Právní problém: skútr k ničemu | E15.cz

Právní problém: skútr k ničemu

vodní skútr
vodní skútr
• 
ZDROJ: archiv

Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D., advokátka v Praze

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Asi tisícovka lidí v Česku má neobvyklou potíž: vlastní vodní skútr, ale de facto na něm nemohou jezdit. Jak lze vyjít s omezováním rekreační plavby v České republice?

Představte si, že si koupíte nový vůz, do něhož investujete většinu svých úspor. Stát prodej vozu svou legislativou umožní a zároveň z prodeje profituje díky odvedeným daním. Vy si vůz koupíte a těšíte se na první jízdu. V mezidobí však dojde ke změně legislativy a stát přesně vymezí, na kterých úsecích dálnic a silnic budete moci jezdit. A věřte, že jich bude málo.

Pokud se budete chtít tomuto novému pravidlu přizpůsobit, nezbude vám nic jiného, než cestovat z jednoho konce republiky na druhý, abyste si svou jízdu mohli vůbec užít. Nebo můžete jezdit do sousedících zemí stovky kilometrů, kde si vůz budete moci opravdu vyzkoušet a užít. Jiní ani této možnosti z finančních důvodů nevyužijí. Vůz tedy bude stát v garáži, stárnout a ztrácet na hodnotě.

Do analogické situace se dostali lidé, kteří si v minulých letech zakoupili na našem trhu běžně dostupné rekreační plavidlo zvané vodní skútr. Vodním skútrem je plavidlo o délce menší než čtyři metry, používající jako hlavní zdroj pohonu spalovací motor s hydroreaktivním systémem pohonu a konstruované pro řízení osobou nebo osobami, jež sedí, stojí nebo klečí na trupu, nikoli uvnitř něj.

Současnou právní úpravu provozování vodních skútrů na vnitrostátních vodních tocích České republiky nelze v žádném případě považovat za progresivní, a to zejména z hlediska evropského kontextu. Právní úprava je ve vztahu k tomuto typu plavidla bezvýhradně restriktivní, ačkoliv dle právních zásad má být dovoleno činit občanům vše, co není zakázáno, a pokud je takový zákaz legislativou stanoven, musí být řádně odůvodněn existencí veřejného zájmu.

Vyhláška č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě ve znění pozdějších předpisů, určuje v příloze č. 1 seznam vodních nádrží a vodních toků, na nichž nelze použít plavidlo se spalovacím motorem. Výčet je velmi obsáhlý. Tato vyhláška dále v § 3 odst. 3 komplikovaně vymezuje, na jakých vodních plochách lze vodní skútr použít včetně časového omezení. Vodní skútr lze dle této vyhlášky užít na takto vymezených vodních plochách jen v době od 8 hodin do 12 hodin, od 14 hodin do 19 hodin mimo neděle, státní svátky a ostatní svátky. Díky této restriktivní právní úpravě žádná veřejná plocha k provozování vodních skútrů u nás neexistuje.

Vodní skútr lze použít pouze na středním Labi u Přelouče po předchozím objednání u provozovatele, jakož i na dalších osmi neveřejných zařízeních provozovaných v rámci klubového členství zájemců o vodní sporty (Předměřice nad Labem, štěrkovna Náklo u Olomouce, střední Labe, dolní Labe, vodní plocha Matylda u Mostu, Morava nad jezem Bělov). To je vše.

Právní režim zákona o vnitrozemské plavbě se restriktivně vztahuje pouze na jediný typ rekreačního plavidla, přičemž zcela nepochopitelně vodní skútry vyčleňuje do odlišného právního režimu oproti jiným rekreačním plavidlům. Vodní skútr musí bezvýhradně plnit základní technické požadavky kladeny nařízením vlády č. 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů. Jedná se zejména o důraz na bezpečnost výrobku z hlediska ochrany zdraví osob, majetku a životního prostředí. Právě tato naše právní úprava implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel, respektive směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/44/ES ze dne 16. června 2003, kterou se mění směrnice 94/25/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel, zejména přijaté kvůli zakotvení právní úpravy vodních skútrů. Samotným smyslem této komunitární úpravy je však elementární ochrana volného obchodu a odstraňování překážek v rámci jednotného evropského trhu.

Můžeme tvrdit, že právní úprava používání vodních skútrů v České republice je v rozporu s komunitárním právem. Tuto argumentaci podporuje rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství o předběžné otázce ve věci Åklagaren proti Percy Mickelsson a Joakim Roos (věc C-142/05) ze dne 4.6. 2009 týkající se provozování vodních skútrů ve Švédsku[2]. Podstatou této předběžné otázky bylo, zda směrnice 94/25/ES nebo případně čl. 28 ES a 30 ES mají být vykládány tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje používání vodních skútrů mimo určené vodní cesty. V tomto kontextu je nutné upozornit, že plavba vodních skútrů na veřejných splavných vodních cestách je ve Švédsku povolena automaticky. Čl. 2 odst. 2 směrnice 94/25/ES uvádí, že její ustanovení nebrání členským státům v přijímání předpisů pro plavbu v určených vodách za účelem ochrany životního prostředí, struktury vodních cest a pro zajištění bezpečnosti vodních cest.

