Žebříček společností, které Evropě ropu dodávají, naprosto ovládly firmy z jiných kontinentů. Pouze dvě společnosti z první desítky sídlí v Evropě, jedná se o norský Statoil a nizozemský Shell. Celkem však pokrývají evropskou spotřebu pouze z dvanácti procent, zbylé množství ropy je z dovozu.
Největším dodavatelem ropy na starý kontinent je s přehledem ruský Rosněft, na druhé pozici se rovněž nachází společnost z Ruské federace, Lukoil. A právě závislost na nestabilní ruské produkci zpráva kritizuje, případné problémy v distribuci by se mohly výrazně dotknout České republiky a celé Visegrádské čtyřky. Ohroženo by rovněž mohlo být i Řecko. Celkem ruské společnosti dodávají třicet procent ropy, která se v Evropě spotřebuje.
Podíly společností dovážejících do Evropy ropu
Značné množství ropy se do Evropy dováží také z Blízkého východu, především Saúdské Arábie nebo Libye. Svůj podíl mají také americké společnosti Exxon a Chevron. Ty společně ovládají přibližně dvanáct procent evropského trhu.
„Evropské rozmařilé nakládání s ropou plní kapsy velkých společností v problematických oblastech. Závislost dopravy na cizí ropě stojí každého Evropana 300 eur ročně,“ řekla pro The Guardian Laura Buffetová, která se na zprávě podílela. Poukazuje tím především na potřebu snížení emisí v silniční přepravě. Ta tvoří dvě třetiny poptávky po ropě.
Podle Buffetové spolu závislost na cizí ropě a závislost dopravy na fosilních palivech přímo souvisí. Během posledních patnácti let se zdvojnásobilo množství nafty, které je do Evropy dováženo z jiných kontinentů. Evropa by se tedy podle ní měla snažit o zpřísňování limitů oxidu uhličitého pro automobily. S tím by měla být spojena také podpora alternativních pohonů, především elektromobilů.
Výsledky zprávy podpořil také ministr životního prostředí Slovenska, které nyní předsedá Radě EU, Norbert Kurilla. Řekl, že je podstatné, aby se v problematice životního prostředí Evropa sjednotila a zaujala jednotný postoj. Rovněž oznámil, že by se ale měly dlouhodobé klimatické cíle posunout dále do budoucna, aby měli výrobci dostatek času vyvinout spolehlivá a efektivní řešení.
