové cigarety mohou být a stále jsou dosti běžně propagovány v místech prodeje, elektronické výrobky tuto výjimku nemají.
Upřímně řečeno, jeden pochybuje o tom, že tato nečekaná přísnost je výsledkem vůle senátorů či rafinovaným tahem dýmajícího senátora Kubery; spíše se zdá být prostým výsledkem nedbalé legislativní práce – jako již tolikrát. Lobby prodejců elektronických cigaret, existuje-li, tady zjevně zaspala, a její zboží tak nyní putuje do komunikační ilegality. Zákaz se týká i internetových televizí.
Vyhodíš ho z televize...
Zákaz reklamy, sponzoringu, product placementu a jiných obchodních sdělení, týkajících se erotických služeb, erotických výrobků a humánních léčivých přípravků nebo doplňků stravy na podporu sexuální výkonnosti pouze vylučuje, aby byly zařazovány do vysílání v průběhu dne. Povoleny tak zůstávají pouze v době od 22 hodin večer do šesti hodin ráno.
Nemyslím, že nechutné reklamy s panem Uzlem či červeným ďáblem budou chybět větší části publika, nicméně řešit nevkus konkrétních reklam jejich plošným zákazem je klasickou volbou jednodušší cesty, když nám chybí schopnost řešit jen samotný problém.
Otázkou pro reklamní průmysl zde zůstává, zda by tento zákaz přišel, kdyby Rada pro reklamu včas všechny podobné reklamy zakazovala jakožto neetické a předešla tím zákazu zákonnému – v čemž navíc spočívá její smysl. Při této legislativní kvalitě se ovšem možná brzy nadějeme, že „doplňky stravy“ s uvedeným účelem nahradí třeba „potraviny pro zvláštní výživu“ s uvedeným účelem – a červený ďábel se vrátí oknem.
Co je české?
A konečně informace v reklamě naznačující, že země původu potraviny je Česká republika, by měla být přípustná jen tehdy, pokud odpovídá podmínkám pro její oprávněnost, které budou nově dány zákonem.
Reklamní agentura asi nebude dost dobře moci zjišťovat, zda a kolik procent celkové hmotnosti nezpracované potraviny pochází z České republiky a zda prvovýroba, porážka zvířat a všechny fáze výroby proběhly na území České republiky, ale bude se muset spolehnout na sdělení zadavatele – a kdoví, zda on při dnešní průmyslové výrobě potravin bude tyto údaje sám znát.
Jako náhrada asi tedy poslouží „vyrobeno v České republice“, pro které stačí, že na našem území proběhla výroba. Nejlepší by bylo, kdyby toto národní kritérium přestalo být zajímavé a rozhodovala jen obyčejná kvalita a cena.
