Svědčí o tom i to, že ministr průmyslu Martin Kuba předsedá části jednání o energetických výzvách v Evropské unii. Francouzský ministr průmyslu a energetiky Eric Besson do Paříže pozval zástupce šestnácti zemí a většina z nich do Francie skutečně odletěla. „Ministr Kuba se jednání v Paříži zúčastní,“ potvrdila bez dalších podrobností mluvčí českého ministerstva průmyslu Veronika Forejtová.
Postoj hostitelské Francie k jaderné energetice bude klíčový pro další země, odolávat odpůrcům jádra v Bruselu či Berlíně by bez Paříže bylo složité. Evropské instituce sice v dohledné době zřejmě nezískají pravomoci zasahovat přímo do energetického mixu jednotlivých států, rozvoj jaderné energetiky by ale mohly zarazit nastavením neúměrně přísných bezpečnostních standardů nebo pravidel pro pojištění atomových reaktorů. Na toto nebezpečí v minulosti upozorňovala česká vláda i ministerstvo zahraničí.
Jedním z hlavních témat dnešní schůzky je proto bezpečnost jaderných elektráren. Jde o to, zda výsledky nedávných zátěžových testů jaderných elektráren poslouží jako záminka k odstavování jednotlivých bloků, nebo naopak budou argumentem v jejich prospěch. Zastánci jádra v každém případě chtějí vyslat signál, že jim bezpečnost reaktorů a její další posilování leží na srdci.
Pařížská jednání podle dostupných zdrojů přímo nesouvisí s tím, že francouzská společnost Areva má jako jeden ze tří uchazečů zájem o dostavbu temelínské jaderné elektrárny. Na druhé straně francouzsko-česká spolupráce v atomové energetice určitě není ambicím Arevy na překážku.
Pro české politiky bude dnešek vůbec jakýmsi „mezinárodním energetickým dnem“. Zatímco Kubu očekává metropole nad Seinou, premiér Petr Nečas vystupuje v Berlíně na konferenci o obnově energetické infrastruktury.
V samotné Francii se ovšem jaderná energetika stává jedním z témat předvolebního boje. Prezidentský kandidát opozičních socialistů François Hollande se dohodl se zelenými spojenci na plánu postupného uzavírání některých bloků. Francouzský účetní dvůr (Cour des Comptes) ale upozornil, že bude nutné prodloužit životnost některých jaderných bloků, protože za ně fakticky není žádná náhrada. Jak výstavba dalších bloků, tak přechod na jiné zdroje by byly finančně i časově příliš náročné na to, aby bylo možné současné reaktory rychle odstavit. Jejich životnost by tedy měla být každopádně vyšší než 40 let. Česko řeší podobnou situaci v Dukovanech – také tamní jaderné bloky by měly ideálně fungovat alespoň padesát let. Dá se ovšem předpokládat tvrdý nesouhlas evropských odpůrců jádra.
