Blaško vyplatil ze svého fondu za miliardu rodinu Kellnerových. A rozjel nové investice

Když jsme se nedávno potkali, mluvili jsme o velkých změnách ve vašich zdravotnických byznysech, zejména v síti EUC, také o vašem silnějším vstupu do řízení a o restrukturalizaci investorské struktury Tuffieh Funds SICAV. Jaké konkrétní změny nyní probíhají a proč?

Tuffieh Funds jsem založil v roce 2011 jako investiční platformu, která měla zastřešit několik sektorů – od logistiky po zdravotnictví. Postupem času se ukázalo, že zdravotnictví má největší růstový i stabilizační potenciál. Proto jsme se rozhodli podfondy, konkrétně Ontario, Elstar a Akane, zaměřit výhradně na zdravotnické projekty. Dnes v nich spravujeme například zdravotnickou skupinu EUC, síť klinik prémiové péče Canadian Medical a další projekty.

Aktuálně jsme dokončili investiční transakci v rámci Ontario fondu. V rekordně krátkém čase jednoho měsíce jsme získali do fondu miliardu korun a zároveň vyplatili část podílu rodině Kellnerových. Vedle zdravotnictví dál držíme silnou pozici i v logistice – C.S.CARGO je stabilní, mezinárodně aktivní společnost s jasným růstovým potenciálem.

Po patnácti letech společných investic s rodinou Kellnerových jste se rozhodli uzavřít kapitolu ve zmiňovaném Ontario fondu. Byla tato miliarda využita právě na vyplacení rodiny z tohoto fondu?

Ano, ale jen částečně. Další fází vývoje mého původního investování s Petrem Kellnerem je obměna investorské základny v Ontario fondu. Po patnácti letech investičního partnerství jsme si s rodinou Kellnerových sedli a otevřeně si vyjasnili další směřování Ontario fondu. Dohodli jsme se na jejich částečném vyplacení a snížení podílu. Klíčovým aktivem fondu je jednoznačně síť Canadian Medical, se kterou máme velmi ambiciózní plány. Stavíme dvě nové supermoderní kliniky – v Brně už stavíme a v Praze čekáme na papíry. Celková plánovaná investice do jejich rozvoje dosáhne dvou miliard korun.

Chtěl jsem fond s velkými investicemi více kapitálově diverzifikovat a stabilizovat. Zároveň se mi potvrdilo několik faktorů: důvěra investorů v české zdravotnictví, a také důvěra v práci mého týmu a jeho DNA, díky kterému jsem za 15 let dovedl Canadian Medical do bodu nejúspěšnějšího zdravotnického projektu se silným rozvojovým plánem. Zahajujeme kapitolu Ontario Tuffieh Fund 2.0. Naopak strategie, DNA i tváře ve fondu zůstávají.

Ostatní investoři mimo rodinu Kellnerových v Ontariu zůstávají?

Říkáme tomu „miliarda za miliardu“. Podařilo se nám za měsíc najít sedm nových investorů. Jsou to velmi silní a zkušení investoři, kteří každý do fondu investovali v řádech desítek až stovek milionů korun. Původní investoři zůstávají.

S rodinou Kellnerových se tedy neloučíte?

Ne, vůbec ne. Miliardu, kterou jsme do Ontaria nasbírali, jsme použili na výplatu dvou stávajících investorů, včetně rodiny Kellnerových. Zůstává však dál, má minoritní, ale největší podíl. Já jako investor také zůstávám a ponechávám si asi 14 procent. Sedm nových investorů má menší podíly, nikdo z nich nepřesahuje 13 procent. Zhodnocení podílů ve fondu Ontario bylo mimořádné – přibližně 1200 procent celkově, tedy zhruba 18 procent ročně.

Chápu tedy správně, že ten krok souvisí s přípravou na další fázi rozvoje Canadian Medical?

Přesně tak. Potřebujeme teď pět let klid na práci a fond se musí svým způsobem uzavřít. Znamená to, že žádný z investorů by během té doby neměl z fondu odcházet. Technicky to možné je, ale platilo by se poměrně vysoké „exit fee“ – asi 30 procent v prvních třech letech. To není nic příjemného, a proto všichni investoři, původní i noví, dopředu vědí, že jde o uzamčené období. Po pěti letech už podobné poplatky nejsou. Navíc české daňové zákony nabízejí velké výhody – případný zisk z prodeje nebo vrácení podílů se daní jen minimálně, u fyzických osob často vůbec.

Jak byste popsal samotnou podstatu Tuffieh Funds?

