Pražské jaro pod taktovkou tradice

Polovina vstupenek na Pražské jaro se prodá online

Polovina vstupenek na Pražské jaro se prodá online Zdroj: Repro Strategie

Považuje se za rodinné stříbro české kultury, je zárukou vysoké umělecké kvality. Nestydí se za svůj konzervatismus, ale nebrání se střízlivým novinkám. A prestiž má i v zahraničí. Řeč je o mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro.

Značka Pražské jaro, která letos už po sedmdesáté přivedla věhlasná světová hudební tělesa a hvězdné sólisty tisícům fanoušků klasické hudby, není v celosvětovém kontextu žádný outsider. Ba naopak, je spojena s festivalem s jednou z nejdelších historií a podle toho je i ceněna. „Pražské jaro se řadí mezi nejvýznamnější evropské festivaly klasické hudby. Důkazem budiž i skutečnost, že zahraniční diváci tvoří přibližně dvacet procent obecenstva,“ řekl Strategii tiskový mluvčí festivalu Pavel Trojan.

Každoročně festival navštíví přes 12 tisíc návštěvníků, prodá se přibližně 40 tisíc vstupenek, celková vyprodanost festivalu je v průměru 93 procent. Jeden divák si tak nakoupí vstupenky na tři až čtyři koncerty. Statisticky nejpočetnější skupinou návštěvníků festivalu jsou lidé ve věku od 36 do 65 let, převažují vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní lidé.

Loni utratili milovníci hudby jen za vstupenky zhruba 24 milionů korun. Zahraniční turisté stráví díky festivalu v Česku několik dní a utratí zde mnohem více než všichni tuzemští milovníci Pražského jara dohromady. Díky nim, ale i díky výdajům pořadatelské organizace samotné má festival významné ekonomické dopady a čisté přínosy nejen pro pražskou, ale i pro celou českou ekonomiku, což dokazují výsledky odborné studie z roku 2011 vypracované agenturou Economic impacT.

„Za důkaz věrnosti a afinity zákazníků ke značce Pražské jaro lze považovat skutečnost, že během prvního měsíce prodeje, tedy v prosinci, je prodána téměř čtvrtina vstupenek, aniž by bylo zahájení prodeje podpořeno výraznou inzertní kampaní,“ podotkl Trojan.

Zájem o lístky v první den předprodeje byl tentokrát tak enormní, že kvůli přetíženosti serverů přestal celý online systém na několik hodin fungovat. Deset dní před zahájením festivalu bylo 19 ze 46 koncertů již beznadějně vyprodaných. Okamžitě zmizely lístky na zahajovací koncert, Smetanovu Mou vlast, které se 12. května poprvé v historii festivalu chopil německý orchestr – Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku.

Ikona

Sílu značky podtrhuje i tradiční a jednoduše zapamatovatelné logo. Již od prvního ročníku v roce 1946 se festival prezentuje logem ve tvaru „f“ z dílny českého malíře, ilustrátora a typografa Františka Muziky. Symbolika houslového klíče je nepřehlédnutelná. Logo je tak výrazné a na první pohled jednoznačně zařaditelné, že bylo v roce 2005 vybráno mezi stovku ikon českého designu 20. století v rámci Czech 100 Design Icons. Nadčasovost loga potvrzuje i skutečnost, že je v nezměněné podobě užíváno dodnes.

Ikonické logo Pražského Jara od Františka MuzikyIkonické logo Pražského Jara od Františka Muziky | archiv

Do noty hraje festivalu i příznačný název Pražské jaro, který si „půjčila“ dokonce i politická sféra. Stal se totiž inspirací pro vytvoření politologického termínu charakterizujícího liberalizační pokusy v Československu, které vyvrcholily událostmi roku 1968.

Design v hudbě

Přestože má festival své skalní příznivce a je všeobecně známý, reklamu a marketing nesmí podceňovat. I klasika má svou konkurenci. Umísťuje proto inzerci v tištěných a elektronických médiích, oborových médiích, pro své PR využívá zprostředkování rozhovorů s umělci před festivalem, má vlastní spotovou kampaň v ČT, ČRo a rádiu Classic Praha. Distribuuje brožurky do informačních a kulturních center a zhruba na deset tisíc adres vlastního adresáře, rozesílá newsletter s přibližně stejným počtem adresátů.

