„Oslovujeme všechny spolumajitele, a jak čas plyne, mění se i jejich ochota prodat či neprodat,“ uvedl Pantůček. Generální ředitel podniku nyní vidí dva hlavní důvody, proč se možnost koupě podílu ve výši sedmi až deseti procent jeví nadějně. Část majitelů společnosti TAL totiž tlačí na to, aby se vyrovnaly podíly jednotlivých firem s tím, jaký poměr z celkového množství ropy přepravují.
A právě české Mero je v tomto směru hendikepováno – i když patří k významným odběratelům černého zlata z Terstu, dnes už jako jediná firma majetkový podíl v ropovodu zatím nemá. Druhým důvodem je skutečnost, že TAL chystá investice do obnovy. „Noví společníci přinášejí další kapitál a zátěž se rozloží mezi více partnerů,“ říká Pantůček. Zatím ale neuvádí, se kterým z dosavadních podílníků pokročila nejdál jednání o odkupu části jeho podílu.
Transalpským ropovodem TAL putuje ropa do Ingolstadtu a následně ropovodem IKL do českých rafinerií. Význam západní cesty, která je alternativou vůči ropovodu Družba z Ruska, v posledních letech dál stoupá. Nyní dosahuje zhruba dvou pětin z celkové přepravy ropy do Česka, tři pětiny připadají na Družbu. A tak to asi nějakou dobu zůstane. „Ten podíl čtyřicet ku šedesáti se nám stabilizuje,“ uvedl Pantůček. Kapacity IKL jsou nicméně dostatečné k tomu, aby tento ropovod v případě výpadků Družby přepravil veškerou ropu.
To na druhé straně neznamená, že by teď Česko dováželo méně ruské ropy. Sami Rusové se totiž snaží více využívat svých vlastních přístavů a následně přepravovat surovinu tankery. Částečně se tedy ruská ropa dostává do Česka právě z Terstu.
Pokud by Mero koupilo podíl v ropovodu TAL, získalo by možnost okamžitě využívat jeho volnou kapacitu. Nyní si musí kapacitu ropovodu objednávat minimálně s ročním předstihem a nemůže využívat dalších ekonomických výhod, které jsou se spoluvlastnictvím ropovodu spojeny.
