Špatná a mnohdy neprůhledná privatizace v devadesátých letech minulého století se neblaze podepsala v té době i na tradičním průmyslovém oboru – sklářství. Jednalo se o zejména o kauzy Skloexport a Bohemia Crystal.
Temný příběh významného libereckého podniku Skloexport Liberec, který byl výhradním exportérem do stovky zemí světa, se začal odvíjet v březnu 1996, kdy se předsedkyní představenstva stala známá herečka a dcera komunistického místopředsedy vlády Stanislava Rázla Regina. Ta již v roce 1994 založila společnost Skloexport Group, do které měla z původního Skloexportu vyvádět peníze. V lednu 1998 začíná Skloexport propouštět a na jaře stejného roku policie zahájila trestní stíhání Rázlové a dalších lidí. Vinila je ze zneužívání informací v obchodním styku. V červnu 1998 uvalila soudkyně na herečku vazbu. V případu byl původně stíhán i její otec Stanislav Rázl, vlivný komunista, který ale v té době zemřel.
Po pěti letech následovala žaloba na Rázlovou a dalších pět lidí. Ta je vinila z vytunelování dříve miliardového Skloexportu. Soudy kauzu několikrát projednávaly s výsledkem zproštění viny. Rázlová se ze soudních jednání omlouvala ze zdravotních důvodů.
Zbývající čtveřici obžalovaných, mezi nimiž byl i Rázlové syn, krajský soud osvobodil v roce 2009. Rázl byl obžalovaný ze zneužívání informací v obchodním styku a z návodu k poškozování věřitele. Zbylí tři podnikatelé mu v tom podle žaloby pomáhali. I jim za účast v největší tunelářské kauze v Libereckém kraji hrozilo dvanáct let za mřížemi.
„Nikomu se nepodařilo dokázat úmysl. Navíc nesouhlasila výše škody, kterou údajně způsobili,“ vysvětlil tehdy rozhodnutí soudce Petr Neumann. Jeho verdikt následně potvrdil Vrchní soud v Praze. Definitivní konec soudních problémů pro Reginu Rázlovou znamenala až Klausova amnestie v roce 2013. Nyní se hovoří o tom, že by měl být život herečky včetně kauzy v níž zmizely miliardy ze Sloexportu, zfilmován. Po kauze v Liberci zůstala dnes už jenom vzpomínka v podobě stále opuštěné budovy zkrachovalého exportního gigantu.
Další zásadní ránu, kterou sklářství dostalo, byl krach sklárenského gigantu Crystalex. Sklářská skupina si svou pozici udržela i po revoluci v roce 1989. Ale poté se z ní v rámci vleklé a nejasné privatizace začaly oddělovat jednotlivé závody. Obavy sklářů o jejich budoucnost před třiceti lety klidnil i tehdejší premiér Václav Klaus, když jim sliboval, že Crystalex nebude druhou Poldi.
O privatizaci firmy rozhodlo ministerstvo pro správu národního majetku na jaře roku 1993 s tím, že Crystalex prodá formou veřejné soutěže. V roce 1994 bylo Centrem kuponové privatizace prodáno drobným investorům 20 procent akcií. Následně, v roce 1997, prosadil ministr financí Ivan Kočárník přímý prodej 73 procent akcií firmě Porcela Plus.
Majitelé Porcely Radovan Květ a Jan Souček zaplatili za deset závodů necelých 300 milionů korun. Noví majitelé na firmu získávali stamilionové úvěry od bank. A roku 2008 kvůli nedostatku kapitálu a neschopnosti plnit závazky skončil Crystalex v insolvenci a následně ukončil výrobu. Pohledávky v té době přesahovaly tři miliardy korun. Pád firmy na Novoborsku připravil o práci zhruba 1300 lidí.
Crystalex se následně díky novému investorovi vrátil na sklářskou scénu, ale již jen jako torzo někdejšího sklářského kolosu. Ten vyráběl ručně i strojově užitkové, dekorativní a umělecké sklo. Sdružoval sklárny na Novoborsku, v Poděbradech, Světlé nad Sázavou, na jihu Čech a na Moravě.
Po krachu oživila výrobu v roce 2009 firma CBC Invest, když areál v Novém Boru a závody v Karolince koupila za 397 milionů korun. Další desítky milionů si pak vyžádaly investice do obnovy výroby a podnik postupně znovu zaměstnal okolo sedmi stovek sklářů.
V dalších letech se novoborský Crystalex začal znovu vracet na sklářské výsluní. V nedávné době ovšem dostal další ránu v podobě výrazného zdražení energií. Největší výrobce nápojového skla tak přichází o miliony. „Loni jsme nakupovali elektřinu mezi čtyřiceti až padesáti eury, to pro nás znamená při miliardovém obratu náklady dvaašedesát milionů korun. Když teď stojí elektřina kolem dvou set eur, je to pro nás výdaj téměř čtvrt miliardy a vzhledem k tomu, že se náš zisk pohybuje kolem osmi až deseti procent, tak nám na ten nákup ani nestačí,“ uvedl pro server Forbes.cz výkonný ředitel Crystalexu Tomáš Januš.
Podívejte se na výrobu lahví ve sklárně v Dubí, jak o ní hovořil zesnulý senátor Kubera:
