Dostavba Temelína: historický tendr s nejistým výsledkem | E15.cz

Dostavba Temelína: historický tendr s nejistým výsledkem

Jan Žižka

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Měla to být zakázka obřích rozměrů, v českých poměrech nevídaná – na výstavbu dvou nových jaderných bloků v Temelíně, ovšem s opcí na další tři na Moravě i na Slovensku. Obchod za pět set miliard korun. Tři uchazeči o dostavbu Temelína, kteří příští týden předloží své detailní nabídky, dobře vědí, že ten „bonus“ už ve hře není.

Podmínky se změnily, dnešní zákon o veřejných zakázkách už tak velkou opci neumožňuje. Jenom třetí a čtvrtý blok jihočeské atomové elektrárny však zřejmě vyjdou na více než dvě stě miliard korun. Pořád jde o zdaleka největší tendr v historii České republiky.

Není divu, že dravci ze tří velmocí krouží nad Českem. O dostavbu se uchází americko-japonský Westinghouse, francouzská Areva a ruský Rosatom, jehož dvě dceřiné společnosti předloží společnou nabídku s plzeňskou Škodou JS.

Temelínský tendr se má stát prvním na světě, jehož výsledky budou oznámeny po neštěstí v japonské Fukušimě. To vyvolává obrovský zájem třeba až v Číně, jejíž poptávka po nových elektrárnách táhne současný rozvoj světové jaderné energetiky. Postfukušimské prvenství ale také přispívá k pochybnostem, jestli se vůbec podaří Temelín dostavět. A zda vůbec bude možné nějakého vítěze tendru vybrat.

Světový unikát

„Až vyhodnotíme nabídky, řeknu vám, jak moc jsem přesvědčený, že ty dva bloky postavíme, kdy je postavíme a s kým je budeme stavět. Očekáváme nabídku těch nejlepších technologií, které jsou dnes v jaderné branži dostupné,“ řekl v letošním rozhovoru pro deník E15 generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Tedy šéf společnosti, která v Česku jaderné elektrárny provozuje a také realizuje temelínský tendr podle zákona o veřejných zakázkách, což je mimochodem světový unikát, protože obvykle se pro stavbu atomových bloků nastavují speciální pravidla.

Tento způsob výběru by měl být transparentní, ale také vyvolává pochybnosti. Zákon neumožňuje jakoukoliv preferenci českých firem, tedy ani toho uchazeče, který nabídne největší podíl subdodávek z Česka. Jedním z hlavních argumentů pro jihočeskou jadernou elektrárnu je přitom to, že se dostavba Temelína stane velkou příležitostí pro rozvoj tuzemského průmyslu.

Stát podle všeho přece jen do výběru vítěze tendru vstoupí, umožní mu to mimo jiné postavení majoritního akcionáře ČEZ. Premiér Petr Nečas dával v minulých letech najevo, že hodlá mít vše pod kontrolou. Tendrem se zabývala bezpečnostní rada státu, což ukazuje, že kromě podílu českých subdodavatelů mohou nakonec hrát roli další neoficiální kritéria včetně politických a energetické bezpečnosti.

Zatímco v nabídce pro český průmysl jsou velkými favority Rusové, jejich šance snižují právě úvahy o bezpečnostních podmínkách. Detailní informace o třech uchazečích a dalších souvislostech shromažďuje pro Nečasův kabinet vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška.

Evropská nejistota

Na dalších krocích státu – nejenom při výběru samotného vítěze tendru – však záleží mnohem více, než se na první pohled zdá. Prostředí evropské energetiky je velmi nejisté, nová pravidla Evropské unie fakticky negují ta stará, nikdo pořádně neví, na čem je. V Evropě navíc zuří více či méně skrytá bitva mezi zastánci a odpůrci jádra. Nikdo nemůže zaručit, že se mu vyplatí investice do určitého zdroje, tedy ani do Temelína.

Až bude ČEZ porovnávat jednotlivé cenové nabídky uchazečů, může klidně dojít k pochybnostem, zda se projekt vůbec vyplatí. Obnovitelné zdroje jako evropská alternativa se mohou prosadit nejenom díky státní podpoře, ale také vzhledem k tomu, že náklady na ně díky technologickému pokroku a masovějšímu rozšíření objektivně klesají.

Iniciativu přebírají státy. Hledají různé formy podpory, v Česku se hodně mluví o chystaném britském modelu pevných výkupních cen elektřiny z atomových bloků. Ovšem o takovém, do kterého by za určitých okolností – v závislosti na vývoji tržních cen elektřiny – přispíval i sám ČEZ.

Čtěte také:

Bartuška: České firmy získají na Temelíně méně zakázek

Kritici dostavby Temelína: chceme znát konkrétní reaktor

Protesty ekologů zahájily projednávání dostavby Temelína

Otázkou jsou také případné státní garance při financování dostavby Temelína. To by mohlo opět narazit na Brusel, kdyby chtěl striktně dodržovat zákaz veřejné podpory. Proto Češi a další země prosazují, aby jaderná energetika získala v rámci EU stejné preference jako právě obnovitelné zdroje. Brusel nemůže výstavbu nových jaderných elektráren zakázat, ale mohl by usilovat o nastavení takových bezpečnostních pravidel, která nový Temelín postaví zcela mimo ekonomickou realitu.

