Počasí zajímá úplně každého a je stálicí a tahounem, který určuje skladbu zpravodajských relací – dravá komerční rádia ho umisťují zásadně na začátek zpráv nebo ještě lépe kousek před „celou“. Pravda je, že k televizi se v létě dostane člověk spíš náhodou. To ale neznamená, že jedním okem nehlídá, jestli třeba na ČT2 večer neběží nějaký Tarantino nebo Polanski. A pak je tu ta černá kronika. Ve své prapůvodní podobě tento žánr pochopitelně už v médiích nenajdete, zato spolehlivě prosperuje spousta jeho přiznaných nebo utajených levobočků.
Dopravní nehody, šílení střelci nebo aspoň sklepy vyplavené po bouřce (zase to počasí) běžně otevírají televizní zpravodajské relace. Hlad po zprávách o mezních situacích, v nichž se ocitnul kdokoli kromě nás, žene jen v našem mediálním mikroregionu denně do terénu desítky fotografů, reportérů a kameramanů. Do redakce se musí vrátit s něčím použitelným – ber kde ber. Věčně hladovým odběratelem moderních forem černé kroniky není jen bulvár, ale v různé míře i všechna „seriózní média“ (vždyť jde o zpravodajství).
Míra vzájemného průsaku „vážných“ a „bulvárních“ témat pak záleží na každém vydavateli, respektive šéfredaktorovi. V případě britského bulvárního listu News of the World šlo o průsak takových rozměrů, až se zdánlivě nepotopitelný mediální Titanic po 168 letech své existence poroučel ke dnu. Boj o místo na chřadnoucím trhu tištěných médií si žádal to, co dvousetčlenná redakce nedělníku nedokázala běžnými novinářskými postupy zajistit – nepřetržitou sérii exkluzivních informací z nejvyšších pater britské politiky (a ještě lépe z Buckinghamského paláce) nebo policejních (a dosud neuzavřených) spisů.
Myslet si ale, že spravedlnost a slušnost zvítězila a odposlechy pozůstalých po vojácích padlých v Afghánistánu se už nikdy nebudou opakovat, je naivní. Mediální chobotnice Ruperta Murdocha se zachovala podle nelítostného zákona o přežití a v momentě ohrožení obětovala jedno ze svých četných chapadel, aby vzápětí dala vzniknout čerstvé odnoži v podobě Sun on Sunday. Nový bulvární nedělník vyjde už začátkem srpna v nákladu kolem tří milionů výtisků, přičemž okolnosti jeho launche by mu mohl bez ohledu na negativní pachuť každý začínající list jen tiše závidět.
Nový šéfredaktor českého Blesku Pavel Šafr má o hranici mezi bulvárními a „seriózními“ médii jasno: žádná hranice neexistuje. Jeho dosavadní zkušenost (bulvarizace deníku Dnes byla svého času velkým tématem) by tomu nasvědčovala. Problém bude zřejmě v tom, že pod pojmem „bulvár“ si představí každý něco jiného. V tom lepším případě jde o záběry nenalíčené české celebrity, kterak u dveří svého domku na předměstí přejímá od zásilkové služby novou sekačku na trávu. V tom horším pak o celostránkové fotky pohřešovaných nebo za tragických okolností nalezených dětí. Rozhovor s bývalým šéfredaktorem Českého deníku, Telegrafu, Lidových novin, deníku Dnes a Reflexu Pavlem Šafrem, který najdete v aktuálním vydání Strategie, je v tomto ohledu přinejmenším poučný.
Autor je zástupcem šéfredaktora
