Prý už ve škole dávala před pohodlnou dvojkou přednost úsilí o nejlepší známku. Zdálo by se, že humoru se nenadějeme. Ale jak zní - po chvíli uvažovaní a se šibalským úsměvem - její odpověď na obligátní otázku, co považuje za svůj největší dosavadní úspěch? „Že jsem uběhla Jizerskou pětadvacítku!“ Nu, to už je nějaký výkon.
„Není! Borci běhají padesátku.“ Ti ovšem zpravidla nejsou experty několika specifických právních oborů, jež lze s trochou licence zahrnout pod pojem obchodní právo; zřídkakdy jsou polygóty, jimž jazykové schopnosti dovolují publikovat odborné texty o protikorupčních úpravách a hospodářské soutěži v zahraničním tisku; málokterý běžkař je na slovo vzatým odborníkem na všechno právo kolem nemovitostí; a kolik z nich přednáší k nové úpravě občanského zákoníku, podle něhož se začne s nemovitostmi zacházet novým způsobem…
Magistra Daniela Musilová z advokátní kanceláře PRK Partners tím vším je. Její specializací v týmu, který v jednotlivých kategoriích získal prestižní ocenění Právnická firma roku už poněkolikáté za sebou a loni se stal absolutním vítězem, je korporátní právo, fúze a akvizice, soutěžní právo a nemovitosti. Na úspěších firmy, jež byly v minulosti oceněny i v zahraničí, má svůj osobní podíl, ale se skromností typickou pro každého skutečného odborníka o něm nemluví. Ale zkuste se jí zeptat na cokoli z oboru.
Co reguluje život
Jak se vlastně mladá dáma s plachým úsměvem, kterou bychom si dovedli představit jako učitelku zeměpisu (což ostatně není představa nikterak nepřípadná, jak uvidíme) ke svému oboru dostala?
„Vždycky mne zajímalo, jak společnost funguje a proč funguje tak, jak funguje.“Soukromé právo se nejvíce dotýká každodenního života,“ říká.
Obchodní právo k tomu má hodně co říci. Samozřejmě vedle třeba práva rodinného,“ vysvětluje. Její cesta k oboru však nebyla zdaleka tak přímočará, jak to zní.
„Už na fakultě jsem zjistila, že rodinné právo pro mne není. Když jsme třeba, byli jako studenti (ještě v době, kdy neexistoval rozvod dohodou) přítomni rozvodovým stáním, probíraly se před soudem mnohdy neuvěřitelně podrobně intimní detaily z rodinného či manželského života. To by pro mne bylo sotva únosné. Velmi totiž ctím ochranu soukromí a dbám o ni za každé situace. Nedokázala jsem si ani představit, že bych se účastnila něčeho, co intimitu tak zjevně narušuje. Kolegů, kteří se rodinným právem zabývají, a takové situace se ctí a noblesou zvládají, si velmi vážím a obdivuji je, ale sama bych na to neměla.“
Obchodní právo tedy zůstalo logickou volbou. Rodinné právo sice ovlivňuje každého, většina si to ale uvědomí teprve tehdy, když se v rodinném životě vyskytne problém. „S případným dědictvím po babičce, koupí nemovitosti, jejím splácením, pořízením automobilu… s nejrůznějšími majetko-právními vztahy má zkušenost každý,“ vysvětluje Daniela Musilová.
Skutečnost, že jí nečiní potěšení překračovat hranice soukromí kohokoli, je ovšem jen jednou stránkou věci. Druhou stránkou je, že jí naopak činí potěšení vidět hmatatelné výsledky své práce. A to nemovitosti jsou.
