Odhady médií, že se volba šéfa Českého rozhlasu bude odkládat, jak jen to půjde, se nenaplnily. Ve čtvrtek 28. července radní zvolili generálním ředitelem prozatímního šéfa ČRo Petera Duhana. Může tato volba něco napovědět i o nadcházející volbě generálního ředitele České televize?
Mediální trh je prazvláštní segment. Asi nikde nekoluje tolik personálních drbů typu „kdo, kam a do jaké funkce“. Tyhle drby jistě fungují i v jiných odvětvích byznysu, ale rozdíl je v tom, že novináři klepy občas i zveřejní. O tom, že se radní Českého rozhlasu nedohodnou a budou tlačit vlastního kandidáta, se v médiích mluvilo už 14 dní před volbou. V kuloárech se pak objevila informace, že politici z jakéhosi neznámého důvodu tlačí do funkce bývalého generálního ředitele Economie. Mezi novináři se tedy mluvilo o bývalém šéfovi Economie Miroslavu Pavlovi a mluvilo se také o Michalu Klímovi, synovi spisovatele Ivana Klímy, který po revoluci vedl z pozice generálního ředitele vydavatelství Lidové noviny a později právě s Miroslavem Pavlem (a těsně po něm) vydavatelství Economia.
Co je psáno, není dáno?
I v tomto případě se „mediální drby“ nakonec do médií dostaly. Den před volbou (proč?) se v Lidových novinách objevil článek nazvaný „Začíná boj o křeslo šéfa rozhlasu. Skončí patem?“.
V tomto článku se mimo jiné píše: „Zákulisní politické dohody nahrávají spíše tomu, že volba skončí patem.“ Samozřejmě se nedovíme, jaké zákulisní dohody a kdo se jich účastní, i když „dobře informovaný zdroj, který si nepřál být jmenován“ Lidovkám tvrdí, že měla vyhrát Hikelová, ale teď je volba „zablokovaná“. Pokud bychom tedy na článek nahlédli o den později, kdy byl už generální ředitel zvolen, zjistili bychom, že úsilí redaktorů a jejich odvolávání na dobře informovaný zdroj nemělo žádný smysl. Volba se totiž náhle odblokovala.
Kromě svého dobře informovaného zdroje Lidovky dávají také hlas bývalému řediteli ČRo Václavu Kasíkovi, který obsáhlý materiál dramatizuje konstatováním, že „zaslechl o té volbě mnoho zvěstí“ a že „plán s novým kandidátem nevylučuje“. Všechny spekulace tedy pěkně zapadají až na posledního protagonistu. Lidové noviny ve svém článku totiž ověřují onen personální drb a oslovují nebohého Michala Klímu, který ovšem o tom, že by ho někdo někam navrhoval, neví.
Jak dopadla volba, už dnes víme. Duhan získal šest hlasů z možných devíti, ředitelka zpravodajských stanic ČRo Hana Hikelová dostala dva hlasy, Petru Matoulkovi, který dříve vedl Rádio Černá Hora, radní nedali ani jeden hlas. Důvěru zkrátka dostal člověk, který má o Rozhlasu podle všeho docela jasnou představu (viz box „Co slíbil nový šéf ČRo“), a jestli existovaly před jeho zvolením nějaké „politické tlaky“, tak jsme se o nich nedověděli. Radní Bohuš Zoubek, který byl podle všeho oním „dobře informovaným zdrojem“ Lidových novin, se mýlil, když pak už na své vlastní jméno v minirozhovoru pro LN tvrdil, že se Rada ČRo „jen těžko shodne v prvním kole“.
Koho to zajímá?
Novináři mají trochu samolibý pocit, že zprávy o médiích musí zajímat všechny, protože zajímají je. Jsou to nakonec také většinou novináři, kteří různé spekulace kolem veřejnoprávních médií (o těch soukromých se v běžných médiích zase tak moc nepíše) a mediálních rad vytvářejí. A také si těmito informacemi „kdo, kde, kam“ v podstatě navzájem pomáhají. Jak jinak si vysvětlit podivné zprávy typu „Pořad 168 na ČT zanikne“ či „Odejde Moravec z ČT na Novu“? Je to pomoc kolegů kolegům, kteří si sichrují své pozice (tady konkrétně v ČT) a své pořady. Každý kandidát do křesla České televize bude totiž preventivně pod tlakem médií a bude se od něj čekat jakési pseudohrdinství. Před Radou ČT bude muset nadšeně volat: „Jistě, chci zachovat skvělý pořad 168! A také chci za každou cenu udržet Václava Moravce v ČT!“ A pokud tak daný kandidát sám neučiní, určitě se ho na Otázky a „Stošedesátosmičku“ zeptají novináři. A běda, kdyby daný kandidát s Moravcem nebo Norou Fridrichovou už nepočítal…
Spekulace, jak je to s těmi „zákulisními politickými tlaky“, přiživuje trochu okatě v médiích sám Václav Moravec. Nic konkrétního ale samozřejmě neříká. Deník Dnes a poté i ČTK zveřejnily Moravcovu obavu, že „kandidáti na post ředitele ČT slíbí zrušení jeho nedělního diskusního pořadu Otázky Václava Moravce výměnou za hlasy poslanců“. „Už jsem zaslechl, že se objevili první uchazeči, kteří obcházejí různé politiky a slibují jim za jejich podporu zrušení Otázek. Také se stupňuje moje kritika ze strany některých politiků. Pokud někomu v ČT vadím, ať mi dá na rovinu výpověď. Budu zvědavý, čím ji zdůvodní,“ řekl deníku Dnes Moravec. Opět tedy žádná konkrétní informace, navíc je opravdu úsměvná představa, jak nějaký kandidát obchází politiky s tím, že zruší Moravce. Moravcův pořad nikomu z politiků (kromě Václava Klause, který Moravcovi závidí mediální vliv) nemůže vadit. Mají v něm publicitu zadarmo, a že by je moderátor nějak zásadně griloval, se opravdu říct nedá.
