Zadržování je podle všeho pro knihkupce příliš lákavé na to, aby ho nedělali. Knihy, které prodávají, od distributorů nenakupují, ale pouze je berou do komise. Dokud je neprodají, nemusí za ně platit. Distributor však nemá možnost zjistit, že se jím dodaná kniha prodala, jinak než z hlášení knihkupce. Záleží tak jen na knihkupci, kdy prodanou knihu skutečně označí jako prodanou. Důvod je prostý, peníze z prodejů mu zůstávají déle. Žije tak vlastně na jakýsi průběžný úvěr (z peněz nakladatelů), ze kterého nemusí platit úroky. Důvod se vždycky najde, je třeba zaplatit mzdy, nájem či energie.
O tom, jaký je skutečný rozsah zadržování ze strany knihkupců, mohou nakladatelé jenom spekulovat. Na trhu se ale vyprávějí hotové legendy. Poznat se to dá například podle toho, že prodeje konkrétního titulu jsou větší druhý měsíc než první, přitom drtivá většina knih se nejlépe prodává právě první týdny po dodání na trh, posléze jejich odbyt raketově padá dolů. Stejně tak stačí porovnat prodeje jednotlivých distributorů. Někdy jeden nahlásí stejně vysoká čísla jako obvykle, kdežto jindy nepoměrně nižší než ostatní. Buď tedy zdržel hlášení prodejů on sám, nebo knihkupectví, do kterých dodává.
Nejlépe pak jde zadržování vidět u malonákladových titulů. Oficiálně je na pultech knihkupectví několik stovek kusů, ale kniha je už prakticky nesehnatelná. Pro nakladatele to znamená nejen delší čekání na zisky z prodejů, ale často i potřebu brát si překlenovací úvěry i s náklady, které to přináší.
„V devadesátých letech to byl problém větší, ale teď už je většina knihkupectví na vyšší úrovni evidence prodejů a tržeb, které této neřesti brání,“ říká předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka, který doufá, že jde spíš o minoritní problém než rozsáhlejší aktivitu.
Každopádně právě fenomén zadržování prodejů ukazuje, jaké problémy mohou vznikat při změnách sazeb DPH, které jsou v Česku jedny z nejčastějších.
Neodhalitelná finta
Mezi prosincem a lednem došlo ke snížení DPH na knihy o pět procent. Pokud by knihkupec prodal v prosinci knihu v hodnotě dvou set korun, ale nahlásil její prodej až v lednu, vydělal by na úkor státu skoro dvě koruny a padesát haléřů. Kdyby měl dost hotovosti, mohl by vydělat ještě víc – stačilo by naopak knihu nahlásit jako prodanou v prosinci a vyúčtovat ji tedy s 15procentní DPH a pak prodat během následujícího roku s desetiprocentní DPH.
Výnos u knihy za dvě stovky je pak osm korun. Možná se zdá, že jde o nízké korunové položky, ale prosincové obraty i těch nejmenších knihkupců jsou statisícové. „Je to stále tak, prosinec zachránil svými výnosy situaci mého nakladatelství Práh za celý rok,“ přiznává Martin Vopěnka.
Stačí tedy pozdržet hlášení o pětině prodaných knih za jeden měsíc a stát může sčítat škody v řádech tisíců u jednoho nakladatele. Tedy vlastně sčítat nic nebude. I když jak zdůrazňuje vedoucí odboru komunikace Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová: „Pokud knihkupec prodá knihu v prosinci (tj. zdanitelné plnění uskuteční v prosinci), ale fiktivně vykáže prodej až v lednu, hrozí mu ze strany státu standardní postih – bude mu doměřen rozdíl mezi DPH, která měla být uplatněna (15 procent), a daní, kterou nesprávně uplatnil (10 procent), a to včetně příslušného penále.“
Ve skutečnosti ale stát nemá moc šancí, jak jednotlivé knihkupce prakticky přistihnout při činu. Zvlášť když se to za dlouhé roky nepodařilo ani distributorům, kteří se se zadržováním hlášení smířili jako s nutným folklorem.
Navíc v tomto případě to zrovna nikomu na trhu moc nevadí, protože pokud knihkupci ošidí stát na DPH fiktivním pozdějším prodejem, vydělají na tom i nakladatelé.
Drtivá většina z nich k lednu ceny knih nesnížila, takže na deklarovaném prodeji s nižším DPH získají i oni. Vopěnka přiznává, že on neměl v plánu snižovat ceny knih dřív než v únoru. Pro jistotu, aby nebyli knihkupci v příliš velkém pokušení. Při snížení prodejní ceny a snížení DPH by zadržením prodeje o pár dní na přelomu prosince a ledna vydělali ještě víc, než jsme v úvodu načrtli.
Nezlevňujeme
Karin Lednická z nakladatelství Domino se domnívá, že podobné operace budou dost náročné na administrativu. „Čekala bych to spíš u malých knihkupců, kteří jsou na tom obecně špatně a přistoupí na tuhle fintu v rámci udržení své existence.
Tenhle nápad nicméně koluje v branži delší dobu, takže se dá předpokládat, že to prostě někteří udělali,“ myslí si Lednická. Podle ní jde ale jen o okrajový zádrhel spojený s dobrou věcí, kterou podle všech lidí z knižní branže snížení DPH je. Nejde ani tak o to, že by se snížila cena knih a zvedly jejich prodeje. Cenu bude ve skutečnosti snižovat jen málokdo „Při zvýšení DPH se všichni snažili ceny nezvyšovat a smířili se s nižšími maržemi právě v naději, že DPH na knihy půjde nakonec zase dolů,“ říká Lednická.
O konkrétních ztrátách spojených s pokrytím zvýšeného DPH z původně nastavených marží nechce nikdo moc mluvit, ale podle odhadů to u malého nakladatele vydávajícího průměrně deset knih do roka mohlo být něco okolo sto tisíc korun. U většího už je to ztráta měsíční.
„Snížení DPH nám teď rozhodně pomůže. Většina nakladatelů se shoduje, že díky tomu budou moci třeba vyjít knihy, které před časem ze svých edičních plánů vyřadili. Letos mám v plánu vydat skoro dvojnásobný počet knih než loni, protože u malonákladových titulů, kde navíc musíte hlídat cenu co nejníže, rozhoduje těch pět procent o tom, jestli budete s titulem alespoň na nule, ne-li přímo v zisku,“ říká Robert Pilch, majitel nakladatelství Brokilon, které se specializuje na sci-fi a fantasy literaturu.
Podobně to vidí i předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů – i on doufá, že bude moci vydat knihy, které by jinak neměly šanci. „Tu změnu jsem uvítal velice, protože předchozí stav, tedy jedno z nejvyšších DPH na knihy na světě, jsem považoval za nepřijatelný. Jak morálně, tak ekonomicky,“ říká Vopěnka. Podle něj však ani sazba deset procent není optimální: „Pro zemi naší velikosti a naší kulturní tradice bych považoval za optimální sazbu pět procent. I pak by knihy do státního rozpočtu přispívaly, což je na kulturní odvětví úspěch. Zároveň by stát dal jasně najevo, že tento druh spotřeby, totiž čtení, vítá.“
