“Celý život jsem žil pro tenhle okamžik. Je to vítězství humanity,” řekl dojatý Altrad, když v monackém Monte Carlu přebíral cenu Světový podnikatel roku, kterou každoročně udílí konzultantská společnost EY.
Příběh Moheda Altrada by se dal shrnout frází miliardář z chatrče. Lépe řečeno ze stanu. Altrad se totiž narodil do beduínského kmene, který od pradávna kočoval po Sýrii. Pastevecký národ žil primitivním způsobem života. Jeho otec Altrada vydědil, matka mu zemřela, chlapce vychovávala babička. Ani ta mu ale nebyla zrovna oporou – zakázala mu chodit do školy, protože pastevec přece číst knihy nepotřebuje. Altrad ale na výuku chodil tajně.
“Bylo to nejdůležitější rozhodnutí mého života. Bylo mi šest let, tehdy moc nepřemýšlíte, rozhodujete se intuicí,” říká prošedivělý muž, který je dnes francouzským občanem a držitelem Řádu čestné legie, což je nejvyšší státní vyznamenání. Řád dostal za to, že koupil prvoligový rugbyový klub Herault Rugby, který byl na pokraji krachu. Altrad do Francie emigroval v šestnácti, kdy neuměl ani slovo francouzsky.
Vystudoval tu univerzitu a po škole vybudoval Altrad Group, jednoho z největších výrobců lešení na světě. Časopis Forbes jeho jmění oceňuje na miliardu dolarů. Firma Altrad Group má tržby miliardu dolarů. V uplynulých pěti letech se obrat firmy zdvojnásobil. Skupina se sídlem v jihofrancouzském Montpellieru zaměstnává sedm tisíc lidí a působí ve více než sto zemích světa. Vedle lešení vyrábí také míchačky a stavební stroje.
Recept na úspěch je podle Altrada velice jednoduchý: Nesmíte tlačit na pilu a úspěch se dostaví sám. “Měl jsem štěstí. Všechno ke mně přišlo náhodou,” připouští muž, který se kromě byznysu věnuje psaní románů. Jeho autobiografický román Beduín líčí Altradovu cestu ze syrské pouště do Francie.
Příběh úspěšného migranta
Mnohavrstevnatý příběh Moheda Altrada je také velmi aktuální – v syrském městě Raqqa, kde Altrad jako chlapec žil, dnes vládne Islámský stát. Stejně jako před čtyřiceti lety, I dnes ze Sýrie směrem do Evropy za lepším životem proudí zástupy uprchlíků.
“Jsem Francouz. Francie mi umožnila všechno, co jsem dokázal. Je to můj domov. Ale nemůžu nikdy zapomenout na zemi, kde jsem se narodil a škrtnout ji,” řekl muž, který vzhlede ke svému původu nezná své datum narození. Jako svůj přibližný věk uvádí 63 let.
Altrad uspěl v konkurenci podnikatelů z 53 zemí světa. Barvy České republiky na klání v Monaku hájil Vlastislav Bříza, majitel holdingu Koh-i-noor. “Nejsem zklamaný, nečekal jsem, že zvítězím. Do důchodu se rozhodně nechystám. Třeba tu jednou stanou moji synové,” komentoval výsledek podnikatel, který vlastní slavnou značku výtvarných a psacích potřeb.
V soutěži světový podnikatel roku rozhoduje o vítězi několik kritérií. Co je tím “faktorem X”, který musí mít ten nejlepší, se ale každý rok trochu liší. Letos je to silný příběh, jindy může rozhodnout to, kolik dává který miliardář na charitu, ale někdy vítězí i tvrdá byznysová data. Oficiálně se hodnotí šest kritérií: podnikatelský duch, finanční výsledky, strategická orientace, globální dopad, inovace a osobní integrita.
Něco navíc
Šampion ale musí mít vždy ještě něco navíc. “To je těžké říci, co je to hlavní. Asi ta globálnost. Česká republika je malá země a i když má fantastické podnikatele, mají to tady v té konkurenci velmi, velmi těžké,” říká Magdalena Souček, vedoucí partnerka české kanceláře EY, která má na starosti také střední a jihovýchodní Evropu.
“Nejsou tu nadnárodní korporace, to by nebyl podnikatel roku. Upozorňujeme na firmy, kteří se teprve šplhají vzhůru,” upřesňuje.
“Letošním výsledkem jsem velmi překvapená. Ne vždy rozhodují byznysová kritéria,” zhodnotila paní Souček triumf Francouze Altrada.
A vítězem je... o byznysového Oscara bojuje i majitel Koh-i-nooru Bříza
