Pomocnou ruku by mohl najít v Bruselu, přesněji u Evropského fondu na přizpůsobení globalizaci (EGF). Ten Evropská unie vytvořila v roce 2006 v reakci na sílící hlasy, především z Francie, že unie nedokáže Evropany ochránit před rušením pracovních míst kvůli změnám ve světové ekonomice. Jeho úkolem je platit individuální programy, které zlepší vyhlídky propouštěných lidí na získání nového místa.
Složité a zdlouhavé
Jenže peníze z EGF, kde je každý rok k dispozici půl miliardy eur, do Česka s největší pravděpodobností nepřitečou. A nebude to tentokrát vina místních úřadů. „Žádost je administrativně náročná. Museli bychom prokázat, že propouštění je důsledkem změn v mezinárodním obchodě. Navíc žádost schvaluje Evropská komise, pak Evropský parlament a navíc ještě Rada EU. Celé to může trvat až rok, jak jsme to zažili v roce 2011 u dosud jediného čerpání z EGF při propouštění v závodu firmy Unilever v Nelahozevsi,“ vysvětluje Václav Kužel z ministerstva práce a sociálních věcí, do jehož agendy EGF spadá.
„V tuto chvíli se úřad práce zaměří spíše na už spuštěný projekt Nový začátek. V případě, že by se ukázalo, že je možné zlepšit situaci prostřednictvím jiného projektu a fondu, určitě toho využijeme,“ odpověděla na otázku ohledně využití EGF na Ostravsku Kateřina Beránková, tisková mluvčí úřadu práce. Důvod zdrženlivosti je i čistě finanční.
Zatímco složitě dostupné peníze z EGF pokryjí jen polovinu nákladů na opatření, která mají pomoci nezaměstnaným, mnohem snadněji přístupné peníze z Evropského sociálního fondu zaplatí až 85 procent nákladů.
Zbytečný fond
Nejen česká zkušenost potvrzuje zbytečnost nástroje, který komise s velkou pompou představila před šesti lety. Za celou dobu se z vyčleněné částky vyčerpalo jen 14 procent. Ve dvacítce zemí pomohl zhruba 90 tisícům lidí. Těmto číslům ovšem výrazně pomohla změna v roce 2009, odkdy bylo do roku 2011 možné fond využívat i pro řešení následků finanční krize. Komise chtěla toto rozšíření zachovat, nicméně členské země byly proti. „Česká republika byla součástí menšiny členských zemí, které snahu komise zablokovaly,“ říká Cecile Duboisová, tisková mluvčí unijního Generálního ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci.
Kvůli mizivému zájmu o peníze fondu je chce Evropská komise v příštích sedmi letech zpřístupnit i evropským zemědělcům. Ti by však museli o práci přijít kvůli novým obchodním dohodám, které by otevřely dveře levnějším dovozům ze zemí mimo Evropu. Nově by se peníze daly použít i na řešení situace osob samostatně výdělečně činných či managementu firem. Celkem by komise chtěla dát k dispozici tři miliardy eur. Znovu by se daly použít i na důsledky recese. „Teď návrh projednává rada a Evropský parlament. Doufáme, že ho schválí co nejdříve,“ dodává Duboisová.
Nepotvrzené obavy
Po šesti letech fungování je fond spíše zklamáním. Rozhodně nenaplnil obavy některých politiků a analytiků, že jeho existence podpoří další handrkování členských zemí o unijní peníze. Pravdu měli jeho kritici jako německá kancléřka Angela Merkelová či dánský premiér Anders Fogh Rasmussen, kteří se už tehdy pozastavovali nad smyslem fondu. Nezlepšil ani image Evropské unie. Jenom šest procent Evropanů ví, co EGF dělá. I když při představování fondu prezident komise José Manuel Barroso prohlašoval: „Chceme ukázat, že se EU o své občany stará.“
| Na finance z EGF si sáhl jen Unilever |
|---|
| Při rušení závodu v Nelahozevsi česká pobočka Unileveru požádala prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí o peníze z EGF. Na individuální programy pro 460 nadbytečných pracovníků dostala firma 323 820 eur. Program zahrnoval semináře k orientaci na trhu práce, o psaní životopisů či zvládání přijímacích pohovorů. EGF pokryl podle tehdejších pravidel 65 procent nákladů, zbytek hradila firma. |
