Budoucí bavorský král Ludvík Bavorský a jeho žena Tereza Sasko-Hildeburgská nemohli tušit, čemu dá vzniknout jejich několikadenní svatební oslava konaná v roce 1810. Třebaže se svatba konala 12. října, následné veselí bylo zakončeno až o pět dní později velkolepým koňským dostihem.
Dostih se konal za městem na louce, kterou Mnichované spontánně přejmenovali po královské nevěstě na Terezinu louku. Její malá vyvýšenina posloužila divákům jako přírodní tribuna.
Jak je u dobrých hostitelů zvykem, poskytli hostům bohaté občerstvení. Oslava se tak líbila, že si Mnichované slavnost za rok zopakovali znovu. K dostihům a občerstvení tentokrát přidali zemědělskou výstavu. A pak zas, až se z oslavy stala tradice, kterou dokázaly přerušit jen války nebo jiné pohromy.
Vývoj k největšímu pivnímu festivalu světa ale trval dlouho. Program se nejdříve rozrostl o kolotoče a houpačky. Pivo, které je dnes symbolem a podstatou Oktoberfestu, tu městská rada povolila prodávat dokonce až roku 1880. To už byly slavnosti dlouho bez dostihů a právě pivo zformovalo podobu festivalu tak, jak ho známe i dnes.
Kvůli zájmu zákazníků začaly vyrůstat veliké, bohatě nazdobené stany, ty největší až pro deset tisíc zákazníků. Pochopitelně se do nich vejde i dechová kapela nebo jiní muzikanti. Dohromady se nabízí kolem sta tisíc míst k sezení. Dnes je tak Oktoberfest známý jako největší pivní festival světa, kterého se rok co rok účastní přes šest milionů lidí z celého světa.
Nejvíce ze všeho připomíná jakýsi zábavní park pro dospělé, i když mnozí ho považují jen za masovou konzumaci alkoholu. Privilegium čepovat zde svůj mok má pouhých šest nejstarších mnichovských pivovarů. Nejmladší tradice pochází z doby obnovy festivalu po druhé světové válce. V roce 1950 tehdejší primátor města zahájil oslavy naražením sudu s pivem, a tak tomu zůstalo dodnes. I když letošní ročník se musí vynechat – podobně jako například v 19. století kvůli choleře.
