Není dnes pro ekonomické týdeníky těžké udržet si skupinu čtenářů, kteří jsou v případě Eura určitě všichni téměř nepřetržitě připojeni na internet?
Já s našimi čtenáři poměrně často mluvím, proto také vím, proč stále chtějí papírový týdeník. Je v zásadě úplně jedno, jestli se bavíte s generálním ředitelem velké firmy, lobbistou nebo s vysokým státním úředníkem. Všichni říkají v podstatě to samé. Jde tu hlavně o to, jak tito lidé dané médium konzumují…
To vypadá, jako byste psali jen pro „horních deset tisíc“…
Ale ne. Náš celkový distribuovaný náklad se pohybuje někde kolem 23 či 24 tisíc kusů a já si myslím, že cílovka v zemi skutečně nebude větší než třicet tisíc lidí. Ale s těmi výše zmíněnými příklady mě neberte za slovo. Ona se na našem trhu skutečně traduje taková chiméra, že ekonomické časopisy vznikly pro politicko-byznysovou třídu, která působí na dvou kilometrech čtverečních Malé Strany a Starého Města. Ale já opravdu nechci dělat noviny, které by byly jen pro 281 zákonodárců, jejich čtyři sta asistentů, pro pět set lobbistů, kteří se kolem nich točí, a pět set generálních ředitelů z top českých firem. To jsou nějaké dva tisíce lidí, což opravdu na uživení časopisu nestačí.
Největší byznys a politika se ale v Praze dělá, ne?
Já sám jsem z Prahy, ale takhle to nevidím. To je jakási sebestřednost Pražanů, že se „všechno důležité děje jen v hlavním městě“. Tenhle pocit je tu obrovský, ale není správný. Proto se i my kromě vydávání časopisu hodně soustředíme na eventy, se kterými vyrážíme do regionů. V rámci takzvaných Euro setkání jsme loni rozjeli sérii, které říkáme Euro Regional. Vyjeli jsme ven z Prahy a najednou jsme potkali úplně jiné lidi, než známe z té Malé Strany. První Euro Regional jsme dělali na Zlínsku a zjistili jsme, že třeba generální ředitel Barumu Continental Libor Láznička, tedy šéf obrovské firmy s miliardovými obraty, má na věci opravdu jiný náhled. Na druhou stranu nemá čas na to, aby jezdil na breakfasty z Otrokovic do Prahy, tam si poslechl třeba Petra Nečase a zase se na noc vracel do firmy. To raději do Prahy nepojede. Když ale vy vyjedete s eventem ven, tak poznáte právě tyto nové lidi a ještě vám ta zkušenost dá i nový náboj do obsahu časopisu.
Jaká cílovka vás ještě mimo Prahu zajímá, když pominu ředitele firem, jako je Continental?
I v regionech jsou přece soukromí podnikatelé, manažeři firem, ředitelé gymnázií, vysokoškolští pedagogové, primáři nemocnic, zastupitelé v obcích a ve statutárních městech a takhle bych mohl pokračovat. Jistě, v Praze je milion dvě stě tisíc lidí, ale to také znamená, že devět milionů lidí žije mimo Prahu.
Mluvil jste ale o cílové skupině třiceti tisíc lidí a o její specifické konzumaci médií. Jaká tedy ta konzumace je?
To jsem mluvil, řekněme, o české politické a byznysové elitě. Tihle lidé si sednou v pondělí ráno do auta, které je vyzvedne u domu, a na zadním sedadle jim leží minutovník, který jim připravila sekretářka. Leží tam i další lejstra, pondělní noviny a najdou tam i čerstvé vydání Eura. A tady se naskýtá ono „okno příležitosti“ třiceti minut, během nichž tito lidé jezdí do práce. No a v těchto třiceti minutách byste měli zaujmout. Daný manažer nebo politik či vysoký úředník si Euro v těchto třiceti minutách stačí prolistovat, maximálně se začíst do jednoho materiálu. A během téhle chvíle přijde na to, zda ho zaujal pouze jeden článek, to když jsme odvedli opravdu špatnou práci, nebo dva články, když jsme udělali relativně dobrou práci, anebo ho zaujmou tři materiály, to když jsme odvedli opravdu dobrou práci. Pak tihle lidé vezmou celou tu složku s novinami i časopisem a jdou do kanceláře, kde jim ten fascikl do středy leží. Třeba je ještě mezitím něco zaujme v monitoringu a oni se vrátí k tištěné verzi, anebo už je nezaujme nic, takže v horším případě ve středu všechny ty papíry včetně Eura vezmou a hodí do koše, v lepším si nechají Euro a přečtou si sekci Light o víkendu. Trochu jsem to zjednodušil, ale z komunikace se čtenáři vím, že tohle je primární způsob, jak naše „top“ cílová skupina konzumuje naše médium.
