Česká firma ComAp se během dvaceti let vypracovala v jednoho z největších světových dodavatelů řídicích jednotek pro malé elektrárny a decentrální energetické systémy. Její rychlý růst v poslední době zpomalily klesající světové ceny ropy.
Osamělé námořní ropné plošiny, zaoceánské lodě, datová centra, ale i vysílače signálu mobilních telefonů by bez jejich elektronikou nabitých krabiček nemohly existovat. Neměly by zajištěnu stabilní dodávku elektřiny. Česká firma ComAp už od poloviny devadesátých let vyvíjí a dodává po celém světě řídicí a kontrolní systémy pro malé elektrárny. V místních sítích zastanou stejnou funkci jako dispečink velkých přenosových soustav.
„Typicky si lze představit ropnou plošinu uprostřed moře s několika motory, které jí vyrábějí elektřinu. Někdy běží dva, někdy deset podle potřeb plošiny. Všechny parametry této místní elektrárny naše zařízení řídí. Rozhoduje, kolik motorů má běžet, na jaký výkon, kdy se mají nastartovat další, kdy se naopak mají odpojit, protože jsou přehřáté. To vše, aby ropná plošina měla vždy dostatek elektřiny,“ říká Libor Mertl, který v roce 1991 ComAp spolu s Alešem Procházkou založil. Stejný systém zásobování elektřinou může fungovat v odlehlé vesnici nebo nemocnici.
ComAp je jednou ze tří světových firem, které řídicí jednotky pro malé elektrárny vyrábějí. Ročně jich dodá přes sto tisíc, což představuje něco přes deset procent světového trhu. Za posledních deset let firma se sídlem v pražských Holešovicích skoro ztrojnásobila tržby a ty se před třemi lety poprvé dostaly přes miliardu korun. „Rosteme pořád, nebýt propadu cen ropy, rostli bychom rychleji,“ říká Martin Málek, který se k oběma zakladatelům připojil jako společník v roce 1992.
Cena ropy zásadně ovlivňuje trh malých elektráren. Když se barel ropy prodával ještě v polovině roku 2014 za 120 dolarů, vyplatilo se instalovat kombinace několika zdrojů elektřiny. Třeba klasický dieselový motor doplnit solárními panely a bateriemi. Složitější řídicí jednotky pak optimalizovaly provoz všech zdrojů. „Po pádu cen ropy se řada projektů zrušila. Při ceně kolem 40 dolarů za barel ropy se taková kombinace nevyplatí. Je levnější pálit jen naftu v generátoru. Nízká cena ropy nemotivuje ani k přechodu na plynové generátory,“ vysvětluje Mertl.
S poklesem cen ropy omezily investice do nových vrtů i těžařské společnosti. Obzvláště citelné to bylo v USA na břidlicových ložiscích. „Břidlicová těžba byla pro nás obrovským zdrojem potenciálních projektů, ty se ale zastavily. Na vrty, když se ještě dělaly, jsme hodně dodávali naše zařízení. Jenže pak byl najednou konec,“ dodává Mertl.
Trojice kybernetiků Mertl, Procházka a Málek založila ComAp po odchodu z Výzkumného ústavu ČKD. Zpočátku dělali veškerou průmyslovou elektroniku od zařízení na stahování opon až po řízení výměníkových stanic a trafostanic.
Postupně se více orientovali na řídicí elektroniku pro motory a generátory. „Zhruba v polovině devadesátých let jsme si řekli, že než abychom byli českou firmou, která dělá všechno, soustředíme se jen na řízení elektráren a budeme globální,“ vzpomíná Málek.
Prvními zákazníky byli výrobci motorů a malých elektráren, které Mertl a spol. našli ve Zlatých stránkách. Postupně záběr rozšířili na Polsko a Anglii a začali budovat distribuční síť. První zahraniční pobočku ComAp založil v Anglii v roce 1998. Brzy nato otevřel pobočku v USA. Teď má firma osm poboček a třicet distributorů po celém světě.
Jako jedni z prvních začali Češi nabízet řídicí jednotky, které dokázaly elektrárny ovládat na dálku. Později jako první přišli s barevnými displeji a zařízeními, která lze konfigurovat přesně podle potřeb zákazníků. Řídicí systémy se za více než dvacet let vývoje staly výrazně komplikovanější.