Soudní dvůr v rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že zákaz používání výrobku může mít v závislosti na svém rozsahu přímý dopad na chování spotřebitelů, což může následně ovlivnit přístup tohoto výrobku na trh daného členského státu. Spotřebitelé, kteří nemají vidinu reálného užívání takového výrobku, pak mají výrazně omezený zájem na koupi dotčeného produktu. S tímto názorem se také ztotožnila mezinárodní organizace ICOMIA (International Council of Marine Industry Associations), jejímž členem je i česká Asociace výrobců a prodejců lodí a lodního příslušenství.[3]

Výrazně restriktivní právní úprava státu, která vylučuje praktické užívání výrobku a ovlivňuje tím i chování spotřebitelů, má pak charakter opatření s účinky rovnocennými kvantitativnímu omezení dovozu, které jsou zakázány. Komunitární právo nevylučuje zákazy a omezení dovozu za předpokladu, že jsou odůvodněné zejména ochranou zdraví a života lidí a zvířat nebo ochranou rostlin. Nicméně taková omezení musí být proporcionální ve vztahu ke sledovanému cíli. Je nezpochybnitelné, že omezení nebo zákaz provozování vodních skútrů jsou prostředky způsobilými zajistit ochranu životního prostředí. Aby však vnitrostátní právní úprava mohla být považována za odůvodněnou, přísluší ještě vnitrostátním orgánům prokázat, že její účinky omezující volný pohyb zboží nejdou nad rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.

Současný stav u nás zřetelně ukazuje, že spotřebitelé jsou legislativou výrazně omezováni na svých právech provozovat ve svém volném čase jízdu na vodních skútrech. Majitelé vodních skútrů si zakoupili výrobek v dobré víře, že jej budou moci používat. Bohužel jim právní stav zejména od roku 2009 vůbec neumožňuje využít této možnosti, neboť zanikly veřejné plavební dráhy pro tento účel zřízené, byť jejich celková délka nepřesáhla ani pouhých 15 km. Zákonodárce v průběhu několika let tedy změnil podmínky pro užívání spotřebního zboží, přičemž prolomil důvěru občanů v existenci základních právních zásad a zpětně změnil legislativní podmínky, z nichž spotřebitel vycházel před rokem 2002 při koupi vodního skútru.

Mimo spotřebitele se právní úprava vodních skútrů citelně dotýká hospodářských zájmů podnikatelů, kteří realizují jejich prodej, pronájem a opravy. Současná omezení v podstatě zmrazila veškeré jejich podnikatelské aktivity v této oblasti. Ačkoli zásadní motivací pro vstup naší země do EU byla právě možnost volného pohybu zboží a osob, pak v případě vodních skútrů a jejich prodeje dochází několik let k porušování této základní premisy. Logické chování spotřebitelů u nás reaguje na restrikci v oblasti užívání vodních skútrů tak, že mají velmi omezený zájem na koupi tohoto výrobku. Právní předpisy bránící používání těchto výrobků jsou tak v konečném důsledku rovny účinkům množstevních omezení dovozu daného zboží, která jsou však zakázána komunitárním právem.

Jedním z těch, kteří na restriktivní politiku ČR v této oblasti doplácejí, je Stanislav Hácha. Vlastní skútr v hodnotě 400 000 korun, ale v podstatě s ním může jezdit jen v zahraničí. Domácí konkurence má minimum, protože když se nesmí jezdit, je i členská základna tohoto mladého sportu slabá.

V současné době je podezřelým ze spáchání přestupku. „V letošním roce jsem obdržel od Státní plavební správy oznámení o zahájení přestupkového řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě,“ říká Hácha. „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 30a odst. 1 provozuje na vodní cestě vodní skútr, plavidlo určené pro plavbu v kluzu nebo jiné plavidlo určené prováděcím právním předpisem mimo plochu pro provoz vodních skútrů. Použil jsem vodní skútr na Vltavě v úseku, kde je tato rekreační plavba zakázaná. V přestupkovém řízení mi za tento přestupek hrozí pokuta až do výše sto tisíc korun. Na základě seznámení s rozhodnutím Soudního dvora Evropských společenství o předběžné otázce ve věci Åklagaren proti Percy Mickelsson a Joakim Roos jsem se rozhodl, že se budu aktivně bránit, protože mám za to, že prioritním vodítkem pro řešení situace je komunitární právo.“

Z tohoto pohledu se tedy Hácha necítí být vinným ze spáchání přestupku, který je mu kladen za vinu. Počítá i s variantou, že bude muset podat správní žalobu, aby se domohl přezkoumání souladu práva ČR s komunitárním právem formou předběžné otázky položené Soudnímu dvoru Evropských společenství.

V červnu 2011 podaly také ICOMIA Marine Engine Committee (IMEC) a Asociace výrobců a prodejců lodí a lodního příslušenství stížnost k Evropské komisi proti České republice právě z důvodu omezování spotřebitelů platnou legislativou v oblasti rekreační plavby. Jak se k věci postaví Česká republika, se dozvíme v blízké budoucnosti.

Autor: Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D., advokátka v Praze

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah