Ruského vládce Vladimira Putina v jeho mocenském marši ke třetímu prezidentskému období sice bezprostředně neohrozily, ale i bez toho mu ztrpčily život. A to natolik, že se protirežimní účastníky internetových diskusí a akcí pokusil zesměšnit označením „síťoví křečci“, připodobňujícím je k mase neškodných a ochočených hlodavců.
Bezprostřední dopad dehonestujícího ataku byl ale právě opačný. Přední „protirežimní“ blogger Alexej Navalnyj loni v prosinci při demonstraci vykřikoval, že je možná „miniblogger“ a „síťový křeček“, ale zato prokousne hrdlo „všemu tomu dobytku“ (rozuměj establishmentu). A sociálně kritická petěrburská hudební skupina Jeeves hledající inspiraci u Rolling Stones promptně uvedla píseň Pochod síťových křečků.
Čtěte také: Putin slíbil bič na zkorumpované bossy státních firem
Americká žumpa
Politicky angažovaní uživatelé patří v rámci celé ruskojazyčné sítě Runet do poměrně malé skupiny - a navíc podle odhadů tvoří zhruba polovinu z těchto tří milionů účastníků politických diskusí obyvatelé Moskvy a šestinu lidé žijící v „severní metropoli“, v Sankt Petěrburgu; v poslední době ovšem stoupá podíl obyvatel dalších velkých městských aglomerací. Tato dosti vysoká sociální stejnorodost „hnutí internetových křečků“ částečně usnadňuje establishmentu jeho politickou strategii na internetu. Režim vede na jedné straně propagandistickou kampaň proti převážně mladým lidem soustředěným na Facebooku a Twitteru, zároveň se ale snaží získat na svou stranu rozhodující část ostatních uživatelů Runetu.
První linii prezentoval například šéf Putinova volebního štábu, režisér Sergej Govoruchin. Ten vzbudil značnou pozornost, když označil v únorovém televizním rozhovoru internet (a hlavně Twitter) za „žumpu Stadepu“ (ministerstva zahraničí USA). „Byla by to užitečná věcička, pokud by nebyla v amerických rukou,“ vysvětlil stárnoucí režisér, proč je Putin tak málo internetově aktivní. Dlužno podotknout, že „prozatímní prezident“ Dmitrij Medvěděv se naopak Twitteru neštítí a využívá ho ve svůj prospěch. V případě Govoruchinova ataku nešlo o osamělý „marazmatický“ výkřik, jak soudili mnozí „křečci“, ale o součást široce založené volební kampaně. Runet v týdnech před volbami zaplnily prorežimní klipy, jako například hojně sledovaný Občan Putin, v nichž se dokazuje, že USA a Británie stály za vším zlem a úpadkem, které postihly Rusko koncem 20. století, a dnes že je má na svědomí liberální opozice.
Součástí údajné nepřátelské války proti Ruské federaci má být nejen snaha o získání přírodního bohatství Ruska a podpora terorismu, ale i úsilí o ideologické ovládnutí Runetu. Spojené státy tak prý mimo jiné prostřednictvím své ambasády v Moskvě verbují ruské internetové specialisty, kteří mají za úplatu šířit americkou propagandu, útočit na webové stránky příznivě nakloněné Putinovi a sestavovat vlastní bloggerské sítě.
Snaha omezit vliv protirežimních internetových aktivistů je patrná i ze zcela nedávné změny pravidel největšího ruského registrátora domén Ru-centr. Ten plánuje rušit poskytnuté domény třetí úrovně, pokud jejich provozovatelé poruší nové striktní regule. K nim patří nejen aktivity jako šíření pornografie a extremismu, ale i výzvy ke svržení státní moci či „činnosti odporující společenským zájmům, morálce a humanitě“. Pod poslední kritérium se tak může dle potřeby vejít zásah proti jakýmkoli webovým stránkám politické opozice.
Podle předsedy Asociace internetových vydavatelů Vladimira Charitonova tak Ru-centr vytvořil situaci, kdy „může být uzavřena jakákoli stránka, jež klade otázky, které se mohou někomu nelíbit“. Nejjednodušším řešením, jak tomuto riziku čelit, je podle něj přejít do jiné zóny, případně si rovnou vytvářet záložní „zrcadlové stránky“ na zahraničních doménách.
Symptomatické pro postup internetových žreců putinovského kultu je, že sami používají postupy, které podsouvají Američanům. Podle zjištění ekonomického listu KommersantDěňgi stojí provládní aktivisté za DDoS útoky (distributed denial of service - organizovaným vnějším přetížením serveru) na celou řadu liberálních médií.
Mělo jít například o dočasné vyřazení stránek právě listu Kommersant, deníku Vědomosti či rozhlasové stanice Echo Moskvy. Prorežimní hackeři se navíc vloupali do e-mailové schránky již zmíněného kritika režimu Navalného a zveřejnili intimní videonahrávky opozičních novinářů a politiků. Tvrdí to alespoň hackeři z řad ruských Anonymous, kteří v rámci svého protiútoku pronikli do korespondence nyní již odstupujícího šéfa Federální agentury pro mládež (Rosmoloďož) Vasilije Jakemenka s tiskovou mluvčí proputinovského mládežnického hnutí Naši.