„Jejich složitost se zvětšuje tím, jak se začíná kombinovat více typů zdrojů. Dříve byly na místě jeden nebo dva stejně velké motory. Teď tam je více motorů, některé jsou plynové, některé naftové, některé jsou na dvojí palivo, přibývají k nim baterie, solární panely, větrné elektrárny,“ uvádí Mertl.
O dodávkách řídicích jednotek dnes ComAp vyjednává s největšími světovými výrobci motorů. Typickým zákazníkem jsou ale systémoví integrátoři, kteří stavějí koncovým uživatelům celý energetický systém. Kupují motory, generátory, systémy řízení a pak vše montují dohromady.
Největší potenciál vidí ComAp v Německu, Číně a v USA. Ze zahraničí pochází skoro 97 procent tržeb. „V Německu prodáváme řídicí systémy pro kogenerační jednotky, biočističky, plynová zařízení. V USA jde hodně o záložní zdroje energie. Dá se říct, že po každém hurikánu v USA se zvedne poptávka po našem zařízení. V Číně nás živí hlavní zdroje elektřiny pro datacentra, nemocnice, jaderné elektrárny či telekomunikace,“ říká Málek.
Jednou z nejatraktivnějších zemí pro ComAp je do budoucna Austrálie. Je technologicky rozvinutá a zároveň obrovská. Nabízí proto spoustu odlehlých dolů, vesnic, telekomunikačních zařízení, které nelze zásobovat z centrální elektrické sítě. ComAp už tam koupil firmu, která jeho zařízení prodávala.
„Ve Velké Británii máme zajímavý projekt, v němž umožňujeme malým zdrojům energie centrální dálkové řízení. Pak mohou poskytovat krátkodobé služby pro vyrovnávání přenosové sítě,“ dodává Málek. Do tendrů na poskytování těchto služeb se mohou hlásit provozovatelé elektráren s výkonem aspoň tři megawatty. Nemusí jít ovšem o jeden zdroj. Tvořit ho mohou menší elektrárny napojené na centrální dispečink. Často jde o záložní zdroje, které by jinak naprostou většinu času stály.
Po dvaceti letech od založení firmy začali Mertl s Málkem uvažovat, jak se z vedení firmy, která dnes zaměstnává přes tři sta lidí, postupně stáhnout. Zvolili v Česku dosud nepříliš používané řešení. Vybudovali silnější vrcholové vedení firmy a k němu vytvořili jako prostředníka mezi ředitelem a majiteli správní radu.
„Se statutem správní rady jsme si začali hrát v letech 2012 a 2013 a postupně jsme ji formalizovali. Vytvořili jsme ji loni. Předal jsem pak výkonné řízení firmy najatému řediteli a stal se členem správní rady. Do ní se postupně přesunul i Martin Málek,“ vysvětluje Mertl.
Model řízení firmy se správní radou vede podle Mertla s Málkem k lepší spolupráci. Ředitel je členem rady. Ta má za úkol nejen dohlížet na manažery, ale také jim pomáhat. „Ne o všem můžete jako ředitel diskutovat se svým týmem. Ve správní radě ale máte partnera, který vám může dát zpětnou vazbu nebo pomůže vyřešit některé problémy. Správní rada také schvaluje strategická rozhodnutí,“ dodává Málek. Není nutné, aby majitelé byli členy správní rady. Místo v nich mohou nacházet třeba bývalí ředitelé úspěšných firem.
„Vidíme, jak nám správní rada pomohla v nástupnickém procesu. Proto pomáháme s jejich zřizováním jiným firmám. Propagujeme ji také jako nástroj pro správu firem,“ říká Mertl. Všeobecné vnímání správní rady je však podle obou spoluvlastníků ComApu zatím v Česku pokřivené. Lidé se na ni dívají jako na odkladiště pro kamarády a neúspěšné manažery.
„Když ale podnikatelům vyprávíme naše zkušenosti, začínají v tomto modelu objevovat přidanou hodnotu,“ dodává Mertl. Firmy ovšem nemohou čekat, že zřídí fungující správní radu ze dne na den. Čeká je několik let zkoušení a učení. Stejně jako to v ComApu zažili Libor Mertl s Martinem Málkem.
|
