Do Česka už jenom přes akreditovanou laboratoř a test na salmonelu. Takovou cestu musí od minulého týdne absolvovat hovězí maso na cestě z Polska na zdejší pulty. Mimořádné veterinární opatření ale v uplynulých dnech vyvolalo mezinárodní spor, který může skončit až u soudu. Podle analytiků zcela zbytečný.
Za mimořádné kontroly může nález salmonely ve zhruba 700kilogramové zásilce hovězího z Polska. V pondělí se ukázalo, že do Česka bylo ze stejné šarže masa dovezeno dalších 1164 kilogramů hovězího. Ve čtvrtek veterináři oznámili, že se do Česka dostalo z Polska i drůbeží maso s touto chorobou.
Podle Evropská komise jsou kontroly „nepřiměřené incidentu“. České ministerstvo zemědělství i Státní veterinární správa na nich ale trvají. Ústřední ředitel veterinární správy Zbyněk Semerád rovnou oznámil, že požadavek Evropské komise na zastavení kontrol Česko odmítne.
Jeho postoj sdílí také ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). „Jakékoliv výzvy jsou pěkné, ale my budeme dbát na bezpečnost spotřebitelů,” řekl v pátek České televizi. Mluvčí resortu byl o něco smířlivější. “Pokud Polsko přijme vhodná legislativní opatření, která zabrání pochybení jsme připraveni mimořádné kontroly zrušit,” řekl Vojtěch Bílý.
Podle odborníků na evropské právo nejsou ale tvrdá slova českých úřadů adekvátní. „Tuto kauzu celou považuji za přehnanou a ne úplně hodnou pozornosti, na kolik je situace vážná,“ říká analytik think-tanku Europeum Vít Havelka. „Myslím si, že nemá moc smysl to politizovat,“ uvadí analytik Asociace pro mezinárodní otázky a předseda správní rady neziskové platformy Spotřebitelské fórum Kryštof Kruliš.
Tvrdost české reakce může zemi zároveň dostat do obchodních i soudních problémů. Pokud skutečně Česko s kontrolami do konce tohoto týdne nepřestane, bude je řešit Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat spadající pod Evropskou komisi. Nicméně tam bude mít podle odborníků Česko stále možnost obhájit, že kontroly jsou přiměřené.
„Bude posuzováno, zda byla opatření přiměřená pro zajištění oprávněných zájmů, jako je ochrana spotřebitele, veřejného zdraví a pořádku, a nebyla naddimenzovaná,“ vysvětluje Kruliš. „Pak to znamená protekcionismus. Vytváření omezení pro dovoz z konkrétní země nebo konkrétního zboží a vytváření lepšího postavení pro domácí producenty,“ doplňuje.
Pokud by Česko stálý výbor nepřesvědčilo a s kontrolami nepřestalo ani potom, následovala by žaloba Evropské komise na Česko k Soudnímu dvoru Evropské unie v Lucemburku. Tam by byla posuzována přiměřenost českých opatření znovu. „Soud může rozhodnout, že Česká republika má pravdu,“ říká Havelka. Jak ale poznamenává Kruliš, soudní proces by byl záležitostí ne několika měsíců, ale spíše dvou let.
Postih kvůli kontrolám masa by Česku hrozil až v případě prohry. „Pokud by se to vyhrotilo takovým způsobem, že bychom neuposlechli ani příkaz evropského soudu, došlo by na finanční sankce,“ uvádí Havelka. „Při jejich ukládání by se přihlíželo k závažnosti porušení práva EU a délce jeho trvání. Výše by odpovídala schopnosti České republiky takovou sankci platit, ale zároveň by byla dostatečná k tomu, aby byl stav, závadný z hlediska práva EU, napraven,“ doplňuje Kruliš.
