Deloitte: Gigawatty solárů musíme stavět hned. Evropské penězovody mohou vyschnout

Solární park

Solární park Zdroj: Solar Global

Česku podle nové studie poradenské společnosti Deloitte dochází čas, kdy může výhodně využít evropské peníze k ozelenění tuzemské energetiky. Do roku 2030 lze podle ní v tuzemsku postavit stovky obnovitelných zdrojů o výkonu přes 17 gigawattů výkonu, alespoň v případě, že začne urychleně odbourávat administrativní překážky. Studii společnost Deloitte zpracovala pro Svaz moderní energetiky.

Největší potenciál vnímá Deloitte u fotovoltaických elektráren, kterých lze podle studie postavit o výkonu 15,3 gigawattu. Další dva gigawatty výkonu přisuzuje větrníkům. Pro srovnání, oba bloky elektrárny Temelín pracují s výkonem bezmála 2,2 gigawattu.

„Počítáme s tím, že vláda co nejdříve odstraní alespoň ty největší balvany v povolovacích řízeních,“ řekl k výsledkům studie Miroslav Lopour, manažer strategických projektů pro energetiku Deloitte. 

Představené číslo 17 gigawattů ale někteří vnímají skepticky, protože dnes je v Česku ve větru a slunci nainstalováno něco mezi dvěma a třemi gigawatty výkonu. Například expert Michal Kocůrek z poradenské společnosti EGÚ Brno se například domnívá, že výrazný nárůst instalovaného výkonu fotovoltaik nad úroveň kolem šesti až sedmi gigawattů bude komplikovat řada faktorů. 

„Vyvedení výkonu okolo deseti gigawattů bude vyžadovat výrazné posílení distribuční sítě. Možnost budovat malé a mikro instalace fotovoltaik bude brzy velmi omezená a neexistuje objektivně rychlá náprava. Sítě nízkého napětí bude nutno posílit a to je přinejmenším střednědobá záležitost,“ vysvětluje Kocůrek.

Problematická je podle něj také ekonomika provozu fotovoltaických zdrojů již při překročení výkonu přibližně pěti gigawattů. „Bez transformace elektřiny do jiného média a jeho pozdějšího využití v topné sezoně by se takto provozovat energetika nedala. Toto ukládání energie však bude velmi finančně náročné a dále bude elektřinu prodražovat,“ dodal.

Optimismus ale může přiživovat skutečnost, že z velké části se má o rozvoj fotovoltaiky postarat polostátní skupina ČEZ. Ta se zavázala, že do konce roku 2030 postaví provozy o výkonu šest gigawattů. Velké plány mají i další energetické skupiny jako SUAS Group či Sev.en.

V evropských dotačních fondech je na tyto projekty do konce desetiletí navíc připraveno až 213 miliard korun, většina v rámci Modernizačního fondu. Tyto peníze po konci dekády už přitom nemusejí být k dispozici, upozorňuje ministr životního prostředí Petr Hladík. Ten sám připouští, že vytyčené číslo je ambiciózní, ale zároveň zvládnutelné. Zároveň dodává, že Česko ani na vybranou nemá. 

„Uhelná energetika v Česku končí. Elektřina z uhelných elektráren je neekologická a bude brzy i velmi drahá a provoz uhelných elektráren se už nevyplatí. Česko musí tyto zdroje energie rychle nahradit, ve výstavbě obnovitelných zdrojů jsme ale bohužel zaspali a zaostáváme za všemi svými sousedy včetně Polska, Slovenska a Maďarska,“ říká Hladík.  

Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Česku je nízký i v celoevropském měřítku. Podle Eurostatu se v roce 2021 pohyboval na 15 procentech. Česká republika tak byla třetí nejhorší z celé Evropské unie a hluboko pod průměrnou hodnotou celé sedmadvacítky na úrovni 38 procent. 

Podle Deloitte tato skutečnost může ohrožovat český průmysl. Mezinárodní firmy ze všech odvětví totiž čím dál více trvají na bezemisní energii, protože je k tomu nutí cíle v udržitelnosti a ESG ratingy. A Pokud v Česku nebude energie z obnovitelných zdrojů dostupná, mohou tyto firmy odejít jinam, varuje poradenská společnost. 

„Český průmysl bude potřebovat bezemisní energii pro udržení své role v dodavatelských řetězcích a zachování své pozice na evropském trhu. Jen fotovoltaika může v roce 2030 vyrobit dost energie pro produkci 11 milionů osobních vozů Škoda. Nově by tak mohly tyto vozy sjíždět z výrobních linek s nulovou emisní stopou,“ dodává k tomu programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.

Brzdou rychlejšího rozvoje jsou povolovací procesy. U fotovoltaických elektráren trvá proces povolení a výstavby podle studie průměrně pět let, u větrných dokonce deset. 

Novým impulzem pro další rozvoj zelených zdrojů má být například zavedení takzvaných go-to zón, které tento proces výrazně urychlují. „Povolovací procesy by v těchto zónách neměly přesáhnout jeden rok,“ říká Martin Sedlák. Ministr Hladík věří, že go-to zóny budou zavedeny k roku 2025. Kolik by jich v Česku mohlo vzniknout, je ale podle něj zatím předčasné odhadovat.

Zákon „lex OZE II“, který se věnuje komunitní energetice a který má platit od příštího roku, zase může řešit skutečnost, že solární parky, a zejména ty větrné, mají na okraji obce nižší podporu místních obyvatel.

„Energetické komunity umožní vytvořit společenství mezi provozovateli a místními domácnostmi, díky čemuž místní obyvatelé budou moci přímo profitovat z lokálního obnovitelného zdroje, například větrného parku,“ říká Dan Jiránek, předseda komise pro životní prostředí a energetiku Svazu měst a obcí.