V zahraničí cílí především na oborová média a magazíny leteckých společností. „Nespolupracujeme se žádnou marketingovou agenturou, propagaci děláme in-house,“ podtrhuje Trojan. Významných změn doznal v posledních letech i způsob komunikace se zákazníky, kde se stále výrazněji dostávají ke slovu internet a prodej přes mobilní zařízení.

Velkými inovacemi prošel zejména prodej vstupenek. Ještě před třemi lety prodávalo Pražské jaro pouze 19 procent vstupenek online, nyní je to více než polovina. Online svět se tak nevyhýbá ani klasické hudbě. Své nezpochybnitelné místo na slunci má i facebookový profil festivalu, webové stránky a kanál na YouTube, který nabízí záznamy ze soutěží i koncertů.

Vizuální prezentaci svěřuje festival každoročně do rukou grafických odborníků. Několik let byl spojen se Studiem Najbrt, které vtisklo plakátům, propagačním materiálům, webovým stránkám a katalogům dvojbarevný modrobílý rukopis. Studio přišlo s úspěšným konceptem „zpívajících plakátů“ – motivem se stala například durová stupnice či text Proč bychom se netěšili vypůjčený ze Smetanovy Prodané nevěsty. Pořadatelé tak chtěli upozornit na to, že vážná hudba ve skutečnosti vážná není.

Několik let bylo s vizuální prezentací Pražského jara spojeno studio NajbrtNěkolik let bylo s vizuální prezentací Pražského jara spojeno studio Najbrt | Repro StrategieNěkolik let bylo s vizuální prezentací Pražského jara spojeno studio Najbrt

Od loňského roku došlo ke změně a o celou vizuální prezentaci se stará grafické studio ReDesign. Autorky Klára Kvízová a Pavla Nešverová vytvořily koncept, ve kterém ztvárnily obrazové vnímání hudby pomocí nových technologií. Jejich originální pojetí prezentace Pražského jara jim vyneslo finálovou účast v soutěži Czech Grand Design 2014. Na vizuálech zobrazily zvuky jako geometrické útvary, kameny, krystaly a drahokamy. Pokusily se vizualizovat hudbu, vytvořit koncert pro oko, zachytit magii hudby, symetrii a harmonii.

„Vzhledem k tomu, že festival se symbolicky spojuje s obdobím jara, nechali jsme vizuál rozehrát živou barevností, šlo nám o to, upoutat prvky, které se stávají jakýmsi koncertem pro oko,“ vysvětlila Kvízová.

Vizuální prezentaci Pražského jara má od roku 2014 na starosti grafické studio RedesignVizuální prezentaci Pražského jara má od roku 2014 na starosti grafické studio Redesign | Repro StrategieOd loňského roku se o vizuální prezentaci Pražského jara stará grafické studio ReDesign

Hledá se sponzor

Úspěch festivalu netvoří jen podařená kampaň a vystoupení renomovaných umělců. Skoro by se dalo říci: za vším hledej peníze. Finance na tak nákladný festival už dávno neputují jen ze státní kasy. Mezi prvními subjekty, které podpořily tyto slavnosti hudby již v devadesátých letech, byly společnosti Motokov, Komerční banka nebo Československé aerolinie. V roce 2000 se Pražské jaro transformovalo ze státní příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost. A nastal čas na ještě intenzivnější hledání štědrých sponzorů.

Rozpočet festivalu se každoročně pohybuje mezi 70 až 80 miliony korun. Zjednodušeně se dá říci, že dvě pětiny zdrojů poskytují komerční partneři (sponzoři a mecenáši), další dvě pětiny pokrývá veřejný sektor (kombinovaně ministerstvo kultury a město Praha) a zbytek získává festival prodejem vstupenek. Jen pro zajímavost, ceny vstupenek se pohybují od stokoruny až po čtyři tisíce.

Kolik peněz putuje do marketingu? „Započítáme-li náklady na nosiče reklamy, na tisk veškerých tiskových materiálů, jako jsou brožurky, katalog a koncertní programy, dále honoráře autorských či muzikologických textů, překlady a podobně, jsme na čísle okolo sedmi procent rozpočtu,“ vypočítává Trojan.

Od roku 2001 festival sponzoruje Česká spořitelna, která však oznámila, že od příštího ročníku už jeho generálním partnerem nebude. Z hudební oblasti se ale nestahuje – spolupráci startuje s Českou filharmonií.

