Gandhi zastupuje firmu PMK, která vyrábí CNC a obráběcí stroje. Sídlí v Bangalore, indickém hi-tech městě, a její roční obrat dosahuje zhruba sto milionů korun. Gandhi přijel do Česka hledat přímé kupce pro své výrobky a zároveň agenta, který by pro firmu pokrýval celou střední a východní Evropu – od Prahy až třeba po Bukurešť.
Na náš stroj dají své logo
Vyrábí levně, ale kvalitně. Dodává pro přední evropské firmy, jako je švédská Arboga nebo španělský Danobat, které jeho stroje prodávají pod vlastní značkou. „Zákazník si od nás koupí vnitřek a zvenku si dá svůj obal a logo. Zatím jsme malá firma. Až budeme větší, možná řekneme sorry, nemůžete z toho stroje sundat naše logo. Tak v Indii funguje průmysl,“ směje se Gandhi.
Podobnou písničku uslyším ten den od ostatních indických obchodních zástupců ještě hodněkrát. Typickým strojařem, který přijel do Brna, totiž není žádný globální gigant, ale neznámá, spíše menší až střední firma, která chce prorazit ve střední Evropě a vybrala si k tomu brněnský veletrh. Tata nebo Mahindra, vlajkové lodě indického průmyslu, to zapotřebí nemají. A tak do Brna nepřijely. Jsou tu spíše jejich dodavatelé součástek.
Mělo se to konat v Praze
Z opravdu velkých indických firem je tu vidět Ashok Leyland, ale hlavně proto, že v Česku vyrábí Avie. Druhou větší firmou v Brně je výrobce traktorů HMT, čímž výčet končí. „Tata jezdí jen na ty opravdu velké veletrhy,“ říká mi člen indické delegace EEPC India Arun Kumar Garodia. „Tata chtěla přijet, ale kvůli své velikosti to nestihla zorganizovat. Navíc jsme měli jen omezené místo, 200 metrů čtverečních,“ upřesnil Gaurab Majumdar, zástupce ředitele EEPC.
Někteří vystavovatelé si první den na nezájem návštěvníků vysloveně stěžují. „Jinde na veletrhu k nám přijde jeden člověk za minutu. Mělo to být v Praze, tam by přijelo víc lidí,“ míní jeden obchodní zástupce. Většina si ale účasti váží, indického organizátora EEPC, který má brněnskou India Show na starost, Indové považují za skvělý odrazový můstek. O prestiži indické delegace vypovídá i to, že ji doprovází Anand Sharma, ministr více než miliardové země.
Věštkyně z důlní firmy
Při obcházení stánků na mě zvolna padá únava, příběhy strojařů se přece jenom dost opakují. „Hledáme agenta. Dodáváme nejlepším,“ slyším z řady indických úst. Z odpolední letargie mě probudí až setkání s Nallou Reddy Gayathriovou, ředitelkou společnosti JCR Drillsol.
Tahle malá paní s kulatým obličejem, oblečená do barevných vyšívaných šatů, vypadá spíš jako obchodnice s vonnými tyčinkami nebo věštkyně než jako ředitelka firmy, která vyrábí důlní a těžební techniku. Čtyřiačtyřicetiletá Gayathriová působí ve strojírenském světě mužů osvěžujícím dojmem, nabízí mi čokoládu a ptá se, zda by nešlo napsat o ní článek.
U firmy pracuje od devatenácti let, kdy ji s manželem založili. Muž se teď věnuje jiným projektům, JCR má na starost ona. „Bylo to těžké. Ženy v Indii nepracují, starají se o děti. Ale vydobyla jsem si úctu,“ říká vystudovaná počítačová inženýrka. JCR vyrábí v Bangalore jako velká část přítomných. „Je tu hodně těžby a průzkumných vrtů,“ vysvětluje, proč přijela do Brna. Má domluveno několik schůzek, od nichž si slibuje dobré obchody.
