Vznikne konkurence mezi ombudsmany? Spory mají řešit nestátní arbitři

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Dovolat se rychle a levně spravedlnosti, aniž by se nespokojený zákazník musel kvůli nekvalitnímu zboží či službě obracet na přeplněné soudy. To je lákavá představa pro většinu spotřebitelů. Pomoci má evropská směrnice ADR, která umožňuje vznik alternativních ombudsmanů. O jejich zavedení do českého práva se však zřejmě strhne boj ve vládě. Názor jednotlivých resortů na nestátní arbitry se totiž liší.

Podle náměstka MPO Karla Novotného bude návrh zákona v nejbližších dnech znovu předložen do připomínkového řízení v podobě, která vznik alternativních ombudsmanů umožňuje a následně novelu projedná vláda. „Věříme, že v rámci připomínkového řízení dojde i k vypořádání dosavadních negativních postojů ze strany ministerstev spravedlnosti a financí,“ sdělil serveru E15.cz Novotný.

Vznik sektorových ombudsmanů, které by mohly zakládat třeba podnikatelské asociace, je totiž podle něj nejen ve shodě s evropskou legislativou, ale zároveň ho vyžadují profesní sdružení jako Hospodářská komora ČR. „Je také v souladu se závěrem Legislativní rady vlády, která jej podpořila,“ dodal náměstek.

Finance jsou proti

Ministerstvo financí však preferuje zachování současného stavu, tedy tři specializované orgány: Finančního arbitra pro finanční trh, ČTÚ pro telekomunikace a ERÚ pro energetiku. Dále jeden subjekt (ČOI), který by řešil zbylou agendu. Přičemž do jejich působnosti by alternativní subjekty nezasahovaly.

„Tímto samozřejmě není pro soukromoprávní subjekty vyloučena možnost vytvoření neformálních arbitrů, to lze i za současné právní úpravy a mnohé instituce na finančním trhu toho využily. My se však nedomníváme, že by měl stát tyto neformální subjekty institucionalizovat a následně pro ně vytvářet dohled, který je nutný pro funkčnost takového systému,“ vysvětlil mluvčí resortu Michal Žurovec.

Zdlouhavá soudní cesta

Naopak šéf legislativního odboru Hospodářské komory Ladislav Minčič se domnívá, že směrnice ADR vytváří prostředí pro rychlejší řešení sporů mezi dodavateli zboží či služeb a spotřebiteli. „Tradiční soudní cesta je zpravidla zdlouhavá, proto existuje legitimní poptávka po alternativních řešeních,“ poznamenal pro E15.cz.

Kritici však varují, že ombudsman placený soukromými firmami z oboru může jednání vést tendenčně. Česká asociace pojišťoven (ČAP), která o založení subjektu pro řešení sporů mezi zákazníky a pojišťovnami vážně uvažuje, to ale odmítá. Směrnice podle ní obsahuje dostatečné mechanismy pro zajištění nezávislosti ombudsmana, ministerstvo je definuje v chystané novele.

„Patří mezi ně odměňování arbitra bez vazby na výsledek sporu, ukončené právnické vzdělání, vlastní rozpočet a dané funkční období bez možnosti bezdůvodného vyhazovu,“ vypočetl výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora. Zároveň zdůraznil, že novela nebere lidem možnost volby, takže se i po jejím schválení budou moci obracet na již existující státní instituce. Výběr možností řešení sporů tedy zákon naopak rozšíří, což je jednoznačným přínosem pro spotřebitele.

Bezplatné služby

Směrnice požaduje, aby služby sektorových ombudsmanů byly dostupné zdarma či za nízký poplatek, financování mají zajistit právě profesní sdružení, které si na jejich provoz vyčlení zvláštní prostředky. Ladislav Minčič v této souvislosti připouští, že to skutečně může u klientů vyvolat pochybnosti o nestranném rozhodování.

„Případné dotování usmiřovatelů z veřejných rozpočtů by zvýšilo přinejmenším formální zdání objektivity mimosoudního řešení sporu,“ nastínil možné řešení Minčič. Zároveň zdůraznil, že zákonodárci mohou hledat inspiraci v některém v praxi již osvědčeném evropském vzoru.

Stovky vzorů

„Podle dostupných informací dnes v Evropské unii existuje na 750 schémat alternativního řešení spotřebitelských sporů, takzvaných ADR, poskytovaných ať již veřejným, či soukromým sektorem,“ doplnil Minčič.

Alternativní ombudsmani na trzích řady vyspělých států opravdu bez problému fungují v hojném počtu. Třeba v sousedním Německu jen ve finančních službách působí deset soukromoprávních spotřebitelských arbitrů. A směrnice ADR navíc připouští i řešení, kdy takovéto organice vytvářejí profesní sdružení společně se zástupci spotřebitelů.

Zahlcení institucí

Pro převzetí směrnice ADR do tuzemské legislativy včetně sektorových arbitrů hovoří také fakt, že v případě odmítnutí by se Česko patrně dostalo do rozporu s Bruselem. „Došlo by k monopolizaci institutu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů státními orgány, což by k větší ochraně spotřebitele nevedlo. Spíše by došlo k zahlcení těchto institucí,“ tvrdí Síkora.

Navíc už teď rozpočty státních arbitrů, jimž je ustanovení alternativní konkurence proti srsti, utěšeně bobtnají. Například úřad Finančního arbitra loni fungoval za zhruba 15 milionů korun a na letošek má dostat dvojnásobek. Podobně je to u také České obchodní inspekce.

Alternativní řešení sporů má odlehčit justici
V Evropské unii působí víc než 750 systémů mimosoudního, neboli alternativního řešení sporů (anglicky Alternative Dispute Resolution, z toho vyplývá zkratka ADR). Jejich tradice je silná hlavně ve Skandinávii. Ačkoli se systémy ADR v jednotlivých parametrech liší, jejich základním společným znakem je neutrální osoba, která pomáhá spor vyřešit. Spotřebitelům i obchodníkům mají ADR přinést především rychlost, jednoduchost a nízké náklady. Cílem je poskytnout účinný nástroj, který je dostatečně pružný a vhodný i k řešení drobných nároků.
Podoba systémů ADR je různá, kromě veřejných institucí to mohou být sdružení podnikatelů, nevládní organizace nebo smíšené rady spotřebitelských a profesních organizací. Některé systémy se specializují sektorově na určité okruhy zboží či služeb nebo regiony, jiné mají působnost všeobecnou. Rozdíly existují i v právní závaznosti. V některých případech je rozhodnutí právně závazné, jindy se jedná o kvalifikované doporučující stanovisko.
Dosavadní zkušenosti dokládají, že kvalitně vybudovaný mechanismus mimosoudního řešení sporů je efektivním nástrojem pro spotřebitele, obchodníky a v neposlední řadě pro státy, kterým umožňuje odbřemenit justici od případů, které nejsou složité po právní stránce, ale soudní cesta je pro ně neúměrně nákladná časově i finančně.
Evropská komise systémy ADR dlouhodobě podporuje. Nová legislativa si klade za cíl zajistit, aby kvalitní systém mimosoudního řešení sporů byl dostupný pro všechny evropské spotřebitele, dále má být zajištěna kvalifikovanost, nestrannost, transparentnost a spravedlnost systému prostřednictvím jednotných minimálních kvalitativních požadavků.
Zdroj: Evropské spotřebitelské centrum Česká republika