Akumulátory jsou v případě elektromobilů jedním z nejčastějších témat debat. Každý o nich mluví, každý na ně má názor, ale jen málokdo opravdu stačí stíhat tempo, jakým se tyto klíčové komponenty mění. Uděláme v nich pořádek.
Článek vyšel na Živě.cz.
Akumulátory patřily mezi hlavní důvody, kvůli kterým se výrazně elektromobily nerozšířily například už v první polovině 90. let. V té době totiž existovaly technologie, které by umožnily provoz bateriových automobilů s dojezdem 200 a více kilometrů – tehdejší baterie typu NiMH by dostatečnou kapacitu bez obtíží nabídly, jenže licenci na výrobu článků držela společnost Ovonics, která neumožnila jejich použití ve vozidlech s vnějším dobíjením.
Celou dekádu potom trval další vývoj, který naplno změnily až akumulátory typu Li-Ion, které elektromobilismu vládnou dodnes. V masovém měřítku se rozšířily díky prvnímu Roadsteru od Tesly v roce 2008 a Nissanu Leaf o rok později.
Dělení podle katody
Drtivá většina moderních elektromobilů používá akumulátory z rodiny Li-Ion, podle typu kladné elektrody je ale dále dělíme na hlavní tři typy. Díky Teslám Y a 3 a čínským výrobcům největší část trhu spoléhá na LiFePO4 či zkráceně LFP (katodu tvoří fosfát lithia a železa). Postupně tak nahrazuje dva doposud nejoblíbenější typy NMC (katodu tvoří nikl, mangan a kobalt) a také NCA (nikl, kobalt, hliník).
LFP má mnohé výhody, mezi ty hlavní patří absence kobaltu. Ten je problematický jak z etických důvodů kvůli těžbě v rozvojových zemích, tak i z důvodů ekonomických. Zároveň LFP akumulátory vykazují delší životnost díky většímu počtu cyklů bez výrazné degradace článků. V neposlední řadě jsou LFP baterie bezpečnější jak při nárazu, tak díky mnohem nižší pravděpodobnosti zahoření při závadě. Byť neplatí často opakované tvrzení, že LFP akumulátory zkrátka nehoří, šance na destrukci celého vozu zahořením baterie je tady ve srovnání s nikl-kobaltovými bateriemi prakticky nulová.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