Tendr na druhou

Nejnovějším hitem je hledání strategického partnera pro dostavbu Temelína, který by se podílel také na financování. ČEZ tedy chystá ještě druhý temelínský tendr. Pokud by partnera našel, nemusela by česká energetická jednička vrhnout naprostou většinu svých finančních sil právě na jádro. V nejisté situaci je diverzifikace zdrojů více než žádoucí. Také ale zaznívá názor, že v tomto druhém tendru se už vítěze tuplem najít nepodaří.

Předpokládaný časový scénářAutor: E15

ČEZ každopádně věnuje tendru na dodavatele dostavby Temelína, který také předá informace o svém designu reaktoru, už dnes značné úsilí. Energetická jednička získává silné know-how v jaderné energetice. Zda se jí to bude do budoucna hodit, ale tak trochu pořád zůstává ve hvězdách.

Co rozhodne o vítězi výběrového řízení

Politika, zapojení českého průmyslu, technické a bezpečnostní řešení, nebo cena? Co z toho nakonec rozhodne o vítězi temelínského tendru – tedy pokud bude nějaký vybrán? První dvě kritéria by striktně vzato neměla hrát žádnou roli, rozhoduje se přece podle zákona o veřejných zakázkách. Tomu by ale věřili pouze naivkové.

Pokud jde o oficiální kritéria, všichni tři uchazeči nabízejí nejmodernější reaktory, liší se v bezpečnostních systémech, ale jejich nabídky zřejmě budou víceméně srovnatelné. Poměřování cenových nabídek však rozhodně nikdo pominout nemůže. Pokud by to bylo se vším všudy a bez rizika navýšení méně než dvě stě miliard korun, což se příliš neočekává, byla by nabídka zajímavá.

Poměrně sebevědomě se v tomto ohledu prezentuje americký Westinghouse ze skupiny japonské Toshiby. Jeho reaktory AP 1000 jsou do značné míry revolučním řešením, jde o jakousi skládačku velkých dílů vyrobených na zakázku, celé řešení je postaveno na pasivních prvcích bezpečnosti – tedy bez nutnosti přívodu elektřiny, založených na zemské přitažlivosti, což se mnohým po zkušenostech z Fukušimy jeví jako plus. Využívá se relativně méně dražších stavebních materiálů, což by mělo vést ke slušné cenové nabídce.

Ruský MIR.1200 navazuje na tradici sovětských reaktorů typu VVER, jde spíše o konzervativnější řešení. Přesto se očekává, že Rusové budou chtít jít s cenou dolů, snad i proto, že by jim Temelín otevřel brány do Evropské unie. Za výhodu je určitě možné považovat kombinaci aktivních a pasivních bezpečnostních prvků, což je plus, protože ty pasivní stále nejsou považovány za zcela prověřené.

Francouzské reaktory EPR mají pověst hodně drahého zboží, založeného na velkém množství aktivních bezpečnostních prvků. Před Fukušimou se říkalo, že až zbytečně velkém. To, že bude nabídka od Arevy nejdražší, je pravděpodobné, teď jde o kolik. Jde totiž o obří reaktory o výkonu 1650 megawattů a srovnání vyjde jinak, až se přepočte na budoucí produkci elektřiny. Francouzi se z toho snaží udělat výhodu – dva reaktory EPR vydají za tři jiné, Česko by si tak ušetřilo další tendr na zvažovaný reaktor v Dukovanech.

Pokud jde o zapojení českého průmyslu, Rusové mají výhodu, protože tuzemské firmy se tradičně orientovaly právě na technologii VVER. Česká Škoda JS – byť s ruskými majiteli – je dokonce formálně lídrem konsorcia s Rosatomem. Velmi aktivní byly při získávání českých partnerů i Westinghouse s Arevou, takže očekávaný náskok Rosatomu nakonec nemusí být tak velký. Václav Bartuška však dlouhodobě upozorňoval, že ve všech třech případech šlo zatím více o sliby než o závazné smlouvy. Uvidíme, co nyní trojice uchazečů předloží v nabídkách.

Proti Rusům hovoří obavy o energetickou bezpečnost, konkrétně závislost na dovozu jaderného paliva, které už dnes ruský Tvel dodává do všech českých jaderných elektráren. Tomu lze ovšem čelit vytvářením strategických rezerv na delší dobu. Velkou politickou výhodou Arevy je, že Česko potřebuje Francii v boji o zachování jaderné energetiky v EU. Zastánci transatlantické vazby by zase uvítali, že Temelín by snad mohl přilákat trochu větší zájem Washingtonu o Česko v době, kdy je jasné, že už tuto roli nesehraje žádný radar v Brdech.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah