Evropa se vrací k volnému trhu s elektřinou. Tak se dají shrnout německá energetická koncepce a plány Evropské komise. V příštích letech by měly v Evropě dominovat krátkodobé trhy s elektřinou, které budou v rámci Evropy propojené. Na nich nebude nikdo uměle bránit cenám elektřiny, aby v době nedostatku vystřelily prudce vzhůru, klidně nad tisíc eur za megawatthodinu. Tyto cenové špičky by měly motivovat výrobce, obchodníky i spotřebitele k investicím, které pomohou nový energetický systém s vysokým podílem obnovitelných zdrojů stabilizovat.
Cenové signály z krátkodobých trhů fungují už teď. Ještě před pár lety rostl počet hodin v roce, kdy cena elektřiny ve střední Evropě padala hluboko pod nulu. To přimělo výrobce investovat do opatření, která zvýšila pružnost výroby elektráren. Zdroje, které firmy stavěly pro celoroční výrobu na plný výkon, nyní umí v některých případech snížit výkon až o 80 procent. Počet hodin se zápornou cenou díky tomu klesl.
Elektřina až za 1200 eur
K vyrovnávání trhů se podle německé i evropské koncepce nejlépe hodí vnitrodenní trhy, kdy se kupuje a prodává elektřina těsně před okamžikem spotřeby. Spolu s neřízenými výkyvy cen tyto trhy dají podle autorů koncepcí prostor i pro rozvoj komerčních řešení pro skladování energie či pro přizpůsobování spotřeby na straně odběratelů.
Energetičtí analytici nicméně tvrdí, že rozdíly mezi minimálními a maximálními cenami by musely výrazně vzrůst, aby se energetické sklady uživily, nebo aby se vyplatilo firmám a domácnostem měnit své chování. Zatím dokážou dodat levněji potřebnou flexibilitu do systému stávající elektrárny.
| Posun výroby jako zdroj zisku |
|---|
| Trh s elektřinou by měl dát více příležitostí spotřebitelům, aby vydělávali na přesunu spotřeby elektřiny. Příkladem může být finská papírenská společnost UPM. V Německu vyrábí 4,3 milionu tun papíru. Za rok spotřebuje několik tisíc gigawatthodin elektřiny. Před pár lety firma upravila výrobní proces, aby mohla výrobu tlumit v době s vysokou cenou elektřiny a navýšit ji, když je elektřina levná. Tuto pružnost obchoduje na denním trhu s elektřinou. Na několik hodin denně může snížit spotřebu o 500 megawattů a tuto kapacitu na trhu prodat. |
Studie, které si nechalo zpracovat německé ministerstvo hospodářství, předpovídají, že za pět let by se v deseti nejdražších hodinách na denním trhu měla elektřina prodávat v průměru za přibližně 200 eur za megawatthodinu. V nejdražší hodině by se cena mohla dostat ke 400 eurům. V roce 2030 by u deseti nejdražších hodin v roce měla být cenovka na úrovni 700 eur a v nejdražší hodině až 1200 eur za megawatthodinu.
To jsou ceny, kdy už bude mít smysl uvažovat o komerčním využívání skladů energie či přizpůsobování spotřeby. Pro srovnání, loni se v Německu špičková cena elektřiny nedostala nad 100 eur. O rok dříve to bylo jen v 17 hodinách. Cenové špičky v řádu stovek eur za megawatthodinu by se podle Berlína a Bruselu nedotkly účtů za elektřinu pro konečné spotřebitele. Obchodníci a velcí odběratelé by se proti nim mohli zajistit sjednáváním dlouhodobých kontraktů.
Pryč s národní energetikou
Návratu k trhu řada energetických firem tleská. O volné soutěži bez dotací a regulací mluví i české ministerstvo průmyslu. Jenže německá a následně i evropská koncepce má jeden velký háček. Aby mohly fungovat podle představ jejich tvůrců, musí se zrušit národní pojetí energetických soustav. Vybudují se nadnárodní regiony, v nichž se bude hlídat rovnováha mezi spotřebou a výrobou. Tyto regiony si v případě nedostatku nebo přebytku energie budou navzájem pomáhat.
Čistě ekonomicky by tento systém měl být levnější. Jednotlivé státy by si nebudovaly záložní kapacity jen pro vlastní potřeby, ale nutná záloha by se hledala v celém regionu. Vychází se z předpokladu, že špičky ve spotřebě, které je nutné dnes pokrýt z domácích zdrojů, v jednotlivých zemích přicházejí v různém čase. Pro jejich pokrytí tak mohou sloužit elektrárny v jiných oblastech. Předpokládá to ovšem kvalitní a dostatečné propojení v rámci nadnárodních regionů i mezi jednotlivými regiony, které nyní chybí v samotném Německu.