Investiční fond je vlastně hybrid mezi klasickým bankovním vkladem a investicí na burze. Investor vloží prostředky, ale nemá přímý vliv na řízení firem, které fond vlastní. Nemá rozhodovací práva, zato má právo na podíl ze zisku, který se odvíjí od hospodaření podkladových aktiv – tedy například od toho, jak se daří Canadian Medical. V našem případě to má blíže k dlouhodobému vkladu, kde hraje hlavní roli vzájemná důvěra a stabilita.

Jaká je vaše aktuální role v rámci Tuffieh Funds? Je stále exekutivní?

Ano. Jsem spoluzakladatel Tuffieh Funds a spolu s kolegou Janem Schiesserem řídím celý fond – nastavujeme investiční politiku a v investiční komisi rozhodujeme i o jednotlivých subfondech. Subfondy nejsou samostatné právní entity, fungují jako oddělené „přihrádky“ v rámci jednoho fondu. Tuffieh má zhruba 300 milionů eur čistých aktiv pod správou a kolem 600 milionů eur aktiv ve správě firem v celé struktuře Tuffieh Funds. V těchto společnostech zaměstnáváme šest tisíc lidí. Na úrovni hlavního fondu nemáme bankovní ani nebankovní dluh.

Pokračujete tedy v rozvoji Tuffieh Funds napříč zdravotnictvím, logistikou a službami? Jakou máte strategii?

Nahoře je umbrella a pod ní pro každý investiční směr samostatný podfond – těch je celkem pět. Díváme se na to jako na evergreen private equity, tedy bez pevného investičního horizontu. Každý subfond zakládáme primárně pro jednu cílovou investici: Ontario je Canadian Medical, pod Elstar spadá skupina EUC, Topaz zahrnuje C.S.CARGO a další logistiku.

Zmínil jste, že spravujete kolem 300 milionů eur. Co plánujete dál?

Ano, máme ve správě zhruba 300 milionů eur, a i proto jsme chtěli „vystoupit z mlhy“ – otevřeně komunikovat o fondu a oslovit nové investory. Reakce byla skvělá, takže podobný krok plánujeme i u dalších fondů. Pravděpodobně dalším bude Topaz, který zastřešuje logistiku a dopravu, především v podobě klíčového aktiva C.S.CARGO.

To je firma, která si prošla velkým vývojem, že?

Přesně tak. C.S.CARGO bylo kdysi „ošklivé káčátko“, které se změnilo v krásnou labuť. Dnes má tržby téměř deset miliard korun při EBITDA 900 milionů korun ročně. Pod Topaz spadá i Celní jednatelství Zelinka – menší, ale velmi zisková firma v celních službách – a také rozvojový projekt eHubs, v rámci kterého stavíme síť dobíjecích stanic pro kamiony.

Jan Blaško | Zdroj: e15 Alžběta Jungrová

Jaké plány s Topazem máte? Budete dál sbírat kapitál?

Uvažujeme o podobném kroku jako u Ontaria – přizvat nové privátní investory a fond na další období uzamknout. Zkušenost s Ontariem byla velmi pozitivní. A byznys Topazu, hlavně C.S.CARGO, je dnes vyzrálejší a stabilnější. Má takový rozsah a diverzifikaci klientů, že není závislý na jednom velkém kontraktu. I výrazné změny v portfoliu dokáže absorbovat bez dopadu na výkonnost nebo stabilitu.

Přemýšleli jste o tom dát podfond nebo C.S.CARGO na burzu?

IPO zvažujeme, ale je složité a zdlouhavé. Pravděpodobnější je sekundární kolo s privátními investory mimo burzu.

Máte cílovou představu, kolik kapitálu chcete do Topazu v určitém horizontu získat?

Uvažujeme o podobném postupu jako u Ontaria – umožnit stávajícím investorům realizovat část zisku a zároveň přizvat nové. Cílíme zhruba na 1,8 miliardy korun. Konkrétní horizont upřesníme po jednání se stávajícími investory. Je to robustní proces, v němž musíme přesvědčit i nové zájemce a transparentně ukázat výsledky.

A co akvizice v rámci Topazu? Očekáváte další investice?

Ano. Topaz je podfond a od roku 2011 je jeho klíčovým aktivem C.S.CARGO. A C.S.CARGO už firmy nakupuje: za poslední tři roky jsme uskutečnili dvě akvizice, nejúspěšnější byla slovenská NAD-RESS.

Co je dnes přesně jádrem byznysu C.S.CARGO?

Je to dopravní společnost; při akvizici měla zhruba 1200 kamionů. Obecně jsme byznys C.S.CARGO přetočili z vlastního provozu na spedici: dnes není hlavní jezdit vlastními auty, přestože jich máme asi tisícovku, ale zadávat přepravy menším dopravcům s jedním až třemi vozy. Spedice tvoří přibližně dvě třetiny tržeb, asi 6,3 miliardy korun. Dříve to byla pouhá pětina.