Nemohou si tihle lidé hledat svá „okna příležitostí“ právě na internetu?
Ale oni na to opravdu nemají čas. Nemohou si dovolit pětkrát denně surfovat po internetu a hledat, co se na něm píše za novinky. Vezměte si, že kdyby věnovali každý den půlhodinu surfování, tak to dělá dvě a půl hodiny týdně, což je poměrně hodně času. Tahle cílovka sice čte servery, jako je Motejlek.com, ale chodí na ně tak jednou dvakrát za týden, určitě ne pětkrát denně. Navíc naše cílovka opravdu hodně cestuje, takže si vezme třeba časopis v letadle, kam ho také distribuujeme. Když pak obsah v „okně příležitosti“ zaujme, nechají si ho a přečtou o víkendu.
Máte tedy pocit, že internet slouží jen pro rychlý denní přehled?
Přesně tak, na Novinkách, na iDnes či na iHNed se i naše cílovka doví, co dělá Obama a kde je zrovna zemětřesení. Lidé čtou zpravodajství i přes všechny možné chytré telefony a já to dělám úplně stejně. Pro fundovanější analytické zpravodajství si ale musíte najít víc času a my se musíme do tohoto času či do tohoto okna příležitostí vejít.
Otázkou ovšem je, jestli ono okno příležitostí časem nevyplní právě chytré telefony, tablety a podobně, které si na cestách můžete pročítat také.
Podívejte se třeba na prodeje Vanity Fair poté, co přešli ve Spojených státech na iPady. V podstatě je to neúspěch. Já sám jsem hodně velký fanoušek Applu, ale na druhou stranu musím říct, že jsem k novinám v těchto technologiích skeptický, protože je podle mě stejně lidé budou chtít fyzicky držet v ruce. V žádném případě tedy nevěřím teoriím, které tvrdí, že nastává soumrak nebo dokonce konec tištěných médií. Vezměme si, že i během té půlhodiny příležitostí si lidé chtějí vzít noviny do vany nebo třeba i na záchod. Já nevěřím, že by bylo pohodlnější si vzít tablet…
Tvrdíte, že určitou cestou je podpořit vydávání časopisu eventy. Dá se jimi cílová skupina ještě rozšířit?
My prostřednictvím těchto výjezdů hlavně oslovujeme stávající cílovou skupinu. Není třeba ji rozšiřovat, ale opravdu nemůžeme zůstat na dvou kilometrech čtverečních Prahy. Já bych chtěl, abychom byli relevantní médium pro celou Českou republiku. A k tomu je samozřejmě zapotřebí dělat obsah plný zajímavých témat, který se zase bude plnit jen tehdy, když danou cílovou skupinu dokonale poznáte. Minulý rok jsme měli asi pětatřicet eventů, z toho bylo asi osm nebo deset regionálních. A ten krok ven do regionů se vyplácí i obchodně, to nepopírám.
Takže eventy nosí i inzerci?
Určitě. My opravdu dokážeme udělat zajímavý diskusní panel, umíme přivést daného ministra a další osobnosti, které mají k problému co říct. No a lidé v regionech tohle vnímají velice pozitivně, což se pak samozřejmě promítá i do inzerce.
Není pak lepší mít jako primární byznys právě eventové akce a týdeník využívat jako médium pro jejich výstupy?
To ne, primární bude vždycky časopis, ale eventy ho nesmírně dobře doplňují, protože přinášejí nové impulzy do obsahu a také nové lidi, a to zejména, když vyrazíte do regionů. Ale je pravda, že byznys může být i v samotných eventech. To nepopírám. Na začátku roku k nám tak třeba přišli lidé z jedné bankovní instituce a poprosili nás, jestli bychom jim nevyrobili konference na míru. Zkrátka si spočítali, že pro ně bude výhodnější a prestižnější, když tyto akce udělají s námi. A pro nás asi opravdu bylo jednodušší dostat na panel ministra průmyslu nebo toho či onoho velvyslance. Jenže nic z toho by nešlo provozovat bez týdeníku a bez jeho obsahu.
