Budoucnost solární energie? Elektrárny zakryjí hladiny jezer

Plovoucí solární elektrárna společnosti Kyocera na přehrade Yamakura v Japonsku

Plovoucí solární elektrárna společnosti Kyocera na přehrade Yamakura v Japonsku Zdroj: kyocera

Fotovoltaická energie má řadu příznivců i odpůrců. Zastánci si cení čisté energie pouze ze slunečního záření, odpůrcům například vadí zábor zemědělské půdy solárními panely. V současnosti se však začíná rozšiřovat instalování „solárů“ na vodní hladiny.

Jezera Mead a Powell jsou důležité vodní plochy na americké řece Colorado, v jihozápadní části USA. Jejich vodní plocha je vystavována horkým slunečním paprskům, které ale velké množství důležité tekutiny vypařují.

Společně s odčerpáváním vody z nádrží pro průmyslové a zemědělské účely má vypařování vliv na ubývající množství vody v jezerech. Situaci by však podle webu Yale Environment 360 mohly zachránit právě plovoucí solární elektrárny.

Úřad pro rekultivaci Spojených států amerických ve své zprávě uvedl, že se z obou jezer ročně vypaří dohromady více než dvě miliardy kubických metrů vody. Pro představu – je to asi osm lipenských přehrad. Pokud by se na americká jezera nainstalovaly plovoucí solární elektrárny, mohly by zamezit vypaření asi 90 procent vody.

Samozřejmě není pravděpodobné, že by solární panely zakryly většinu vodní plochy. Pro místní životní prostředí by to mohlo znamenat příliš velký zásah, zároveň jsou obě nádrže hojně využívány pro rekreační účely. Pokud by se však fotovoltaickou elektrárnou pokrylo jen šest procent hladiny (asi 40 km2) jezera Mead, panely by podle expertů měly výkon minimálně 3400 megawattů.

Umístění solárních panelů totiž nepomáhá jen zamezení vypařování. Vodní hladina zároveň systém solárních panelů přirozeně chladí, což zvyšuje účinnost celé elektrárny. Podle některých zdrojů až o 50 procent, minimálně však o osm procentních bodů. Další výhodou může být eliminace šíření sinic a řas ve vodě. Právě tyto organismy čerpají energii ze slunečního záření, pokud však bude hladina zakryta solární elektrárnou, jejich růst se značně omezí.

Plovoucí solární elektrárna v japonské prefektuře Hyogo

Jezera Mead a Powell však nejsou jedinými kandidáty na instalaci podobného zařízení. Spekuluje se například také o přehradě Balbina, jež se nachází asi 70 kilometrů severně od brazilského Manausu.

Tato nádrž o rozloze 2400 km2 vznikla zatopením pralesů, v současnosti však kvůli změně toku řek generuje pouze pětinu plánovaného výkonu. Pokud vše půjde podle plánu, měla by se v budoucnosti na hladině přehrady objevit elektrárna o výkonu až 300 megawatt. Tedy dostatečně výkonná, aby energií zásobovala více než půl milionu domácností.

Na pozici světové jedničky ve výstavbě plovoucích solárních elektráren se však pomalu dostává Japonsko. V současnosti na dvou nádržích v prefektuře Hyogo již funguje elektrárna pro asi 900 domácností. Během následujících dvou let by mělo dojít v jiné části země k výstavbě přibližně pětinásobného projektu. Podporu ekologických způsobů výroby elektřiny v zemi značně urychlila katastrofa v jaderné elektrárně Fukušima před pěti lety.

Další země, které podporují výstavbu plovoucích fotovoltaických elektráren, jsou například Indie nebo Velká Británie. Tam na nádrži nedaleko Londýna vrcholí instalace 23 tisíc solárních panelů, které budou zásobovat asi dva tisíce britských domácností.