Systémy Patriot, které tlačí Babiš, jsou drahé. A NATO zatím neřeklo, jestli je po Česku bude chtít
Některé předvolební záměry mají krátký život, ať už z důvodu odporu koaličních partnerů, nebo proto, že jsou drahé a možná i zbytečné. Zřejmě tak dopadne i šéfem ANO Andrejem Babišem mnohokrát doporučovaný nákup amerických systémů protivzdušné obrany Patriot. Podle veřejně dostupných zdrojů by několik baterií patriotů spolu s municí stálo až stovky miliard korun.
Investice by se tak přiblížila nebo i přečíslila cenu 24 amerických nadzvukových letounů F-35, které vybrala a začala splácet končící vláda. Místo nich by chtěl Babiš právě patrioty.
K pořízení osvědčeného a řadou zemí používaného systému pro ničení letadel, střel s plochou dráhou letu či taktických balistických raket se ale neurčitě vyjadřuje stínový ministr obrany za ANO Lubomír Metnar. „Protivzdušná obrana má několik vrstev a všechny nelze patrioty pokrýt,“ upozorňuje.
Podle informací e15 přitom NATO aktuálně nežádá, aby si Česko patrioty pořídilo. Přednostně by je měly mít ve výzbroji spojenecké země sousedící s Ruskem či Běloruskem. Vybírat mohou i z evropských řešení, jako je německý systém IRIS-T nebo francouzsko-italský SAMP-T.
Munice alespoň na třicet dnů
Rodící se koaliční kabinet ANO, SPD a Motoristů by se mohl zaseknout už na samotné ceně patriotů, které by česká armáda musela nakoupit i s municí. Podle amerického think tanku Center for Strategic and International Studies stojí jedno odpalovací zařízení zhruba deset milionů dolarů a jedna řízená střela až čtyři miliony dolarů.
Střely se přepravují v typických hranatých kontejnerech, kde jsou vždy čtyři kusy munice. Střeleckou jednotku tvoří osm těchto odpalovacích zařízení a řídicí středisko. Spojením šesti střeleckých jednotek vzniká prapor. To už jsou desítky miliard korun.
Počítat jen se čtyřmi střelami v jednom odpalovacím zařízení, ale nelze. NATO po členských zemích požaduje, aby měly munici alespoň na třicet dnů bojů, přičemž radar systému Patriot dokáže sledovat až padesát různých cílů v okruhu sta kilometrů. Pokud by tedy Česko disponovalo jedním praporem vyzbrojeným patrioty se schopností celý měsíc eliminovat nepřátelské letouny a střely, celková částka může dosáhnout až stamiliard korun.
„Česká republika a potažmo Evropa musí budovat vícevrstvou, vzájemně a kombinovaně propojenou protivzdušnou obranu. Například Izrael, který je v tomto směru na špičce, má čtyři vrstvy – systémy na krátké, střední, dlouhé a velmi dlouhé vzdálenosti sahající do stratosféry,“ říká Metnar. „Nyní máme izraelské zařízení Spyder krátkého a středního dosahu, které je už operačně vyzkoušené, a musíme protivzdušnou obranu stavebnicově poskládat. Je to komplikovanější problém, můžeme zvažovat několik vrstev pokrytí,“ dodává.
Spydery s výkonnými střelami
O akvizici čtyř baterií systému Spyder za 13,7 miliardy korun a servisem na dvacet let za 23,5 miliardy rozhodl v minulém volebním období právě Metnar. „Americké patrioty mohla nakoupit už předchozí vláda Andreje Babiše, ale vybrala izraelské spydery. Protivzdušná obrana nesestává z nějakých ad hoc akvizic, je to provázaný celek. Ty dřívější investiční projekty tedy musíme do celkové architektury zakomponovat,“ zdůrazňuje šéfka rezortu obrany Jana Černochová. „Česko si podle ní nemůže dovolit, aby jeden ministr něco nakoupil a druhý to měnil.“
Spyder je účinný na vzdálenosti do 25 kilometrů. Jednu baterii tvoří čtyři odpalovací zařízení, nabíjecí vozidlo, systém velení a řízení palby a výkonný radar. Vláda v roce 2023 rozhodla o dodatečném pořízení 48 kusů speciální munice s názvem Derby, schopné zásahu až do vzdálenosti 80 kilometrů. Zakázka má hodnotu 3,4 miliardy korun, v plánu je nákup dalších střel až za 11,8 miliardy.
Oproti tomu patriot sestřelí až sto kilometrů vzdálený, ale pomaleji letící stroj, u řízené střely je dosah jen v řádu desítek kilometrů. Menší taktické balistické střely americký systém zasahuje v poslední fázi letu. Na velké mezikontinentální rakety nedosáhne.
Dodací lhůty jsou stále delší
Problémem je i nynější obrovská poptávka po patriotech amerického výrobce Raytheon, ale i po podobných systémech, jako je rovněž americký THAAD s dosahem až do stratosféry, případně zmíněné evropské IRIS-T a SAMP-T. I kdyby si některý z nich Česká republika objednala už letos, musela by podle Jaroslava Daverného ze sekce rozvoje sil rezortu obrany počkat na dodávku až sedm let.
O celkové architektuře české protivzdušné obrany má být jasněji příští rok, kdy ministerstvo předloží výrazně upravenou koncepci výstavby armády. Bude obsahovat nové požadavky NATO z letošního summitu v Haagu, které reagují na zhoršenou bezpečnostní situaci.
Doposud aliance žádala, aby česká protivzdušná obrana pokryla krátké a střední vzdálenosti, což splňuje systém Spyder. „Nyní se formulují nové úkoly, je možné, že se to změní. Po Česku se ale požaduje hlavně to, aby se dokázalo postarat o spojenecké vojáky při případných mobilizačních přesunech přes naše území,“ uvádí zdroj blízký rezortu v narážce na nutnost budování logistických jednotek, skladového centra v Líních u Plzně nebo zesílených zdravotnických kapacit.
