V Česku podle nového ministra životního prostředí Petra Hladíka probíhá renesance fotovoltaiky. Nově by chtěl umožnit zemědělcům, aby mohli solární panely umisťovat i na vinice nebo chmelnice. „Nejde jenom o fotovoltaiku, máme velký potenciál třeba v bioplynu, skladování energie, přečerpávacích elektrárnách na vodních nádržích i ve větrné energetice,“ domnívá se ministr.
Vláda minulý týden schválila východiska energetické koncepce České republiky, která počítají s postupným utlumením fosilních zdrojů. Dokážeme se bez nich opravdu po roce 2033 obejít?
Vláda opravdu schválila pouze východiska, to znamená jakési mantinely, ve kterých se teď budeme pohybovat. Na základě těchto východisek vznikne Národní klimaticko-energetický plán jako společná aktivita ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva životního prostředí, Státní energetická koncepce a Politika ochrany klimatu. Univerzita Karlova nám zpracuje jednotlivé modely a ten scénář, u kterého se budeme domnívat, že by byl pro Českou republiku optimální, posléze předložíme vládě.
A co si myslíte vy jako ministr životního prostředí? Dokážeme se bez uhlí obejít?
Musíme si uvědomit, že drtivá většina současných uhelných elektráren by musela investovat velké množství finančních prostředků, aby i po roce 2033 byla provozuschopná. To je jenom konstatování objektivního faktu, že budoucnost české energetiky je v kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů. Naším cílem v oblasti klimatu je přispět ke snížení množství oxidu uhličitého o 26 procent do roku 2030 a ke klimatické neutralitě do roku 2050. Samozřejmě mohou zůstat odvětví nebo technologické procesy, které nedokážeme nahradit, a to je pak otázka pohlcování uhlíku, ať už přírodní, nebo technologickou cestou. Takže ve výsledku půjde o poměr mezi produkcí a absorpcí těchto emisí.
Jaký podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu v Česku je podle vás reálný?
Vy se mě ptáte na otázku, na kterou má odpovědět zmiňované modelování a odborníci, kteří nám chystají varianty pro budoucí energetickou koncepci. Existuje extrémní varianta, kdy nebudeme dělat nic, ale zavření uhelných elektráren tím stejně nezabráníme. Nebo naopak zde bude probíhat maximální rozvoj obnovitelných zdrojů, což odpovídá nějakým čtyřiceti procentům do roku 2030. Právě teď se pracuje na jednotlivých modelech a za několik měsíců vyhodnotíme, který je nejvhodnější.
Kde vidíte největší potenciál rozvoje obnovitelných zdrojů v Česku?
Máme tu renesanci fotovoltaiky. Nejde ale jenom o ní, máme velký potenciál třeba v bioplynu, skladování energie, přečerpávacích elektrárnách na stávajících vodních nádržích a samozřejmě ve větrné energetice. Ale jaký je do budoucna vhodný mix, jak moc bude technologicky a investičně možný, na to si odpovíme během těch následujících měsíců.
Ministerstvo životního prostředí má připravit mapu míst, kde se budou moci stavět větrné elektrárny. Jak budete motivovat obce, aby kvůli nim změnily své územní plány?
Domnívám se, že pokud se má v Česku změnit přístup k obnovitelné energii z větru, tak to musejí vyhrát zejména občané dotčených obcí. Musí to poznat na ceně energií. Ministerstvo životního prostředí připravuje mapu zón z toho důvodu, že to bude v budoucnu nutné kvůli chystané evropské legislativě. Do mapování, vyhodnocování dopadů na přírodu, krajinu a biodiverzitu zapojíme samozřejmě i kraje.
Jak vnímáte výroky premiéra Petra Fialy, který přivítal částečné uvolnění zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035?
Během našeho předsednictví jsme dojednali celý balíček Fit for 55 přinášející Česku obrovské množství peněz, které nám pomohou projít zelenou modernizací. Je zde celá řada velice pozitivních opatření, od uhlíkové daně, obchodování s emisemi, přes sociální fond, až po nařízení o recyklovatelnosti baterií. Zdůrazňuji to proto, že se debata stáčí jen k jednomu zákonu z devíti.
Pro české předsednictví byl od začátku důležitý parametr technologické neutrality, čehož bylo dosaženo. Po roce 2033 bude možné využívat elektromotor, hybridní a spalovací motor s takzvanými e-palivy, tedy palivy, které nejsou vyráběny z fosilních zdrojů. Je tu oblast biometanu a vodíku. Celý ten v uvozovkách spor byl jenom o tom, jak si německá vláda vnitrostátně vykládá toto nařízení. Ta debata je opravdu tažena spíše médii.
Europoslanci minulý týden schválili další část balíčku Fit for 55, mimo jiné i zmiňovaný sociálně-klimatický fond. Co se z tohoto balíku peněz bude v Česku hradit?