„Občas žertem říkávám kolegům, kteří se zabývají bankovnictvím a financemi, že provozují jen virtuální právničinu. Vždyť úvěry jednou budou splaceny, částky převedeny, změní se cifry na bankovních účtech, ale kde je jejich výsledek, který si mohou prohlédnout, na který si mohou sáhnout?“
„To jsem celá já,“ směje se. „Vždyť já si schovávám i vstupenky z divadla, z koncertů…. Když si na ně můžu sáhnout, snáz se mi vybaví vzpomínka na konkrétní zážitek. Jedničky a nuly v počítači vážně nejsou pro mne,“ říká někdejší začínající matematička.
Sametová revoluce na katastru
Z pohledu praxe je zajímavé téma nový občanský zákoník, který loni na podzim schválila Poslanecká sněmovna. Magistra Daniela ocenila, že spolupráce PRK Partners s jeho hlavním autorem, profesorem Karlem Eliášem, dává možnost kombinovat akademický pohled s „pohledem z praxe“.
Ten totiž může být často jiný. „V oblasti nemovitostí musíme spousty věcí promýšlet společně a předem. Jinak si lze jen těžko představit, že vznikne nová právní úprava, jíž se právní praxe ze dne na den přizpůsobí. Příkladem mohou být změny, jež se dotknou katastru nemovitostí. Od roku 1993 jsme všichni, veřejnost i právníci zvyklí nějak fungovat, občanský zákoník ale přináší změny, které se mohou zdát na první přečtení nepochopitelné, šokující…“
Proč, v čem ony změny spočívají? Jednoduše řečeno, nová úprava stanoví jisté lhůty, po jejichž uplynutí je zápis převodu nemovitosti do katastru definitivně a neodvolatelně platný, pokud oprávněná osoba nevznesla proti zápisu do katastru námitky. Určitou výjimkou z tohoto pravidla je podvodný převod.
Nezní to právě revolučně. Naopak. „Laický pohled na věc může znít: 'Panenko skákavá, to se budu muset každý rok dívat do katastru, zda mi moje nemovitost pořád patří?' Ano, předpokládá se, že vlastník se bude o svou nemovitost starat. Na druhé straně nová úprava poskytne právní jistotu. Katastr se konečně stane spolehlivým nástrojem správy vlastnických práv,“ říká Daniela Musilová.
Až dosud je totiž možné zápis konkrétní nemovitosti do katastru - teoreticky jakkoli starý zápis - napadnout zpochybněním dokumentů o nabytí vlastnických práv k oné nemovitosti. „To se samozřejmě obvykle netýká chalupy po babičce. Od roku 1964 až do roku 1993 se do katastru řádně nezapisovalo ale majetek občanů podléhal registraci státních notářství. U socialistického, nebo někdejšího majetku v užívání socialistických organizací, ale mohou nastat velké problémy.“
Před rokem 1989 platilo, že všechno je všech a současně nic není ničí. Všechno bylo státu samo sebou, stát tak nevedl řádnou dokumentaci o nabytí vlastnických práv, evidenci nepotřeboval. „Dokumenty o nabytí vlastnických práv minimálně ze šedesátých let až po rok 1989 nejsou po právní stránce vždy v pořádku a jejich napadením lze teoreticky i dnes, po dvaceti letech řádného fungování katastru, zápis v katastru zpochybnit.“
Nový občanský zákoník by to měl změnit. „Už obnovení katastru v roce 1993 po půlstoletí jeho nefunkčnosti byl obrovský skok, ale to, co dosud chybělo, byla 'tlustá čára'.“
Znovu se tedy vracíme k otázce právní jistoty. Daniela Musilová ví, o čem mluví. „Nejčastější stížnosti na český právní systém ze strany zahraničních partnerů směřují proti nepředvídatelnosti práva.“
Pohled zvenčí a český všeuměl
Názor zahraničí na český právní systém a - řekněme - podnikatelské prostředí zná Daniela Musilová nejen ze spolupráce se zahraničními partnery (PRK Partners například zastupuje americkou společnost Westinghouse, účastníka v tendru o dostavbu Jaderné elektrárny Temelín). Na přelomu let 2005 a 2006 totiž využila nabídku zahraničního partnera a pracovala jako spolupracovník v oddělení bankovního a korporačního práva u firmy Slaughter & May v Londýně.
