Šance pro nezisková média | E15.cz

Šance pro nezisková média

Šance pro nezisková média
Z Campusu Jakuba Boučka: Dosavadní zákon nepočítá s tím, že by provozovatel vysílání mohla být nezisková organizace.
• 

Jakub Bouček

Když na začátku devadesátých let vznikal duální systém, bylo to logické a také jediné možné řešení. V době, kdy jsme se zmítali v divokém kapitalismu, nebylo ani pomyšlení na nějaké další. Dnes už mediální trh potřebuje další, třetí pilíř systému. Tím by se měla stát komunitní, nezisková média. Přichází tak největší změna mediálního systému za posledních dvacet let.

Dvacet let po vniku duálního systému se trh nachází přeci jen v trochu jiné situaci. Nejenže jsou pryč doby, kdy se na rozhlasovém trhu mohlo objevit téměř jakékoli malé rádio a kupodivu nějakou dobu mohlo i ekonomicky existovat, pryč jsou i doby přísně rozděleného mediálního trhu, do kterého se neměl šanci dostat žádný nový subjekt. Zároveň začíná pomalu, ale jistě vznikat potřeba médií, která nejsou pouze odrazem možné ekonomické výtěžnosti posluchačské obce a která budou umět reagovat na informační potřeby i menších skupin, než jsou ty počítané v desítkách a stovkách tisíc. Jinak řečeno, vzniká potřeba komunitních, neziskových médií.

Současný duální systém ale vznik podobných médií už ze své podstaty neumožňuje. Zákon nepočítá s tím, že by provozovatelem vysílání mohla být nezisková organizace. Vždyť už jen potřeba zahrnout do žádosti o udělení licence ekonomickou rozvahu, respektive obchodní plán, mluví proti možnosti, že by se kdokoli s neziskovým projektem mohl o licenci ucházet. Abych byl spravedlivý, zákon by možná i vznik neziskových médií umožňoval, natolik detailní přeci jen není, ale kvůli paranoie broadcasterů (u takových Radimů či Pařízků ne vždy neoprávněné) bývá téměř jakékoli rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s železnou pravidelností napadeno soudní žalobou. Pokud tedy mají mít nezisková média šanci na vznik, musí se z duálního stát terciální systém.

Jak definovat nezisková média

Nezbytnost změny si uvědomuje i regulátor, tedy RRTV, a tak se na jejích webových stránkách objevil materiál, který rozebírá fungování komunitních, neziskových vysílatelů v jednotlivých zemích a navrhuje nepřímo možnosti, jak by tento třetí prvek mediálního trhu mohl fungovat i u nás. Byť se to na první pohled nezdá, rozšíření systému ze dvou prvků na tři nebude nic jednoduchého. Už při transformaci systému státních médií na systém duální, zahrnující veřejnoprávní média na straně jedné a soukromá, komerční na straně druhé, se jednalo o legislativně nesnadný proces a přechod na terciální systém bude neméně náročný.

I samotná definice neziskových médií není nic snadného. Snaží se o ni i materiál zveřejněný RRTV a právě z něj vyplývá, nakolik může být komplikovaná definice neziskového, komunitního média, oproti soukromým vysílatelům nebo vysílatelům ze zákona.

Materiál uvádí v podstatě tři znaky, podle nichž by mělo být možné žadatele o neziskovou licenci definovat: značná míra demokratičnosti v rozhodovacím procesu žadatele, alternativní přístup k tvorbě programu, sepětí s komunitou a občanský rozměr projevující se v samotném programu. Tyto charakterizující znaky jsou sice pro komunitní a nezisková média velmi přesné, ovšem pro proces přidělení licence, neřkuli případné napadení jeho výsledku žalobou velmi nepřesné. Jde totiž z části o subjektivní znaky a bude tedy velmi složité implementovat je do legislativního rámce.

Hledá se oddaná komunita

Ještě o něco složitější bude potom řešení financování neziskových stanic. Ty totiž většinou nejsou schopny uživit se samy, tedy až na výjimky, kdy je stanice financována z příspěvků komunity. Takových stanic je ale málo, k takovému financování je totiž zapotřebí velmi oddaná komunita. V České republice se tento model financování povedlo zatím úspěšně aplikovat pouze Rádiu Proglas a TV Noe.

Financování neziskových stanic probíhá většinou vícezdrojově v kombinaci komunita, granty a možnost získání příspěvku z nějakého státního, veřejného zdroje. Veřejným zdrojem může být cokoli od podílu z koncesionářských poplatků po vládní fond. Do úvahy by mohl přijít i fond spravovaný regulátorem a plněný podobně jako u Filmového fondu, tedy z příspěvků komerčních broadcasterů.

Právě otázka financování je klíčová a bude třeba ji vyřešit a vtělit do případné novely zákona. Na zmíněném případu Filmového fondu je totiž vidět, jak snadno lze záměr neskutečně zkazit, a nejde o jediný případ, kdy se našim zákonodárcům podobné legislativní faux pas podařilo.

Zatím je celý přechod z duálního na terciální systém ve fázi diskuse odborné veřejnosti a k realizaci povede ještě dlouhá cesta. Jde ale o ideu, která by rozhodně vylepšila domácí mediální nabídku o stanice, které by jinak neměly šanci vzniknout a jež mohou tuzemský trh jen obohatit.

Autor je majitel audiovizuální společnosti Campus Media

Autor: Jakub Bouček
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!