Peníze za nehty mládežníků
Dalším postupem provládních aktivistů má být vytváření vlastních bloggerských sítí. Ruský tisk informoval, že na tyto účely jsou ze státních prostředků uvolňovány miliony rublů. Podle existujících ceníků má každý blogger dostat 85 rublů (asi 50 korun) za komentář a 200 rublů (asi 140 korun) za celou diskusi. Populární blogger Ilja Varlamov (publikující pod jménem zyalt) měl údajně vyinkasovat plných 400 tisíc rublů (asi 276 tisíc korun) za dvě kompletní diskusní fóra. Varlamov tvrdí, že tyto peníze nikdy neviděl, čímž nepřímo potvrdil názor šéfa agentury Sociální sítě Denise Těrechova, že jde o nereálné částky. Těrechov odhaduje, že kalkulované prostředky jsou nejméně dvakrát až třikrát vyšší než běžné tržní ceny a že většina prostředků zůstává za nehty prokremelských aktivistů.
Kupování jednotlivých bloggerů je ovšem ničím ve srovnání s organizací ucelených PR kampaní. Jimi se zabývají desítky agentur, které obvykle inkasují 3-5 milionů rublů za každou kampaň. Mnohem vyšší jsou pochopitelně odhady cen za rozsáhlé politické kampaně, jako byly právě ty před letošními prezidentskými volbami. Na ně se podle expertů specializují jen tři agentury (Sociální sítě, Agency One a Apostol Media Group) a skutečná výše jejich tržeb není známa.
Vládní propagandisté se sice na jedné straně pokoušejí společensky ostrakizovat protirežimní účastníky sítí Facebook a Twitter, ale na druhou stranu se snaží využít potenciálu sítí pro organizování přívrženců Putinova režimu. Zvolili si k tomu ovšem platformu VKontakte.ru, která je populární mezi mládeží, jež si raději vykládá o běžném životě než o politice.
Právě zde vznikla před volbami skupina Přátelé Putina, která láká například na možnost smontovat si fotku, kde je mladý „přítel“ zachycen spolu s ruským vládcem. Může se tak pyšnit třeba tím, jak s Putinem chytal ryby, jel na kole nebo se setkal s pracovním kolektivem výrobního závodu (některou z fotografických šablon si do poloviny února stáhlo na čtvrt milionu lidí). Pro ještě aktivnější přívržence ruského vládce je určena sociální síť Můj Putin. Zde se mohou setkávat mladí voliči, kteří se pevně rozhodli dát 4. března hlas právě tomuto kandidátovi. Jejich snahou by podle správců sítě mělo být získávat pro svůj názor i další vrstevníky a vyjadřovat ho otevřeně na internetu. Klíčový vzkaz mladým voličům zněl: „MUSÍME otevřeně hájit své přesvědčení!“
Přímá internetová demokracie
V únorovém článku Demokracie a kvalita státu vyhlásil Putin využití internetu jako nového fóra pro budování státu dokonce za jeden ze svých hlavních cílů, a hned se našli iniciativní politici, kteří navrhují konkrétní možnosti realizace tohoto záměru. Předpokladem má být registrace elektronického podpisu nebo elektronické karty účastníka internetových hlasování na některé z oficiálních stránek. Pak by se dotyčný mohl zapojit do hlasování o občanských iniciativách, a pokud by některá z nich získala přes sto tisíc přívrženců, byla by ztvárněna do podoby návrhu zákona a předložena parlamentu. Podobnému účelu přímé demokracie ruského střihu má sloužit i projekt „Věče“ dolní sněmovny (Státní dumy), v jehož rámci by se lidé vyjadřovali k návrhům zákonů.
O tom, že autoritativním režimem příliš neotřese, svědčí zaměření nejpopulárnějších již existujících občanských iniciativ - požadavek zákazu kouření na veřejných místech a návrat k dělení státu na nedávno zrušený systém jedenácti časových pásem… Sami poslanci chtějí testovat občanskou vyspělost lidu na návrhu zákona o kultuře. Rozpočtové náklady na jednotlivé stránky pro „lidová referenda“ odhadují jejich iniciátoři na 7 milionů rublů (do 5 milionů korun), v budoucnu by se pak ceny měly díky otevření trhu v tomto segmentu snižovat. Kreml se chce z letošní volební kampaně na internetu poučit a již vypsal tendr na analýzu nálad uživatelů Facebooku a Twitteru. Podle předběžných analýz dospěla řada expertů podobně jako Olga Mefoděvová z Centra politických technologií k závěru, že „posuzování politiky představuje pro uživatele sociálních sítí a blogů spíše zábavu a emoce, což je nutné pro pocit vlastního významu a osvojení si role někoho, kdo vyvíjí tlak na režim“. Křečci podle toho moc nekoušou.
Jsou tedy virtuální bitvy putinovského režimu s opozicí zbytečné? Platí to jen do jisté míry. Na ruských sociálních sítích se totiž organizují i veřejné demonstrace na náměstích a v ulicích (jak opoziční, tak ty naverbované prorežimní), které před očima celé společnosti zpochybňují jednu z hlavních propagandistických tezí režimu. Podle ní je Putin zárukou stmelení národa a trvalé stability, což ovšem stále početnější veřejná vystoupení „křečků“ zpochybňují. A klesající křivka volebních preferencí prorežimních politiků je toho přesným odrazem.
