Škola musí umět podnikat

Škola musí umět podnikat

Škola musí umět podnikat Zdroj: shutterstock

Většina škol je dnes naprosto odtržená od reality. Jejich absolventi se ocitají ve světě, ve kterém se nedovedou prosadit. Firmy plné nekvalitních lidí by přitom uvítaly, kdyby ze škol – základních, středních i vysokých – vycházeli lidé s podnikavým duchem. Změnit by to přitom nemuselo být zas až tak těžké.

Škola má jít příkladem – a pokud žijeme v době, kdy tržní uvažování je nutností k přežití, musí nás na ně připravit už ona. Jestli je dnes potřeba do něčeho systematicky investovat a obstát ve světové konkurenci, tak je to právě vzdělávání. Požadavky na děti v 21. století a informačním věku se radikálně mění a škola už nemá monopol na vzdělávání – jsou stovky různých médií, která ovlivňují to, jak se dítě vzdělává a jak komunikuje. Škola se tomu musí přizpůsobit – jenže všichni jsme zažili to obrovské odpojení školy od reality.

Rámcový vzdělávací program ministerstva školství počítá s tím, že učitel umí moderně učit, zná aktuální témata, která ve výuce dokáže propojovat, a prolíná se s dalšími učiteli, se kterými dovede komunikovat a dohodnout se, jak bude co kdo učit – jenže to se reálně děje jen velmi zřídka. Děti jsou dnes zvyklé na dotykové mobily, všechno je interaktivní, na všechno se dá sáhnout, zážitek je základem toho, jak dítě poznává svět, a ne že se učí nazpaměť telefonní seznam. Je tudíž potřeba, aby učitelé byli vyškoleni v tom, jak učit, jak zaujmout, v nových metodách a nových tématech.

Ministerstvo školství ale tohle do praxe dovést nedokáže a myšlenku modernizace školy naplňují nejrůznější občanská sdružení a neziskové organizace, které nechtějí propást příležitost připravit mladé lidi na opravdový život.

„Je zřejmé, že školství pálí nejvíc to, že v něm chybí kvalitní lidé,“ říká Martin Kozel, ředitel občanského sdružení Jules a Jim, které na dvoudenních školeních cvičí učitele v komunikaci mezi sebou, s ředitelem i žáky jako partnery, v tom, jak jim předávat zpětnou vazbu, a odhaluje učitelovy možnosti – v podstatě koučuje učitele, ačkoli tahle metoda je obvykle rezervována jen nejvyšším manažerským postům. „Jenže učitelé potřebují koučink jako sůl.“

Kromě toho už přes deset let pořádá Jules a Jim i několikadenní adaptační kurzy pro studenty, jejichž smyslem je rozvoj jejich osobnostně-sociálních dovedností – v jazyce byznysu tedy soft skills: schopnost důvěřovat si, komunikovat spolu efektivně, navazovat zdravé vztahy v třídním kolektivu i s učiteli, které také vtahují do hry. Díky pravidelné spolupráci poznávají lektoři „klima školy“, ale také to, s jakými finančními prostředky škola operuje, kolik peněz může investovat do tréninku učitelů a dětí, a Jules a Jim tudíž pomáhá tyto prostředky využít co nejefektivněji.

Proč je ve škole večer prázdno?

Nedostatek finančních prostředků na školách zase inspiroval autory projektu Podnikavá škola, který získal v roce 2012 v konkurenci stovky projektů významné ocenění Social Impact Award, jež nabízí podporu mladým lidem z Rakouska, České republiky a Rumunska, aby rozvíjeli své nápady a plány na společensky prospěšné podnikatelské aktivity.

Cíl projektu popisuje jeho ředitel Lukáš Policar: „Učitelské platy jsou tabulkové a většina peněz, které dostává škola od státu, je vázána – musí se utratit třeba za nábytek, za konkrétní věci. Volných prostředků má škola minimum. Na druhou stranu prakticky každá škola už nějak podniká – pronajímá tělocvičny, třídy, jídelny nebo zasedačky. Zřizovatelé dokonce školy motivují k takové vedlejší podnikatelské činnosti, ty jsou ale omezeny možnostmi i dovednostmi. Naším cílem je pomoci školám vydělávat efektivněji, lépe hospodařit s volnými prostředky a investovat je zpět do lidských zdrojů – školy totiž mají docela dost peněz na všemožné interaktivní tabule, ale na lidské zdroje žalostně chybí.“

Podnikavá školaPodnikavá škola

Podnikavá škola vychází z principů konzultantských firem, které v soukromém sektoru pomáhají zvýšit prodej, přinášet inovace, zefektivnit činnost – a totéž chce přenést do školního prostředí. Finanční aktivita škol je dosti limitována zákonem a projekt Podnikavé školy by byl určitým prostředníkem, který by jí pomáhal získávat klienty, kteří by mohli využít jejích prostor a služeb v „plonkové době“ mezi 20. a 7. hodinou, o víkendech a o prázdninách.