Moravec tedy tyto zaručené „mediální drby“ vysílá jen proto, že chce mít v ČT (nebo na Nově, to je jedno) jistou budoucnost. Nejinak tomu bude s pořadem 168, i když moderátorka Nora Fridrichová alespoň spekulace a drby nikde veřejně nekomentuje. Volba generálního ředitele ČT na sklonku prázdnin bude tedy už kvůli Otázkám a „Stošedesátosmičce“ mediálně hodně sledovaná. Pár dní před ní můžeme rovněž opět čekat spoustu článků s odkazy na „dobře informované zdroje“, které budou dobře informovat, jak moc velké jsou politické tlaky. Potom, co novináři předvedli, jak jsou informovaní o volbě ředitele Českého rozhlasu, ale těmto „zaručeným informacím“ asi nebude už moc nikdo věřit.
Syndrom pověřenosti řízením
Zatím se, co se týče České televize, nedá odhadnout nic. Padají sice jména kandidátů, ale kromě těch potvrzených (Hynka Chudárka z Óčka a bývalého šéfa Novy Petra Dvořáka) jde opět o spekulace a domněnky, které jsou možná zajímavé pro novináře a pro pár lidí, kteří se pohybují v médiích.
Konkrétní jména kandidátů budeme definitivně znát až 22. srpna po 16. hodině, kdy se musejí doručit přihlášky (přihlášky se odevzdávají v ten samý den od 9 hodin ráno, takže se dá na Kavčích horách očekávat menší fronta).
Protože je 22. srpna pondělí, měli bychom o den dříve vidět (poprvé po prázdninách) i Otázky Václava Moravce a třeba se z nich konečně něco dozvíme. V posledních červencových Otázkách se totiž Moravec loučil záhadnou větou: „Uvidíme se 21. srpna, pokud se uvidíme.“ Tak tedy uvidíme. Co výše popsané ukazuje? Že novináři rádi píší o politických tlacích, o kuloárních hrách a klientelismu, zvlášť když se jedná o „chráněná“ veřejnoprávní média. Rozhlasoví radní (a to jim nijak nefandíme) ukázali, že mají vlastní rozum a celkem logicky zvolili člověka, který rozhlas už rok a půl vede. Pokud radní vybírali vlastní hlavou, je to dobrá zpráva. Snad budeme moci něco podobného psát i po volbě generálního ředitele České televize. Ale pozor, televizi nyní řídí bývalý policista Vladimír Karmazín. Jaké jsou na něj asi vyvíjeny „politické tlaky“?
Peter Duhan (1946)
Narodil se v Bratislavě. Zde také vystudoval scenáristiku na Vysoké škole múzických umění. Začínal v deníku Ľud, po krátkém působení v rozhlasu pracoval v Československé televizi. Do roku 1991 působil v deníku Verejnosť. V letech 1991 až 1992 byl ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Poté působil v kabelové televizi Cabel plus, dva roky byl šéfem vydavatelství Beseda Holding. Spolupracoval také s Hospodářskými novinami. V letech 2002 až 2006 působil jako redaktor a moderátor ČRo 6, od července 2006 byl pak tři roky ředitelem této stanice. Od března 2010 je po rezignaci Richarda Medka pověřen vedením Českého rozhlasu. Proti Medkovi kandidoval předloni na šéfa rozhlasu.
Co slíbil nový šéf ČRo
Duhan chce podle ČTK snížit počet zaměstnanců ze současných zhruba 1500 na 1100. Favorit volby také ve svém vystoupení přislíbil rozsáhlou reorganizaci Českého rozhlasu, a to jak v rámci vnitřního fungování, tak u jednotlivých stanic. Podle nového generálního ředitele by měly vzniknout čtyři hlavní stanice. První by byla zaměřena na lidi mezi 40 až 60 lety a podobala by se dnešní Dvojce, tedy bývalé ČRo 2 - Praha. Druhá stanice by byla určena pro lidi mezi 20 až 40 lety. Byla by založena na bázi dnešního Radiožurnálu. „Byla by to ale stanice s jiným zpravodajstvím, sportem, jiným hudebním formátem,“ řekl Duhan. Třetí stanice by byla obdobou dnešní stanice ČRo 3 -Vltava. Ta je zaměřena na kulturu. Čtvrtá stanice by měla program mluveného slova. Byla by nadgenerační a určená pro náročnější posluchače. Organizačně by podle Duhana měl ČRo mít tři sekce, z nichž každá by měla tři centra. První sekce by se zaměřila na programové vysílání, druhá na strategickou podporu a strategický rozvoj a třetí na ekonomické záležitosti.
