„Když jsem před více než rokem přebíral vedení firmy, všichni mluvili o DVB-T2. A dnes se o něm mluví stále, ale vůbec nic se za ten rok nestalo,“ postěžoval si letos v květnu na odborné konferenci Digimedia 2014 tehdejší generální ředitel Českých Radiokomunikací Michal Čupa.
Za necelý měsíc už firmě šéfoval jeho zástupce Martin Gebauer, ale Čupova otevřená kritika stále platí a vyjadřuje názor prakticky všech hráčů na trhu, kteří se zabývají pozemním šířením televizního signálu. Po špičkově provedené digitalizaci televizního vysílání a nastartování konkurenčního prostředí, které vzniklo díky novým regionálním multiplexům i restartu dlouho odkládaného celoplošného multiplexu 4, začínají operátoři těchto sítí pociťovat nedostatek volných frekvencí.
Konkurence srazila ceny za šíření signálu na úroveň, kterou si mohou dovolit i středně velké a menší televizní stanice. Celostátní sítě jsou zaplněny hlavními programy velkých stanic, regionální postupně obsadily tematické a regionální programy. Prakticky každý, kdo získal nějaký kmitočet s atraktivní lokací, neměl problém multiplex zaplnit. Frekvence pro televizní vysílání ale došly a ty, které byly rozdány nad rámec původně plánovaných čtyř celoplošných multiplexů, jsou navíc časově omezené jen do roku 2017. Potom o ně svedou bitvu mobilní operátoři a televiznímu vysílání reálně hrozí, že bude v terestrické platformě odsunuto na vedlejší kolej. Tedy pokud se včas nepřejde na zmiňovaný standard DVB-T2.
Konec zlatých časů
České Radiokomunikace jsou v situaci, kdy provozují nebo zajišťují provoz tří celoplošných multiplexů, ale ty jsou až na jedinou programovou pozici zcela zaplněny. U prvních dvou sítí si firma při přechodu z analogového na digitální vysílání ještě mohla diktovat poměrně vysoké ceny, třetí multiplex ale přebírala v době, kdy jí začala vznikat konkurence a alternativa v podobě oživeného multiplexu 4. Jeho provozovatel Radim Pařízek vsadil na lowcostové řešení, tedy na menší vysílače s menším výkonem, které míří především na hustě obydlené oblasti.
České Radiokomunikace si už tedy nemohly u multiplexu 3 diktovat tak vysoké ceny jako u prvních dvou multiplexů a situace se pro ně začala ještě více zhoršovat. Radim Pařízek nezůstal jen u multiplexu 4, zažádal si včas o další kmitočty pro novou celoplošnou síť a těsně předtím, než totéž chtěly udělat České Radiokomunikace, získal lukrativní kmitočtovou sadu pro svou „Regionální“ síť 7. Uvozovky jsou namístě, protože označovat multiplex pokrývající 85 procent obyvatel České republiky za regionální je nesmysl.
Pařízek ale nebyl jediný, komu se dařilo. Kmitočty od Českého telekomunikačního úřadu postupně dostalo 12 regionálních sítí pro digitální televizní vysílání, některé i pro tak atraktivní lokality, jako je Praha (Regionální síť 4 Leoše Pohla nebo Regionální síť 1 Ivo Brabce), Plzeň, Liberec či České Budějovice.
Nové a menší televizní stanice tak rázem měly na výběr: než platit drahé celoplošné vysílání, mohly si „poskládat“ pokrytí vybraných lokalit přes různé operátory a vyšlo je to mnohem levněji než u Českých Radiokomunikací. Dominantní operátor se musel přizpůsobit a začít nabízet akční slevy, až se dostal do přímého střetu s těmito malými operátory. Jeden z nich, českobudějovický podnikatel Ivo Brabec, jemuž České Radiokomunikace postupně přebraly do svých sítí Šlágr TV a TV Noe, dokonce chystá podnět k antimonopolnímu úřadu, protože podle jeho slov České Radiokomunikace snižovaly svoje ceníky až pod jeho úroveň (České Radiokomunikace takovou interpretaci odmítají), či dokonce pod své náklady, takže je označuje za dumpingové.
Ani České Radiokomunikace ale nechtěly sedět s rukama v klíně a sledovat, jak jim utíkají potenciální zákazníci, kteří si nemohou dovolit vysílat celoplošně. Doslova „vyškrábly“ poslední volné kmitočty od telekomunikačního úřadu a spustily vlastní Regionální síť 8 s pokrytím všech krajských měst. Je to odpověď na expanzi Radima Pařízka v posledních dvou letech, třebaže působí poněkud rozpačitě. Multiplex, do kterého by se mohlo vejít až osm televizních stanic ve standardním rozlišení obrazu nebo čtyři HD kanály, startuje s pouhými dvěma televizemi (Sport 5 a TV Noe). Navíc České Radiokomunikace nemají jistotu, že ho budou moci provozovat déle než tři roky, protože stejně jako u ostatních regionálních sítí DVB-T má kmitočtové příděly jen do roku 2017.