„Vlastně jsem se stala součástí firmy. I když jsem nepracovala přímo ve svém oboru, fantastické navíc bylo, že jsem mohla poznat právníky z jiných zemí a navázat s nimi osobní kontakt, což je v právní praxi nedocenitelné,“ vzpomíná na svou čtyřměsíční londýnskou anabázi. Osobním kontaktům hodně věří. „Vždyť ani tak neocenitelná příprava na nový občanský zákoník by bez osobního kontaktu s profesorem Eliášem nebyla možná,“ vrací se ke zmíněnému tématu.
Své londýnské kolegy udivovala všestranností. „Je to velká firma, v níž pracují stovky úzce zaměřených právníků. Někomu, kdo měl na starosti řekněme jen hospodářskou soutěž, se moje specializace zdála nesourodá.“
„Ale právě proto mne moje zaměření baví, totiž to, že jeden obor přesahuje do druhého. Umožňuje to vyhnout se stereotypu, je v tom pestrost, přitom ale všechny mé obory souvisejí, což mi dává možnost jistého nadhledu, možnost vidět celek, nevytrhávat z něj jednotlivosti.“
Čím se v porovnání s britským liší české právo, jež souvisí s citlivou otázkou státních zakázek a veřejných financí? Jak bylo řečeno, Daniela v tomto oboru v Londýně nepracovala a přímé srovnání tedy nemá. Nicméně říká: „Nejzřetelnějším rysem současnosti českého práva veřejných zakázek je tendence ke zdokonalení.“
Jak to harmonuje s touhou po předvídatelnosti práva, po právní jistotě, jíž jsou setrvalé a často překotné změny na škodu? „Jistě, v právu je snaha postihnout každou myslitelnou situaci cestou do pekel. Důsledkem takové snahy je změna zákonů jednou za půl roku. Změnám je pak zapotřebí přizpůsobit právní vědomí i právní praxi, což nějaký čas trvá. Jak se má společnost něčím řídit, když to, čím se má řídit, se mění tak rychle, a ona ten čas nemá?“ zamýšlí se Daniela. Nehledě na to, že snahou postihnout každou jednotlivost se často nabourává celkový rámec, který má právo poskytovat, ztrácí se přehled o celku. „Ale v případě práva veřejných zakázek je snaha odstranit stávající nevyhovující stav pochopitelná,“ zdůrazňuje.
„Především jsem si ale potvrdila, co jsem znala už z fakulty. Totiž to, že v Británii je soudní rozhodnutí součástí práva. Samozřejmě, i my si děláme rešerše, abychom věděli, jak soudy rozhodly ve srovnatelných případech, ale každý soud je nezávislý. Že v České republice precedenční právo neplatí, musíme občas zahraničním partnerům připomínat.“ Kromě častých změn a novelizací zákonů je to podle ní jedna z příčin, proč si zahraniční partneři zejména z anglosaského světa občas na nepředvídatelnost českého práva stěžují.
„Ale společnou řeč většinou snadno najdeme. Vždyť český právní řád navazuje po několika dějinných zvratech na rakousko-uherské a prvorepublikové, tedy západní právní tradice,“ upřesňuje Daniela. „Působíme jako most mezi minulostí a budoucností,“ říká, teď už za celou firmu, „jako most mezi zahraničními partnery a českým právním prostředím.“
Výstižné. Jazykové nadání slečně magistře nelze upřít. Chcete-li ji pozvat na kávu a ověřit si to, pak vězte, že si musíte hodně pospíšit, anebo plánovat hodně dopředu. Na přelomu ledna a února, kdy vznikal rozhovor pro tento článek, už měla první volný víkend až ten poslední březnový. Kromě práce a studia španělštiny, jež je jejím koníčkem, totiž musí ještě stihnout lyže.