To je dobrá otázka. Sociálně-klimatický fond u nás nastoupí v roce 2026 a upřímně je hodně volně formulován. Na naší vládě bude určit, kam ty peníze půjdou. S ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou jsme založili společnou pracovní skupinu, kde povedeme diskuze, kam tu pomoc zaměřit. Cílem je, aby z té energetické transformace nevyšel nikdo poražen.
Musíme se zaměřit na lidi, kteří jsou méně majetní, mají nějaký handicap, v tom období ztratí práci, kteří mají energeticky náročné domy nebo bydlí v nájemním bydlení. Zvláštností je, že fond bude schopen poskytovat dotace nejen na investiční, ale i provozní projekty. Máme zhruba půl až tři čtvrtě roku na diskuzi, kam ty finanční prostředky upřít, legislativa se bude schvalovat příští rok.
Kolik peněz bude ve fondu pro Česko k dispozici?
To ještě uvidíme, minimálně by to mělo být padeást miliard korun. Samozřejmě se to do značné míry bude pohybovat podle ceny emisních povolenek, ze kterých bude fond pokryt.
Velkou popularitu zaznamenala Nová zelená úsporám light, která přispívá na drobné rekonstrukce. Jak dlouho bude program trvat?
Program je financován z Modernizačního fondu, tedy z výnosu z prodeje emisních povolenek. Ty výnosy dáváme do energetiky, teplárenství, dopravy a energetických úspor. To chci zdůraznit, nic se nedělá na dluh českého státu. Naší vizí je, aby program byl dlouhodobý, tudíž se občané opravdu nemusejí bát, že pro ně dotace nezbude. Jsme se Státním fondem životního prostředí připraveni peníze operativně navyšovat.
Nedávno jste oznámil, že dotace na fotovoltaiku a další opatření v rámci Nové zelené úsporám půjdou od září čerpat zálohově. Půjde to na celou dotaci, nebo jenom na část?
Teď to řešíme v rámci interní diskuze, pravidla představíme koncem května. Na jednu stranu chceme lidem pomoci s předfinancováním, na druhou stranu se snažíme, aby byly finanční prostředky, které distribuuje stát z emisních povolenek, správně investovány.
Koncem dubna jste představil návrh zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který hovoří i o tom, že by se z nejkvalitnější půdy musely odstranit fotovoltaické elektrárny. Není to proti snaze zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů v Česku?
To je záležitost, kterou určitě budeme ještě diskutovat. Na těch nejkvalitnějších půdách, černozemích, už prostě nechceme, aby se stavěla další fotovoltaika. Preferujeme, aby se dále rozvíjela na brownfieldech, na neproduktivní ploše, na méně kvalitní půdě. Rozumím potenciálnímu problému deinstalace současných fotovoltaických elektráren. Určitě o tom povedeme ještě diskuzi na vládě.
V návrhu se hovoří také o agrovoltaice. Jak to mohou zemědělci využít?
Na rozdíl od klasické fotovoltaiky, která půdu nevyužívá žádným dalším způsobem kromě výroby elektřiny, je agrovoltaika doplňkem pro primární zemědělskou výrobu. Třeba při pěstování zeleniny, chmele nebo vína. Jsou to panely na konstrukci, které buď úrodu přistiňují nebo jsou instalovány kolmo. Ve spolupráci s ministerstvem zemědělství připravíme vyhlášku, kde definujeme plodiny, u kterých to bude možné, a zároveň definujeme maximální výkon z hektaru. Má to posloužit primárně pro spotřebu toho zemědělce.
Takže si to mám představit jako solární panely na vinicích?
Je to moderní trend, který je vidět na Západě. Česká legislativa v současnosti takovou kombinaci neumožňuje. Buď na té půdě pěstujete potraviny, nebo vyrábíte elektřinu. To chceme změnit, abychom mohli obě funkce kombinovat.
Mluvil jste o tom s konkrétními zemědělci, mají o to zájem?
Ano, mají. Když se podíváme na okolní státy, tak agrovoltaika je běžnou součástí zemědělství. I Česká republika se musí posouvat, právě v agrovoltaice vidíme velký potenciál.
Petr Hladík (38)Vystudoval projektové řízení na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Od roku 2010 zastává za lidovce různé pozice v rámci komunální politiky v Brně, kde byl i prvním náměstkem brněnské primátorky pro oblast životní prostředí. V současnosti je členem zastupitelstva města Brna. Do pozice nového ministra životního prostředí ho nominovala strana koncem roku 2022 po rezignaci Anny Hubáčkové. Tehdejší prezident Miloš Zeman ho ale odmítl jmenovat, na převzetí funkce si tak musel počkat do březnového nástupu nového prezidenta Petra Pavla. Založil a po tři roky vedl Mladé lidovce, nyní je místopředsedou KDU-ČSL. |