„Kapitál školy navíc chceme využívat zcela transparentně – učitelé často nevědí, co se na škole děje, a my si přejeme, aby všichni projektu rozuměli, probrali možnosti a společně hledali nápady – každý má přece nějaké kontakty.“ Cílem Podnikavé školy je vtáhnout do podnikání školy celou komunitu – taková aktivita znamená nové impulzy pro všechny zainteresované skupiny: může vtáhnout rodiče, městskou část nebo místní seniory a neprojde bez povšimnutí okolních škol, kde vznikne přirozená konkurence nebo i spolupráce. „Naše ideální představa je, že si škola nakonec bude svoje aktivity, na kterých by vydělala, vymýšlet sama a vlastně nás už nebude potřebovat,“ uzavírá Lukáš Policar.

Hrajeme si na firmu

Škola, která se dokáže postarat sama o sebe, má nakročeno k tomu, aby i její studenti přijali snáz tržní uvažování, bez kterého se dnes v praxi neobejdou. Ale zatímco nějaké konceptuálnější podnikání škol je ještě v nedohlednu, svět byznysu se už na školách usídlil.

Už dvacet let u nás funguje Centrum fiktivních firem, do kterého je zapojena více než stovka škol a které je běžnou součástí přípravy budoucích absolventů na praxi. Ročně tímto předmětem projde více než 3500 žáků středních škol, kteří mají možnost nejen zakládat své fiktivní firmy, ale také obchodovat mezi sebou i školami. Fiktivní firma totiž simuluje činnost reálného podnikatelského subjektu, díky čemuž si žáci mohou vyzkoušet, jak uplatnit nově nabyté teoretické znalosti v praxi.

Pokud si chtějí žáci založit firmu, musejí napřed provést všechny úkony, stejně jako by šlo o skutečný podnik. Musejí se tedy rozhodnout, jakou zvolí pro své podnikání právní formu, zažádat si o živnostenský list nebo koncesní listinu, poslat žádost o otevření běžného účtu do některé z fiktivních bank nebo se přihlásit k placení zdravotního pojištění. Celkem předmět absolvovalo už padesát tisíc studentů.

Junior Achievement je další organizace, jejímž posláním je poskytovat mladým lidem praktické ekonomické vzdělávání, finanční gramotnost, rozvíjet jejich znalosti a dovednosti, inspirovat je a podporovat v aktivním přístupu k životu, aby se dovedli prosadit a úspěšně uplatnit a byli dobře připraveni pro vstup na trh práce. Tato vzdělávací nezisková organizace působí u nás přes dvacet let a jejími kurzy prošlo 200 tisíc dětí – na světě ale funguje takřka sto let ve 115 zemích světa.

Základem vzdělávacího systému Junior Achievement je spolupráce s firmami – profesionálové z byznysu přednášejí studentům nebo pořádají ekonomické workshopy. Školy pak prostřednictvím Junior Achievement navazují a využívají partnerství se subjekty podnikatelské a firemní sféry, které obohacují výuku praktickými informacemi a zkušenostmi z reálného světa byznysu. Školy navíc sdružení motivuje podnikatelskými soutěžemi pro děti.

Etické podnikání

Podobný cíl – dostávat podnikatelské „good practices“ do škol – má i druhá kolej projektu Podnikavé školy. Na rozdíl od Junior Achievement, které jde cestou podpory finanční gramotnosti, se chce Podnikavá škola zaměřit na šíření myšlenky sociálního podnikání.

„Základní princip je stejný – vysvětlit, jak se dělá byznys. My chceme ale spojit podnikání s veřejně prospěšnou činností – tj. snažit se, aby žáci a studenti prostřednictvím svých podnikatelských projektů usilovali o řešení nějakého společenského či místního problému. Klademe důraz na aktivní občanství, protože tam vnímáme prostor, kde se soft skills prolínají s dovednostmi, které souvisejí se vztahy, atmosférou, spoluprací, zdravým kolektivem a komunikací a mají přesah i do finanční gramotnosti a podnikání,“ vypočítává Kristýna Cihlářová z Podnikavé školy.

„Už do škol je potřeba dostat zprávu o tom, že být podnikatelem je naprosto přirozená věc, pokud vím, jakým způsobem potom dobře zacházet s penězi – a že nemusí nutně padnout na vily a jachty.“ Podstatné je zejména to, že firmy potřebují kvalitně připravené lidi a je i v jejich zájmu podporovat podobné aktivity už od základních škol.
A netýká se to jen základních nebo středních škol.

