Energetický zdroj, který v Česku nejvíce zaostává za svým potenciálem, je vítr. V Česku na konci loňského roku poháněl turbíny o celkovém výkonu 352 megawattů, což je zhruba desetkrát méně než v sousedním Rakousku a zároveň o řád méně, než je výkon českých fotovoltaických elektráren. Druhé srovnání sice není až tak férové, protože v ročním úhrnu dokáže vítr na jednotku instalovaného výkonu vyrobit podstatně více elektřiny než slunce, stále se ale na české spotřebě podílí pouhým jedním procentem.
Podle státní energetické koncepce by měl výkon větrných elektráren do konce roku 2030 vzrůst zhruba čtyřnásobně na 1,5 gigawattu výkonu. Komora obnovitelných zdrojů se domnívá, že reálné číslo je ještě vyšší – pokud se skutečně podaří zjednodušit a zkrátit povolovací řízení, vidí ho na hranici dvou gigawattů.
Umetenější cesta
Klíčem k dosažení této ambiciózní mety má být podle komory zrychlení a zjednodušení povolování, které je po mnoha letech slibů konečně reálné. Legislativní smršť týkající se energetiky už v poslední době přinesla například dlouho žádané jednotné environmentální stanovisko, které místo několika samostatných razítek pro účely povolení stavby zavedlo jediné.
Ještě větší zjednodušení má ale teprve přijít. Ministerstvo životního prostředí se chystá zavést takzvané akcelerační zóny, tedy oblasti, u nichž má být většina povolení vyřešena už dopředu. V ideálním případě by každá zóna měla kompletně vyhodnocené vlivy větrníků na životní prostředí, neměla by být u ní nutná změna územního plánu, a investoři by tak na ní mohli rovnou zahájit územní a stavební řízení. V praxi lze očekávat, že ne všechny akcelerační zóny budou takto komplexně připraveny, a o některá z povolení tedy investor bude muset přece jen požádat.
Energetický seriál
Na mapě budoucnosti české energetiky, která zůstávala dlouhé roky mapou slepou, začínají být vidět první výraznější obrysy. Na počátku února ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo návrh aktualizace Státní energetické koncepce k mezirezortnímu připomínkování, z něhož jasně vyplývá, na jaké zdroje energie bude česká energetika sázet, a která paliva naopak napíšou svou poslední kapitolu. Redakce e15 v seriálu o budoucnosti české energetiky přibližuje jednotlivé typy energetických zdrojů, jejich potenciál i překážky rozvoje a hlavně to, jak reálně mohou dosáhnout své nové role, kterou jim strategický dokument přisuzuje.
Tento pravděpodobný scénář připouští i šéf Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa: „Ambicí ale zůstává, aby se povolování výstavby díky novému přístupu zkrátilo na maximálně dva roky a v akceleračních zónách dokonce na jeden rok.“ Nyní podle něho není výjimkou, že u větrných parků trvá povolovací řízení i deset let.
Pro investory jsou překážky v povolování momentálně zásadnější než míra veřejné finanční podpory. Pokud má totiž energetická firma připravený projekt, na který deset let nedostane razítko, nebo ho v horším případě nedostane vůbec, žádná provozní podpora není dost štědrá.
V tuto chvíli o provozní podporu investoři soutěží v rámci aukčních systémů. Ten však zatím konkurenční prostředí nepřinesl. V předposlední aukci z loňského podzimu ministerstvo průmyslu a obchodu vypsalo výzvu, v níž nabídlo dotaci na výkon 60 megawattů. Původně dotace na tento výkon měli dostat jen ti, kdo si řeknou o tu nejnižší podporu. Vzhledem k tomu, že se přihlásily projekty s méně než polovičním souhrnným výkonem, ale získali podporu všichni. Stačilo se vejít do rezortem stanovené maximální výše podpory, tedy ceny na megawatthodinu elektřiny.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