| Cuxhaven testuje regionální trh |
|---|
| Dolnosaský přístav Cuxhaven testuje model regionálního energetického trhu, který umožňuje integraci obnovitelných zdrojů do elektrické sítě. Vznikl regionální trh, na kterém působí výrobci i spotřebitelé, kteří umí přesouvat spotřebu elektřiny. Jedním z hráčů je virtuální elektrárna poskládaná z větrného parku, solární elektrárny a místní mrazírny. Na trhu působí i místní krytý bazén a teplárna. Právě mrazírny a bazény se ukazují jako potenciální sklady přebytečné energie. Domácnosti mají chytré elektroměry a dva dynamické tarify, které je motivují k úpravě spotřeby. Za měsíc díky nim snížily spotřebu o 13 a 20 procent. |
Německé analýzy došly k závěru, že v Německu a okolních zemích, pokud by fungovaly jako jednolitý region, je letos maximální zatížení po odečtení dostupného výkonu obnovitelných zdrojů o 10 gigawattů a v roce 2025 bude o dvacet gigawattů nižší než prostý součet maximálních zatížení bez OZE v jednotlivých národních soustavách. Potenciální středoevropská regionální soustava by se tak za deset let mohla obejít bez výkonu, který odpovídá kapacitě všech českých elektráren.
Potíž s odpovědností
Odklon od národního pojetí energetiky má jednu zásadní překážku. Tou je odpovědnost za bezpečnost a stabilitu dodávek elektřiny. Ta nyní leží na národních nebo lokálních provozovatelích přenosových soustav. V Česku tuto povinnost má podle energetického zákona ČEPS a nemůže se jí dobrovolně vzdát. Němci ani komise nehovoří o tom, kdo by měl odpovědnost v novém systému převzít. Jednotliví provozovatelé přenosových soustav se předání pravomocí za řízení přenosu elektřiny bez přenesení odpovědnosti za dodávky brání.
Komise podle některých zdrojů spoléhá na to, že koncept nadnárodní energetiky vládám prodá díky tomu, že podle ní půjde o nejlevnější řešení. Vlády však zpravidla nehledají nejlevnější, ale nejbezpečnější a nejodolnější řešení. Proto například Česko trvá na zachování práva členského státu na určení vlastního energetického mixu. Ministerstvo průmyslu argumentuje, že země musí být soběstačné v dodávkách elektřiny, protože nelze vyloučit, že na integrovaném evropském trhu by v případě nouze jednotlivé vlády začaly preferovat domácí odběratele. Česko bez dostatečných vlastních kapacit by se pak ocitlo bez proudu.
| Trh se záložními kapacitami je drahý |
|---|
| Stačily dva roky a úvahy o fungování evropského trhu s elektřinou se otočily o 180 stupňů. Mantra energetiků byla tehdy jednoduchá. Trh s elektřinou selhává. Proto je třeba zajistit financování nových elektráren jinak. I zástupci ČEZ rádi mluvili o britském modelu. Krátkodobé využití kapacit měla zajistit burza. Zásobu záložních elektráren, které systém potřebuje, ale nevyplatí se je provozovat, měl zajistit trh s elektrárenskými kapacitami. Výstavbu nových zdrojů měly financovat pobídky jako například garantované ceny vyráběné elektřiny. |
| Německo jako hlavní aktér středoevropské energetiky se však nyní kapacitního trhu vzdal. Podle Bílé knihy, která popisuje nový model trhu s elektřinou, je kapacitní trh příliš drahý. Jednak vede k udržování zbytečně vysokých elektrárenských kapacit. Jednak je až příliš náchylný k chybám regulátorů, kteří budou muset určit potřebnou záložní kapacitu a cenu za její udržování. Ve výsledku tak kapacitní trh vede k nadměrným a nežádoucím zásahům do trhu s elektřinou. Navíc národní kapacitní trh zkomplikuje vybudování celoevropského trhu s elektřinou. |
| Spolková vláda tvrdí, že v příštích deseti letech stejně nebude třeba žádné nové konvenční elektrárny stavět. Trh se naopak musí vypořádat s jejich nadbytkem. Nové zdroje v budoucnosti půjde financovat čistě z tržních cen elektřiny. |
| Místo kapacitního trhu Berlín vytvoří kapacitní rezervu, do níž přesune starší hnědouhelné elektrárny s výkonem 2700 megawattů. Budou k dispozici pro případ, že se na trhu nepodaří vyrovnat nabídku a poptávku. Ti, kteří nerovnováhu způsobí, ovšem budou muset krýt náklady na start záložních elektráren. Vláda počítá s cenou 20 tisíc eur za vyrobenou megawatthodinu. Vyřazení hnědouhelných elektráren navíc pomůže Německu splnit cíle pro snížení emisí skleníkových plynů. |
| Evropská komise o možnosti vytvářet kapacitní trhy hovoří ve svém konzultačním dokumentu je obecně. Jestli vůbec bude Evropa takový nástroj potřebovat, se má zjistit z podrobného sledování bezpečnosti dodávek a z inovovaných výpočtů, kolik elektrárenských kapacit jednotlivé evropské regiony potřebují. V každém případě komise trvá na tom, že případný trh se záložními kapacitami v jednom státě musí být přístupný i vlastníkům elektráren v jiných zemích. |