„Česká spořitelna v letošním roce Pražské jaro sponzoruje v plném rozsahu, tak jako dřív. Od příštího roku již generálním partnerem skutečně nebudeme, ale v současné chvíli hledáme nové formy spolupráce. Rozhodnutí utlumit vzájemnou spolupráci jsme našim partnerům z Pražského jara oznámili v takovém předstihu, aby měli dostatek času na hledání nového partnera. Obecně platí, že dlouhodobá generální partnerství trvají zhruba pět až šest lest, poté jsou již vytěžená a spolupráce končí,“ uvedla pro Strategii Pavla Kozáková z tiskového centra České spořitelny.

„Letos jsme se poprvé v naší novodobé historii stali generálním partnerem České filharmonie. S ní je však naše jméno spjato již od 19. století. V roce 1875 jsme totiž u příležitosti 50. výročí založení České spořitelny postavili Rudolfinum, dnešní sídlo filharmonie, a věnovali ho národu. Navíc nás spojují i letošní kulatá výročí – Česká filharmonie letos začíná 120. sezonu a my slavíme 190 let od založení,“ doplnila Kozáková. Konkrétní výše jednotlivých sponzorských darů ale banka nezveřejňuje.

Pražské jaro si své nové sponzory už samozřejmě hledá, jejich jména ale zatím pečlivě střeží. „Nekomentujeme otázku sponzoringu ročníku 2016, už kvůli dobrým vztahům a platným smlouvám se stávajícími partnery, jakožto i partnery budoucími,“ podotkl mluvčí festivalu s tím, že investice z veřejného i komerčního sektoru jsou pro společnost či stát prokazatelně návratné.

Vzpruha pro cédéčka

Značka Pražské jaro působí blahodárně i na byznys s klasickou hudbou. Dlouholetou tradici má například spolupráce festivalu s hudebním vydavatelstvím Supraphon. „S festivalem spolupracujeme dlouhodobě. Již mnohokrát jsme spojili síly při organizování některých tiskovek a prezentací. Festival nám vyšel vstříc v prezentaci titulů ve svých materiálech,“ řekl Strategii Vladan Drvota ze Supraphonu s tím, že obchodníky s hudebními nosiči informují o umělcích, kteří vydali album a v daném roce vystupují na festivalu.

„Letos to jsou například Josef Špaček s Českou filharmonií, Dagmar Pecková, Štefan Margita či Adam Plachetka. Domlouváme možnost prodeje jejich nahrávek přímo v místech koncertů. Květen je právě díky Pražskému jaru zasvěcený v médiích klasické hudbě, což je skvělá věc i pro vydavatelství Supraphon, které se klasice tolik věnuje,“ dodal Drvota. Na nahrávání v rámci festivalu nicméně Supraphon ani nikdo jiný exkluzivitu nemá.

Pražské jaro v Česku výrazného soupeře nemá, ale bylo by krátkozraké tvrdit, že usíná na vavřínech. Svět se zmenšil a hudební nadšenci mohou klidně odletět pár set kilometrů dál, kde budou rozpočty tučnější a hudební nabídka lákavější. Jenže pak už by nám nikdo nevěřil, že co Čech, to muzikant.

Evropská perla
Píše se rok 1946, euforie z konce války neutichá. A v Praze se odehrává první ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Jeho založení iniciuje světoznámý šéfdirigent České filharmonie Rafael Kubelík, záštitu poskytuje československý prezident Edvard Beneš.
Již první dva ročníky festivalu jsou fenomenálním úspěchem. V roce 1946 je to právě Pražské jaro, kde Leonard Bernstein poprvé diriguje mimo americký kontinent. Na dlouhých 44 let zde naposledy v Československu vystupuje klavírista Rudolf Firkušný.
Přestože se festivalu nevyhnuly roky komunistické diktatury, ubránil svoji existenci a neztratil své mezinárodní renomé.
První svobodný rok po sametové revoluci je pro Pražské jaro obdobím velkých změn a návratů. Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný a Leonard Bernstein plní svůj slib, že se na festival vrátí, až bude Československo opět demokratické.
S otevřením hranic rozkvétá i programová stavba festivalu. Festival se vzhledem k nízké podpoře ministerstva kultury musí vydat cestou vícezdrojového financování a posiluje své marketingové aktivity. V roce 2000 se Pražské jaro odstátňuje transformací z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost, posiluje tak svoji samostatnost i veřejnoprávní charakter.