Profesorky konformismu

Tragikomické zhmotnění gogolovské vize provinčního vohnoutství úředníčků z gubernie rozechvělých touhou zalíbit se mocnému naštěstí nezůstala bez povšimnutí a aktivní valtické profesorky si z ostudy kabát zaslouží i s podšívkou. Kromě jiného proto, že pedagogický sbor na střední škole ještě stále nese maximální zodpovědnost nejen za vědomostní, ale také za lidský vývoj studentů. Nepracují s „hotovými“ lidmi a dostatečně vyzrálými osobnostmi, ale se sotva odrostlými dětmi.

Nezkušenost studentů, jejich neschopnost dostatečně filtrovat nejrůznější nástrahy a vlivy, to vše je pro pedagogy nad míru zavazující. Pro šestnáctileté lidi profesorský sbor nutně představuje i seskupení mentorů a vzorů a autority, ke kterým se řada dospívajících dětí podvědomě upíná a jimiž se nechává ovlivnit.

Ve valtické škole s touhle zodpovědností naložili tak, že studenty naučili, jak snadno se lze vzdát jednoho ze základních práv člověka v demokratické společnosti. Totiž klást politikům otázky včetně těch nepříjemných, a připomínat jim tak jejich zodpovědnost vůči voličům.

Nedovedu si představit, jak bych na takovou situaci reagoval, být v pozici rodiče některého z těch studentů. A zároveň ve všech možných reflexích valtického případu marně hledám otázku, zda je v pořádku, že se do popsané situace nechali tak snadno vmanipulovat sami studenti. Je výše zmíněná nezkušenost a ovlivnitelnost dostatečnou omluvou pro jejich ochotu k takové míře konformismu? Položil si vůbec někdo z nich otázku, zda je možné na tu ponižující a nedůstojnou hru nepřistoupit, vzbouřit se a použít vlastní hlavu? Absence odpovědi na tuto otázku je snad ještě víc na pováženou než to, že si pár kantorek připomnělo staré dobré časy, kdy školské osnovy určovaly i způsob myšlení.

Richard Guryča je novinář a fotograf. Píše o životním stylu, bydlení, kultuře a komunikaci. Pracoval mimo jiné v deníku Dnes, v České televizi či v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí. Se Strategií spolupracuje od roku 2014.