100 let průmyslu: Český kapitál je už velký, jeho váha v průmyslu poroste

Jaroslav Hanák

Jaroslav Hanák Zdroj: E15 Michael Tomes

Po vzniku Československa se tehdejší čeští průmyslníci snažili, aby co největší část průmyslu byla v českých rukou. To se do jisté míry podařilo. „Dnes máme 111 českých miliardářů. Šance, že se čím dál více podniků dostane zase do českých rukou, je velká,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Při oslavách 100 let republiky a Svazu průmyslu a dopravy ČR připomínáte, že Československo bylo za první republiky devátou nejbohatší ekonomikou na světě. Má smysl se porovnávat s první republikou, kdy byla ekonomická situace i struktura ekonomiky zcela odlišná od té dnešní?

Připomínal bych to vždy. Byli jsme superprůmyslovou zemí už v 19. století. České země průmyslem živily Vídeň. Velký zvrat nastal v roce 1918, který se dá srovnat s rokem 1990. V roce 1918 skončil rakousko-uherský majetek, v roce 1989 skončil socialismus a státní vlastnictví. V obou érách se všichni, kdo byli trochu šikovní, chovali stejně. Každý chtěl část tohoto majetku získat. Dochovala se řada příkladů, že to nebyly snahy úplně čestné. Ani na začátku první republiky, ani po roce 1989. Převládaly ale poctivé odkupy. Rakouský majetek nový stát zabavil a nabídl ho k privatizaci. Stejně se socialistické státní podniky daly do malé a velké privatizace nebo do přímého prodeje.

V obou dobách se musel průmysl rychle přizpůsobit novým poměrům. Jak na tuto nutnost prvorepublikoví podnikatelé reagovali?

Rokem 1918 skončila pro průmyslové podniky na českém území mimořádná situace. Za první světové války zásobovaly rakousko-uherskou armádu. Tento odbyt náhle odpadl. Když se čeští průmyslníci scházeli a zakládali Český svaz průmyslníků v červnu 1918, předchůdce dnešního Svazu průmyslu, snažili se najít novou strukturu průmyslu. Tak aby byla česká, což byl jejich velký cíl.

Většina průmyslu ale za první republiky zůstala v německých rukou.

Zahraniční kapitál určitě hrál důležitou roli. Ale řada rakousko-uherských konfiskátů mířila do českých rukou. Velké slovo měla tehdejší vláda a lidé jako Karel Kramář nebo Alois Rašín, kteří měli velké národní cítění. Přerod průmyslu na civilní strojírenství a další obory nebyl v prvních letech Český kapitál je už velký, jeho váha v průmyslu poroste Po vzniku Československa se tehdejší čeští průmyslníci snažili, aby co největší část průmyslu byla v českých rukou. To se do jisté míry podařilo. „Dnes máme 111 českých miliardářů. Šance, že se čím dál více podniků dostane zase do českých rukou, je velká,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. určitě jednoduchý. Nesmíme zapomenout ani na to, že průmysl sice živil nový stát, ale jeho podíl na ekonomice ve dvacátých letech byl 35 procent, zatímco podíl zemědělství byl 34 procent. Byli jsme průmyslově-agrární zemí.

Podle průmyslové výroby bylo Československo desátou nejsilnější zemí světa. Bylo to tím, že se v Československu na rozdíl ode dneška vyráběly mnohem více koncové výrobky s vyšší přidanou hodnotou od zbraní přes lokomotivy, auta, stroje až po elektrická zařízení?

Diverzifikace byla veliká a známé značky opravdu dělaly konečné výrobky, a to nesmírně úspěšně. Ať to byly Škodovy závody, nebo Sodomka a jeho výroba autobusů ve Vysokém Mýtě. Nezapomínal bych ani na spotřební průmysl. Hodinářský průmysl byl velmi silný, dařilo se také optice. Tehdejší světová konkurence byla menší. Kromě Japonska neexistovaly průmyslové asijské země. Proto mohla být šíře českého průmyslu o to větší a firmy byly konkurenceschopnější. Ale stav současné ekonomiky bych úplně nekritizoval. Země se otevřela, přišli zahraniční investoři hlavně za kvalifikovanou pracovní silou. Ta byla ve strojírenství, v automobilovém průmyslu. Logicky tuto část pracovní síly a trhu zabrali.

Poměrně brzy čeká český průmysl další velká změna. Rychle se bude měnit třeba kvůli elektromobilitě automobilový průmysl, na němž je Česko do velké míry závislé. Jsou české firmy na tuto změnu připravené?

Jsem o tom stoprocentně přesvědčený. Firmy investují do nejlepších technologií či robotizace. Jestli někdo říká, že jsme zaspali, tak se nebyl ve firmách podívat. Ať se jde podívat do Škodovky, Hyundai nebo na dopravní firmy. Všechnu techniku máme novou. V Prostějově máme průměrné stáří autobusů tři a půl roku. Automobilový průmysl bude specifický, protože mu nezbude nic jiného, než aby se znovu extrémně robotizoval. Pokud jde o rozvoj elektromobility, byl bych opatrný. Nejsem si jistý, že to bude rychlá cesta, která povede ke kompletní elektrifikaci dopravy. Co když vědecký pokrok bude tak rychlý, že auta budou jezdit na vzduch, nebo vodík?