Příliš velké sousto
Pro společnost je ale důležité mít po ruce síť, v níž může svým velkým klientům poskytnout prostor pro HD verze jejich stávajících televizních stanic nebo pro nové programy, které by se nevyplatilo šířit celoplošně. České Radiokomunikace ostatně už takto v rámci své další pražské Regionální sítě 12 šíří v HD kvalitě televize Prima a Prima Cool. Jejich konkurent Pařízek je ještě dál, od loňského května ve své Regionální síti 7 šíří tři programy České televize v HD kvalitě (ČT1, ČT2 a ČT Sport) a k tomu u něj loni Česká televize startovala s dětským kanálem ČT :D a kulturním ČT art. Vezmeme-li v úvahu, že jeho další multiplex 4 se stal základnou pro tři z pěti volně šířených programů Novy (Fanda, Smíchov a Telka), České Radiokomunikace se musí cítit po právu ohroženy.
Však také na sklonku loňského roku proběhla mezi nimi a Radimem Pařízkem velká bitva o to, kdo získá do svého celoplošného multiplexu kanál Nova Cinema, kterému končila smlouva na vysílání v multiplexu 2 Českých Radiokomunikací. Pařízek tento program dokonce od podzimu zkušebně zařadil do svého multiplexu 4, aby si Nova mohla porovnat pokrytí a kvalitu vysílání v obou sítích, nakonec však prodloužila kontrakt s Českými Radiokomunikacemi, které jí nabídly výhodnější podmínky, protože zároveň prodlužovala i smlouvu na šíření svého hlavního kanálu (tomu Radim Pařízek nemohl garantovat srovnatelné pokrytí jako v multiplexu 2, a proto se o získání hlavního kanálu Novy ani nepokoušel).
Bez Novy a České televize by ale Pařízkovy multiplexy mohly jen těžko existovat a vůbec vzniknout. Dalšími klienty těchto sítí je totiž trojice Pařízkových televizí Relax, Rebel a Retro a poté už jen regionální stanice, které využívají možnost regionálního odpojování multiplexu 4. Ty mu nepomohou splácet úvěr, který si vzal na výstavbu nových vysílačů.
Nova s ČT tak podstatně přispěly k vytvoření konkurenčního prostředí mezi provozovateli pozemních vysílacích sítí, což však pro České Radiokomunikace znamenalo pokles příjmů a donutilo je hledat způsoby, jak tento výpadek nahradit. Řešení měl přinést Michal Čupa, který začátkem loňského roku nastoupil na uvolněné místo generálního ředitele po Kamilu Levinském.
Čupa ve firmě skutečně nastartoval řadu změn, sestěhoval ji z několika budov do komplexu na Strahově, kladl důraz na poskytování komplexních služeb a zaměřil se především na ICT řešení – server housing, smart cloud a smart cloud security. Od bývalého regionálního šéfa Microsoftu jde o celkem očekávatelný vývoj, který v praxi nepřinesl zase tolik ovoce – tedy ve spojení s tradičním byznysem televizního a rozhlasového vysílání. České Radiokomunikace však v rámci nové smlouvy s televizí Nova na šíření jejích programů Nova a Nova Cinema v multiplexu 2 získaly i zakázku na zajištění provozu nové internetové videoslužby Nova Plus a aktuálně i placené videotéky Voyo, kterou rovněž provozuje Nova.
Staronová tvář
České Radiokomunikace také opakovaně prohlašovaly, že mají zájem zajišťovat technicky provoz obdobné služby iVysílání pro Českou televizi, ale do tendru, který ČT posléze vypsala, se ani nepřihlásily. Údajně proto, že cena zakázky neodpovídala jejich představám a nezajistila by firmě zisk. Jako referenční zakázka pak byla pro České Radiokomunikace při jejich velikosti a známosti na trhu prostě nezajímavá. Nedá se ale říct, že by Michal Čupa po půldruhém roce odcházel z čela Českých Radiokomunikací kvůli těmto dílčím neúspěchům. Mnohem více se toho podařilo než naopak. Faktem je, že vedení firmy přebíral v době, kdy její vlastník, Macquarie Infrastructure Funds, pociťoval potřebu reorganizace a přenastavení orientace Českých Radiokomunikací na nové klienty. A to se Čupovi podařilo.
V čele firmy ho vystřídal Martin Gebauer, který byl po celou dobu jeho zástupcem a předtím společnost dočasně vedl po odchodu Kamila Levinského. Zdá se tedy, že Čupovo angažmá bylo dopředu časově ohraničené a mělo jasné cíle, které se odcházejícímu řediteli podařilo naplnit.
Gebauera čeká nelehký úkol přesvědčit stát, aby v blízké době posvětil start digitálního televizního vysílání druhé generace ve standardu DVB-T2. Bez něj se totiž vysílací byznys už nemá kam posunout. České Radiokomunikace by ještě mohly růst cestou akvizic. Aktuálně se spekuluje o jejich zájmu převzít dominantního provozovatele televizních a rozhlasových vysílačů na Slovensku, společnost Towercom. Firma tyto informace ale zásadně nekomentuje a sdílný není ani sám Towercom.