Vaše fondy a byznys jsou primárně v Česku, částečně na Slovensku. Snažíte se z toho budovat strukturu celoevropského formátu – strategicky i fakticky?

Spíš ne. Ambici bych mít chtěl, ale zejména ve zdravotnictví je byznys velmi lokální a dnes těžko přenositelný přes hranice. Uvidíme, co s tím udělá AI. Věřím, že zdravotnický trh výrazně promění.

Na trhu je zjevně hodně kapitálu – depozita domácností rostou a vy jste během pár týdnů vybral miliardu korun. Vidíte i na příští rok prostor získat další prostředky, třeba až dvě miliardy?

Peněz je v systému dost, dokonce bych řekl přebytek. Část se přelila z inflační vlny do vyšších mezd a spotřeby – vidíme plná letadla, lidé více cestují a utrácejí. Ve zdravotnictví to znamená silný mzdový tlak: lékaři a sestry mají vysoké platy, takže soukromý sektor v regionech těžko konkuruje státním nemocnicím.

Kapitál pro investice tu ale je – klíčové je nastavit realistická očekávání a transparentně ukázat výsledky. Upřímně, je to náš největší provozní problém: rychlý růst mezd zdravotnického personálu. Soukromé zdravotnictví naráží na to, že státní zařízení v regionech umí nabídnout odměny, se kterými se těžko soutěží. To je strukturální faktor, který významně zvyšuje naše náklady.

Když je kapitálu dost, jak investorům vysvětlujete riziko a výnos?

Platí jednoduchá přímá úměra: čím vyšší očekávaný výnos, tím vyšší riziko. Bankovní vklad je nízké riziko, nízký výnos. Korporátní dluhopisy slibují víc, ale nesou vyšší riziko. Totéž investiční fondy. My nechceme a ani nemůžeme výnosy slibovat. Můžeme ukázat pouze náš historický track record. Fundraising proto bereme jako poctivý, robustní proces: nejprve debata se stávajícími investory, teprve poté oslovení nových s jasnou prezentací toho, co děláme a jak řídíme riziko.

Jan Blaško | Zdroj: e15 Alžběta Jungrová

Přemýšlel jste někdy, že se podíváte mimo vaše stabilní portfolio a řekl si: je tu prostor pro úplně nový obor, ve kterém ještě nejste?

Láká nás to, ale držíme se svého kopyta. Jsme malý, samosprávný tým zhruba deseti lidí s velkou zkušeností. Byznys si řídíme sami a kapacita není nekonečná. Mnohé nové obory jsou dnes už velmi saturované. V EUC a Canadian Medical jsme historicky udělali zhruba 30 až 40 akvizic, v C.S.CARGO pět až šest. Soustředíme se tedy na rozvoj existujících oblastí. Tým postupně rozšiřujeme, ale do zcela nových segmentů vstupujeme jen velmi obezřetně.

Jaký je váš osobní vztah k investicím? Jdete mimo fondy i sám za sebe – ETF, krypto, stock-picking?

Mám svou „skin in the game“, jdu s kůží na trh. Většina mého majetku je v investorských akciích našich fondů. Díky tomu se mohu investorům podívat do očí – kdyby se nedařilo, tratím i já. Hledat bokem něco navíc nemám potřebu.

A nestrhává vás tržní pěna dní – cla, Trump, akcie, války?

Začínal jsem jako broker, takže tu investorskou část života mám opravdu odžitou. Vedl jsem tehdy třetí největší brokerskou firmu v Česku, mám makléřskou licenci – jednu z prvních, které u nás byly vydány. A jako člen burzovní komory jsem byl u zrodu pražské burzy. To období mě bavilo, bylo to zajímavé a intenzivní. Dnes už na to ale nemám čas ani chuť. Hlavně proto, že cílem byznysu podle mě není soutěž „kdo bude mít víc peněz, ten vyhrál“. To funguje ve filmech. Vzpomeňte si na motiv z Other People’s Money nebo na Vlka z Wall Street, kde zaznívá otázka „Jak to dopadne, kdo vyhraje?“ a odpověď zní „Ten, kdo má víc peněz.“

Já říkám: ne, takhle to není. Peníze jsou jen jedno – v jistém smyslu hloupé – měřítko, které si civilizace vymyslela, protože neumíme lépe kvantifikovat prosperitu, schopnost ani úspěch. Nazvěte to, jak chcete. Je to nedokonalé, špatné měřítko, ale zatím nikdo nevymyslel lepší.