Konkurence jako Ekonom a Profit ale organizují podobné konference, ne?
Já o konkurenci moc mluvit nechci, ale snad můžu říct, že série Euro setkání se stala úplně upřímně opravdovou konkurenční výhodou Eura.
Pojďme raději zpátky k Euru. Nepomohl by vydávání časopisu kromě eventů také plnohodnotný web? Na něm Euro, dá se říct, dost zaostává.
Já jsem v Euru dva roky a musím říct, že ty dva roky byly poměrně turbulentní. To není výmluva, ale fakt. Prošli jsme si změnou šéfredaktora, restrukturalizací redakce a až na jednoho člověka kompletní výměnou managementu vydavatelství. Já si troufám říct, že se to povedlo. Jediné, co jsme snad trochu zanedbali, je skutečně obstarání plnohodnotného webu. Teď vedeme ve vydavatelství diskusi, jestli máme ambici budovat opravdu velký denní ekonomický portál, což je jedna možnost, nebo zda budeme webové aktivity spíš minimalizovat a zachováme v nějaké podobě web týdeníku a vydavatelství. To, co je na webu teď, je jakýsi kompromis. A já tento kompromis beru jako výtku, se kterou se musí něco udělat.
Jakou verzi propagujete vy? Megaportál, nebo minimalistický web?
Ekonomických portálů je tu podle mě moc. A my se buď seriózně rozhodneme jít do velkého portálu, což bude vyžadovat velkou investici a velké úsilí, nebo se pustíme jinou cestou. Já si každopádně nejsem jistý, že by ještě byl na našem trhu prostor pro velký ekonomický web. Jsem upřímně přesvědčen, že v tomto segmentu není trh saturovaný, ale přesaturovaný. To samé si mimochodem myslím i v případě printu. Dneska mám ale každopádně spíš tendenci říkat: pojďte raději dělat dobré noviny.
Online ale přece může být také cestou, jak stávající čtenáře podchytit, případně přivést nové.
Já samozřejmě online vůbec nezavrhuji. Jen jsem skeptický, že by v horizontu, na který dohlédnu, což je tři až pět let, naší cílovce něco zásadního přinesl. Od lidí slyším, že chtějí mít dobrý časopis v ruce.
Který časopis má podle vás spíš šanci přežít v horizontu delším, než je těch pět let? Chvilka pro tebe, nebo Euro?
To si netroufám soudit. Každopádně si obecně myslím, že týdeníky mají do budoucna větší šanci než deníky. Deníky právě kvůli internetu už vůbec nestíhají vývoj, neumí se přizpůsobit a od internetu odlišit. Mně je dvaatřicet, jsem homo politicus a od té doby, co jsem přišel na gymnázium, jsem si z kapesného kupoval Lidové noviny, deník Dnes a Právo. Jezdil jsem tramvají z Kulaťáku na Petřiny a ty noviny přečetl. Dneska už číst deníky nepotřebuji, chodí mi monitoringy, a když mě něco zaujme, tak si to najdu. Deník si koupím maximálně v sobotu, když jsem na víkend ve Špindlu. Kdybych dnes vedl deník, tak bych klidné spaní neměl…
Je zajímavé, že se víc hýbe trh v segmentu tištěných týdeníků. Co si ale myslíte o tom, že si mediální agentury jako Médea, OMD nebo PHD kupují nebo zakládají vlastní média?
Těžko říct, ani v podstatě nevím, proč se to děje zrovna teď. Možná si agentury hledají odbytiště pro svůj byznys. Ale obecně se tu hodně vydavatelů spálilo, jiné skupiny zase o médium stojí. Český mediální trh je teď opravdu ve velkém pohybu – všechno je na prodej a všechno se dá koupit.
Vojtěch Jirků (1979)
Vydavatelství Euronews, které vydává především týdeník Euro, vede z pozice generálního ředitele od roku 2009. Předtím působil ve skupině PPF, která Euronews vlastní, na pozici ředitele pro strategii lidských zdrojů. Na přelomu tisíciletí pracoval pro společnost Microsoft jako obchodní ředitel pro malé a střední firmy v regionu CEE, později v téže firmě zastával pozici ředitele strategií pro veřejnou správu v regionu Evropa, Blízký východ a Afrika. Nevěřím teoriím, že nastává soumrak tištěných médií. Do vany si tablet nevezmete.
