Při vší úctě k ostatním nominovaným počinům je dobře, že ocenění a s ním související bonus v podobě náležitého zviditelnění získal právě tento blog. Je založený na zdánlivě jednoduchém principu portrétování lidí, které fotograf Tomáš Princ potkává v pražských ulicích. Pokud s tím oslovení lidé souhlasí, Princ je vyfotografuje a krátce vyzpovídá. Z letmých improvizovaných setkání tak vzniká stále se rozšiřující série miniaturních, ale často fascinujících příběhů lidí, kteří prostřednictvím blogu vystupují z anonymity.
Vlastně jde o velmi jednoduché a zároveň mimořádně silné sdělení: V ulicích (nejen) metropole se denně navzájem míjíme, aniž bychom cokoli tušili o pocitech, osudech, touhách či obavách lidí, s nimiž sdílíme společný prostor. Dobrý pozorovatel sice může zjistit, že řada lidí sdílí potřebu vzájemné komunikace alespoň prostřednictvím nenápadných gest, úsměvů, pozdravu, očního kontaktu či drobných zdvořilostí, ale uprostřed spěchajícího davu je vzájemná bariéra anonymity zpravidla příliš silná na to, abychom sebrali odvahu jakkoli aktivně ji překonávat.
Blog Humans of Prague to do jisté míry dělá za nás. Přináší na první pohled možná banální, ale ve skutečnosti silné sdělení, že nejsme sami. A to dokonce ani v prohrách, ztrátách, pocitech osamění a beznaděje. Právě takové náznaky pohnutých osudů lze v řadě zaznamenaných případů objevovat a autentická svědectví o tom, jak se s nimi aktéři zachycených příběhů vyrovnávají, jsou často velmi silná a inspirující. Možnost pohlédnout do tváří zpovídaných lidí pak hodnotu a výmluvnost těchto drobných svědectví jen znásobuje.
Vlastně je poměrně těžké srovnávat Princův blog s ostatními nominovanými a dalšími populárními blogy. A koneckonců i s podobnými fotografickými projekty. U jiných blogů jde především o originální postřehy a specifický styl jejich autorů a u typické „street photography“ pak spíše o schopnost fotografa nenápadně zachycovat ničím nezmanipulovaný prchavý okamžik reality.
V případě Humans of Prague je však stěžejní schopnost autora blogu komunikovat s osloveným objektem, rychle si získat jeho důvěru a v omezeném čase ho „rozmluvit“. Je to velmi těžké a na bloggera to klade zcela jiné nároky, než je standardní ťukání vtipných postřehů a komentářů do klávesnice. Smysl prestižního ocenění, které může k projektu přitáhnout pozornost dalších čtenářů, je v tomto případě zřejmý.
Richard Guryča je novinář a fotograf. Píše o životním stylu, bydlení, kultuře a komunikaci. Pracoval mimo jiné v deníku Dnes, v České televizi či v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí. Se Strategií spolupracuje od roku 2014.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