„Obrovský prostor na změny je i na vysokých školách. Například studenti společenských a humanitních věd mají schopnost do hloubky rozumět specifickým společenským problémům – to ale na trhu není snadné prodat a oni končí buď v byznysu, kde je to mnohdy nebaví, nebo v nevládních organizacích, které zase nerozumí byznysu, protože soustředí své síly do pomoci svým klientům a  dlouho byly zvyklé, že jim nakonec ty peníze někdo dá – stát, soukromí dárci nebo EU. I to se ale dnes mění a řada neziskových organizací se potřebuje naučit podnikat,“ říká Lukáš Policar.

„Prestižní byznysové školy jako Harvard, Oxford nebo London School Of Economics již dnes běžně učí obor Social Business a já jsem přesvědčena, že když se zaměříme na humanitní obory a dostaneme k nim byznysmeny, kteří je naučí přemýšlet finančně a ukážou jim střeva podnikání, budeme překvapeni, kolik inovativních sociálně prospěšných podnikatelských nápadů tito studenti dokážou uvést v život. Nápady už totiž mají, jen neví, jak na to.“

Podle Cihlářové to vede k myšlence být zodpovědný sám za svoji práci, nebát se vystoupit z masy a vzít na sebe riziko – podle výzkumů se totiž i dnes většina Čechů pořád nechá raději zaměstnat, než by si založili živnost.

„Nemáme zkušenost, bojíme se toho, protože to máme zprostředkované přes média a podnikatele jako Krejčíř. Školství je veřejná služba a není možné si z něj dělat byznys, ale když nastavíme striktní etická kritéria, budeme transparentní a ukážeme cestu, nastartuje se zdravé podnikatelské uvažování už v dětství.“

Café U sborovny

Schopnost vymyslet projekt, naplánovat ho, rozvrhnout a řídit není jen cílem Podnikavé školy. Často se dělá ve školách v rámci čím dál populárnějšího projektového vyučování, které propojuje teorii s praxí. Další občanské sdružení Eduin přišlo například s nápadem Extra třída, kdy si žáci osmých tříd vymyslí projekt typu rekonstrukce hřiště a sami si ho pak manažují, za podpory Nadace Tesco.

Podnikavá škola ale chce místo krátkodobých projektů podporovat školní podnikání, které si budou studenti předávat napříč ročníky, a když školu skončí, budou mít už zkušenost se studentskou firmou. Inspiruje se mj. u skotské Social Enterprise Academy, která přes deset let rozvíjí studentské sociální podnikání na základních i středních školách. Desetileté děti tam ve škole vedou například vlastní fairtradovou kavárnu, která má otevřeno jednou za 14 dní, přicházejí do ní učitelé i rodiče, děti si za podpory učitele vše samy řídí, vedou si účetnictví, vysvětlují princip fair trade a ze zisku si pořídí třeba gauč do třídy nebo podpoří nějakou benefiční akci. Děti se tu učí podnikání a společenské zodpovědnosti zároveň.

Podnikavá škola se inspirovala mj. ve Skotsku, kam podnikli její zakladatelé studijní cestuPodnikavá škola se inspirovala mj. ve Skotsku, kam podnikli její zakladatelé studijní cestu

„Lidé mají třeba takovou charitu stále oddělenou od podnikání – ale pak získají podobný zážitek a zjistí, že tyhle světy nejsou vůbec oddělené a že je lze dělat společně, že lze podnikat férově, nemusím nikomu sypat úplatky, a přitom mohu svým podnikáním pomáhat,“ říká Lukáš Policar.

Německo je pak pro nás příkladem toho, že když se transparentně nastaví systém, není nic špatného na tom, že šikovným dětem, které v podobných projektech zazáří, nabídnou firmy místo. Jde o to zbavit nejen školy, ale i jejich studenty strachu z podnikatelského sektoru, a je spousta způsobů, jak se dá spolupracovat s projekty typu Podnikavá škola tak, aby to bylo pro obě strany výhodné a zároveň pedagogicky zdůvodnitelné.

„Spousta zaměstnanců má třeba zájem sdílet svoje zkušenosti, a přesně to lze nabízet. Můžeme pozvat profesionály například z médií, udělat seminář pro učitele – firma ho zaplatí v rámci CSR, škola získá peníze navíc, učitelé budou víc ,in‘ a pro všechny strany to bude fér,“ shrnuje Policar.

„Ostatně s lidmi z byznysu se vždy shodnu na tom, že nás všechny štve, jak povrchně musíme v českém prostředí pracovat. Snažíme se prodávat svoje produkty, ale ony se dají prodávat jen tak, jak na ně lidi slyší. Takže když je takový televizní divák mediálně nevzdělaný, bude reagovat jen na laciné, hloupé reklamy. Když bude díky podobným školením od malička vedený k mediální gramotnosti a kritickému myšlení, všechny v marketingu najednou začne jejich práce bavit – budou muset být kreativnější a vymýšlet zajímavější nápady. Když pak dokážou děti kriticky číst média, a dokonce je využívat pro svůj život a lépe tak zhodnocovat svoji práci, tak se po nich trh vrhne, sotva vytáhnou paty ze školy.“