Jisté je, že Towercom je skutečně na prodej a České Radiokomunikace by rozhodně nebyly jediným zájemcem. Pozemní televizní vysílání na Slovensku má sice menší využití u domácností než v Česku, zaznamenává ale největší růst podílu na trhu ze všech televizních platforem. Navíc by se od Towercomu mohly České Radiokomunikace poučit v případě placené televize šířené přes DVB-T, kterou v Česku nenabízejí, ale na Slovensku funguje už delší dobu (byť s rozpačitým výsledkem, neboť po dvou letech existence má tamní služba Plustelka asi 12 tisíc platících klientů). Koupě Towercomu je z hlediska provozu televizních a rozhlasových vysílačů jedna z mála možností, jak si v této oblasti zajistit růst ještě předtím, než se reálně začne pracovat na přechodu k DVB-T2.
Odpoutat se od kabelů
Úplně jiné starosti má jiná velká telekomunikační firma, největší tuzemská kabelová společnost UPC. Ta nedávno rovněž vyměnila generálního ředitele, Václava Bartoně na přelomu roku po mnoha letech vystřídal Frans-Willem de Kloet. Důvod „přepřahání“ je nasnadě: UPC dlouhodobě klesají počty zákazníků, jeho původně nejsilnější byznys – kabelová televize – už využívá méně domácností než internetové připojení od téže společnosti.
Václav Bartoň svého času říkal, že dokud počet zákazníků pevných telefonních linek od UPC bude vyšší než počet klientů největší IPTV platformy v Česku, O2 TV od někdejší Telefóniky, bude klidný. Srovnání to ale bylo nesmyslné, byť porovnávalo úspěch těchto firem v oborech, v nichž byla ta druhá vždy silným hráčem.
Bartoňovi zlomila vaz televizní digitalizace, i když ne ta kabelová. Nástupem pozemního televizního vysílání si řada diváků uvědomila, že jim stačí dvacet či třicet volně šířených programů v češtině, za které nemusí nic platit, oproti padesáti, sedmdesáti nebo sto kanálů v kabelové televizi za několik stokorun měsíčně. UPC se nedařilo zákazníkům vysvětlovat kvalitativní a obsahový rozdíl mezi DVB-T a DVB-C. Nadto společnost dohnaly technologické limity.
Zatímco v západoevropských zemích už před lety začala zavádět mobilní verze svých služeb, takže zákazníci nemuseli být neustále v dosahu pevného kabelu, u nás tomu tak nebylo. Zakabelovanost České republiky přitom není příliš velká, takže v porovnání s podobně velkým Maďarskem, nemluvě o čtyřikrát větším Polsku, jsme zkrátka nezajímavý trh.
Společnosti sice po přechodu na digitální kabelové vysílání nějakou dobu rostl počet klientů – i díky přelévání části zákazníků analogové kabelové televize k její digitální nástupkyni –, jenže potom přišel pozvolný pád. Neklesal zájem jen o analogový kabel UPC, začaly se snižovat i počty zákazníků digitální kabelové televize. A to se děje prakticky kontinuálně poslední dva tři roky.
Propad mohlo zastavit zavedení bezdrátových a mobilních videoslužeb, které UPC už dva roky provozuje v mateřském Nizozemsku pod názvem Horizon TV, český trh ale pro majitele UPC není natolik zajímavý, aby zde tuto novinku zaváděl dříve než ve zmiňovaném Polsku nebo Maďarsku. Tak se stalo, že UPC předstihla s „bezdrátovou kabelovkou“ Telefónica se svým čerstvým majitelem, investiční skupinou PPF.
Její služba O2 TV prošla již loni výrazným redesignem a začala divákům nabízet přehrávání televizních pořadů na všech nabízených programech 30 hodin zpětně, aniž by si museli dopředu nastavit nahrávání. UPC, jehož sítě pro kabelovou televizi nemají zpětný kanál, a tudíž nemohou nabízet přístup do televizních archivů ani různé VOD služby typu HBO GO, nemohl nijak reagovat. Sice už delší dobu pracuje na řešení spočívajícím v částečném využití IPTV platformy, kterou by kombinovalo s DVB-C, v praxi jej však uplatňuje jen u velkoobchodních a firemních nabídek UPC Business. O2 TV oproti tomu oběma inovačními kroky otočila trend mírného poklesu počtu zákazníků a klienti jí přibývají.
Korunu všemu nasadilo O2 v květnu, když samo přišlo s bezdrátovou službou O2 TV Go, která umožňuje na mobilech a tabletech sledovat až 20 televizních programů a využívat službu O2 Videotéka, a to až na čtyřech zařízeních najednou. Tedy v podstatě s tím samým, co má představovat Horizon od UPC, který se zdejší pobočka kabelového obra stále otálela zavést. Ani ne dva týdny po O2 přišel generální ředitel českého UPC Frans-Willem de Kloet s prohlášením, že i UPC v dohledné době zpřístupní kabelovou televizi pro chytré mobily, tablety a počítače. Jak dohledná ta doba bude a za jakých podmínek bude možné službu využívat, však firma dosud tají.
