Navržené hodnoty jsou dosažitelné při použití technologií, které jsou buď velmi drahé, nebo se z nich funkční celek ani nedá postavit. Nová elektrárna by se zaplatila jen při cenách elektřiny, jaké by k životaschopnosti potřebovaly třeba nové temelínské bloky, tedy kolem 80 eur za megawatthodinu.
Dokument se týká i stávajících zdrojů. Za pár let energetici budou muset rozhodnout, zda mají elektrárny modernizovat, nebo jestli bude finančně výhodnější je vypnout. Platí to rovněž pro modernizované elektrárny ČEZ, které plní limity platné od roku 2016 a stály firmu desítky miliard korun. „Budeme posuzovat, jestli se vyplatí investovat dodatečné miliardy korun za cenu zhoršení návratnosti celé elektrárny,“ říká Přemysl Šašek, manažer útvaru Legislativa a řízení licencí ČEZ.
Energetici, přestože se účastní jednání, vlastně nevědí, jak se k přísným hodnotám dospělo. „Objevují se tam také věci, které jdou nad rámec směrnice o průmyslových emisích. U zdrojů na uhlí se s nimi ale nedá pořádně nic udělat. Pokud zůstane u nynějšího návrhu, žádnou teplárnu už v Česku nezmodernizujeme,“ obává se Martin Hájek z Teplárenského sdružení ČR.
„Česko už v září požádalo o zpracování druhého návrhu,“ říká Dana Sládková, vedoucí oddělení integrované prevence ministerstva průmyslu. Zástupci průmyslu a energetiků se však obávají, že požadavek na změnu, který vznesly i další státy, stačit nebude. Proto chtějí řešit stanovování emisních limitů na politické úrovni.
Svaz průmyslu spolu s energetiky vyzval vládu, aby na příští Radě EU pro energetiku požádala o nové kolo konzultací, které by sporné otázky vyjasnily. Premiér Jiří Rusnok slíbil, že téma otevře. Podporu najde nejspíš u Poláků, Slováků či Němců. Platí, že čím více uhlí členský stát používá, tím větší potíže s emisními limity bude mít.
Jakmile se zástupci států na dokumentu BREF dohodnou, vyplynou závěry o nejlepších dostupných technologiích. Ty se budou muset do čtyř let promítnout do podmínek provozu elektráren a tepláren. Energetiky straší, že by to mohlo nastat už v roce 2018.
Robejšek: Energetika může rozbít EU
Energetika je důkazem, že Evropská unie není schopná přijímat strategická rozhodnutí. Členské státy nejsou energeticky srovnatelně vybavené. Z toho plyne, že mají různé zájmy a ty je velmi těžké koordinovat, aby výsledná politika opravdu něco řešila, říká analytik a poradce Petr Robejšek.
E15: Měly by si energetiku řešit samy členské státy, když Evropská unie selhává?
Ano a budeme se s tím muset smířit. Jasné ale také je, že většina členských států není vybavena na to, aby dělaly vlastní národní energetickou politiku. Něčeho takového je schopné jen Německo. Ostatní to dělají z nouze. Důsledkem je, že se státy chovají egoisticky. Pokud věříme tomu, že trh vše zařídí, pak je to tržní situace, kdy společné zájmy sjednotí menší hráče, kteří budou ochotni pro ně něco udělat.
E15: Jak se dá vzdorovat Německu, které může jediným rozhodnutím vážně nabourat energetické soustavy okolních států?
Německo je velmi mocné, ale ne všemocné. Politicky i ekonomicky je závislé na ostatních, i když méně než jiné evropské země. Pokud se budou menší státy cítit ohrožené, tento tlak je přiměje se spojit ke společnému postupu, který může oslabit nebo vyvážit německou dominanci.
E15: Tvrdíte, že nakonec státy budou nuceny porušovat unijní předpisy, aby si zajistily životaschopnou energetiku. Co to udělá s EU, která je na dodržování předpisů založená?
Dlouhodobě to znamená zpochybnění oprávněnosti existence takového spolku. Porušování předpisů, i když v nijak masové formě, vidíme už teď. Celá záchrana eura není nic jiného než porušení unijních předpisů. Unie prostě nedokáže zaručit jednotný postup. Nemůže se proto divit, že vlády z nutnosti starat se o svůj voličský potenciál se budou vymykat jejím příkazům.
E15: Takže energetika může sehrát roli jednoho ze spouštěčů rozpadu EU?
Ano, umím si to představit. Vedle měnové a finanční politiky bude energetická politika hrát strategickou roli i v zachování bezpečnosti jednotlivých států. Z toho plyne, že má potenciál být rozbuškou.
