Ten plán měl být odsouzen k úspěchu. V roce 2001 se pod taktovkou francouzské vlády sloučily hlavní složky tamního jaderného průmyslu do jednoho koncernu, který dostal jméno po španělské vesničce s románskou kaplí připomínající tvarem budovu atomového reaktoru. Areva měla hotový koncept nového reaktoru EPR a před sebou vizi skvělé budoucnosti.
Nestavět, spíš jen renovovat
V roce 2005 podepsala první kontrakt na stavbu EPR ve finském Olkiluotu. Ve stejném roce se elektrárenská společnost EdF, která provozuje francouzské jaderné elektrárny, rozhodla pro stavbu jednoho bloku EPR ve Flamanville. Pokud by byla s novým reaktorem spokojena, rozhodla by v roce 2015 o stavbě dalších čtyřiceti bloků, které po roce 2020 postupně nahradí stávající 58člennou jadernou flotilu.
Píše se rok 2015 a stavba Flamanville stojí kvůli problémům se strukturou oceli v reaktorové nádobě. Dokončení elektrárny se posouvá na rok 2017. Cena roste na více než dvojnásobek. Francouzská vláda před rokem rozhodla, že jádro se po roce 2025 bude místo tří čtvrtin podílet na výrobě elektřiny jen z poloviny. Náhradu obstarají obnovitelné zdroje. Instalovaná kapacita jádra zůstane v lepším případě na dnešních 62 gigawattech. EdF místo stavby nových bloků plánuje mohutné investice do prodloužení provozu těch stávajících.
Areva dosud nedokončila ani jeden z novátorských reaktorů stavěných ve Francii, Finsku a v Číně. Z tendru na dostavbu Temelína ji potupně vyhodil ČEZ pro nedostatky v nabídce. Za poslední čtyři roky vykázala kumulovanou ztrátu 7,8 miliardy eur. O tři miliardy eur ji připravilo fiasko s koupí těžaře uranu Uramin, jehož zásoby štěpného materiálu se nakonec ukázaly bezcenné. O další dvě miliardy nejspíš přijde v příštích letech, odhadují analytici. Firma je na pokraji kolapsu.
Spása přichází z EdF
Francouzská vláda vlastnící 87 procent Arevy však nemíní nechat někdejší chloubu padnout. Prezident François Hollande ve středu s klíčovými ministry rozhodl, že dá firmě novou perspektivu. Z Arevy vyčlení divizi výroby reaktorů Areva NP, v níž většinu koupí polostátní EdF. Stát pak do Arevy dolije kapitál. O konkrétních částkách se bude teprve jednat. EdF se v květnu nechala slyšet, že by byla ochotná reaktorovou divizi koupit za dvě miliardy eur.
Spojení EdF a Arevy má logiku. Elektrárenská firma hodlá do modernizace elektráren investovat 55 miliard eur. Většina projektů má být hotová do roku 2025. Údržba a modernizace jaderných bloků Arevu živí z poloviny, takže peníze zůstanou pod jednou střechou.
Společně se obě firmy pustily i do přípravy elektráren ve Velké Británii. Ve hře je stavba bloku v Hinkley Point C, na který si už konsorcium vedené EdF vyjednalo cenové garance britské vlády, a dalších dvou bloků v elektrárně Sizewell. Stále to však jsou problémové reaktory EPR. Šéf britské dcery Arevy Robert Davies prohlásil, že britský a čínský trh o osudu firmy rozhodnou.
Část expertů na jádro tvrdí, že pokud má Areva přežít, měla by se příliš složitého a drahého projektu EPR o výkonu 1600 megawattů vzdát. Schůdnější cestou má být vývoj a výroba menších reaktorů s výkonem kolem tisíc megawattů, pro který by firma mohla najít lepší odbyt. Jenže Francouzi by tak nabrali zpoždění za konkurencí z Ruska a především z Číny. V jaderné komunitě sílí hlasy, že právě čínské firmy během deseti až patnácti let ovládnou světový trh s novými reaktory. Otazník se také vznáší nad tím, jakou roli bude hrát jádro ve světě, který časem ovládnou obnovitelné zdroje.
Teď stojí před Arevou a EdF úkol osekat náklady. Ještě před rozhodnutím o sloučení se šéfové Arevy rozhodli uspořit na provozu jednu miliardu eur a do roku 2017 o tři miliardy eur omezit kapitálové výdaje. O práci tak přijde šest tisíc ze 42 tisíc zaměstnanců. Francouzští politici věří, že tandem podniků EdF–Areva je odsouzen k úspěchu.