I vodíkové auto je v principu elektromobil, který je jednodušší než nynější auto a nebude potřebovat tolik dodavatelů jako dnes.

Každá technická věc potřebuje určitý servis. Takže i kolem elektromobilů zůstane spousta lidí a odborníků. Váha automobilového průmyslu příliš neklesne. Bude to dané i naší tradicí. Už za Rakouska-Uherska s auty začínali Laurin a Klement, Kovařík nebo Wichterle. Je ale pravda, že nadnárodní automobilky, které tady máme, pokrok přinesou asi rychleji, než by toho byly schopné čistě domácí průmyslové firmy.

V poslední době se zdá, že se stále více podniků dostává do rukou českého kapitálu. Novodobí miliardáři je kupují a konsolidují. Dá se čekat, že poroste podíl firem, které budou v českých rukou?

Ti, kteří koupili firmy v devadesátých letech, jsou dnes v generačních problémech. Tehdy to byli lidé kolem 35 nebo 40 let, ředitelé, náměstci, kteří ke svým firmám měli blízko a využili šance v privatizaci. Věřím tomu, že každá osmá až desátá firma dokáže vlastnictví překlopit do rodinné firmy. Zahraniční kapitál tady bude pořád, ale jeho váha bude pomalu klesat. Navíc ve skupině 111 českých miliardářů je už dost těch, kteří jsou tak bohatí, že si mohou řadu firem koupit. Český kapitál je už velký. Šance, že se firmy dostanou zase do českých rukou, je velká.

Stanou se z těchto miliardářů noví průmysloví magnáti, na jaké vzpomínáte při stoletých oslavách?

Někteří z té miliardářské stovky už to dělají. Bedlivě sleduji, kdo do čeho investuje. Ti, kteří mají majetek v řádu 10 nebo 15 miliard korun, už mohou pomýšlet na velké strojírenské firmy, které zaměstnávají několik tisíc lidí a mají obrat v miliardách korun.

Na letošním sněmu Svazu průmyslu v Brně jste vyzval už podruhé vládu, aby dostala Česko do top 20 nejkonkurenceschopnějších zemí světa. Co pro to udělají samy firmy, které v tomto žebříčku zaostávají v inovacích, nebo v hloubce výrobního řetězce?

Inovace jdou za firmami. Musíme investovat do moderních technologií. Slabinou je spolupráce firem s akademickou sférou. Větší problém ale vidím na straně akademické sféry, protože pro ni je jednodušší získat zakázky od státu. U státních grantů není tak důležité časové hledisko a peníze má pracoviště v podstatě jisté. Firma, která do společného výzkumného projektu dává své peníze, inovaci potřebuje a počítá s tím, že akademická sféra dodrží všechny termíny a dohody. Někdy to úplně nefunguje.

Lidé na univerzitách namítají, že naopak firmám se nechce do dlouhodobých projektů. Chtějí jen rychle vyřešit nějaký akutní problém, s nímž si samy nevědí rady.

Firma potřebuje inovovat a investovat okamžitě, protože může v konkurenci prohrát. Tlak podniků na rychlost je proto logický. Dlouhodobě přemýšlejí jen ty nejlepší firmy, které mají světové výrobky.

Nabízí se ještě jedna paralela s první republikou. I tehdy byl průmysl závislý na exportu. Když po velké krizi státy zvedaly cla, prodloužily tím trvání krize v Československu. Dnes se opět objevují protekcionistické tendence. Jak moc jsou nebezpečné?

Dnešní protekcionismus je dramatický ze tří pohledů. První je brexit, který určitě firmám přinese problémy. Vnitřní trh přijde o 70 milionů lidí. Zrovna pro náš automobilový průmysl to může být problém. Jestli přijdou celní opatření, bude to tragédie. Nemluvě o tom, kdyby se zaváděla víza. Navíc britský průmysl určitě bude chtít po tamní vládě, aby některé oblasti více chránila před zahraniční konkurencí.

V čem je druhé nebezpečí?

V bariérách, které vznikají na vnitřním trhu Evropské unie. I když fandím Evropské unii, tak protekcionismus francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je možná ještě horší než brexit. Jde třeba o restrikce na vysílání pracovníků.

Může české firmy obchodní politika amerického prezidenta Donalda Trumpa ohrozit?

Trump je děsivě nevyzpytatelná osoba. Kdyby se měla obchodní válka mezi Čínou a Spojenými státy stupňovat, přelije se její efekt i do zbytku světa.

Jaroslav Hanák
Vystudoval obor ekonomika dopravy a spojů na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1990 se stal ředitelem prostějovského ČSAD, ze kterého se později stala akciová společnost FTL – First Transport Lines. V roce 2011 byl zvolen prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Angažuje se i v dalších tuzemských a zahraničních organizacích.


11. 11. v 11 hodin dozněly poslední výstřely a Velká válka skončila. Poslední den zemřelo 11 tisíc vojáků. Více zde >>>