Nejrychlejší Češi ladí formu. Sprinteři věří, že hranici deseti vteřin na stovce lze prolomit
Na pražské Julisce se potkali čtyři nejrychlejší čeští muži, aby společně ladili formu před atletickým mistrovstvím světa v Tokiu. Jan Veleba, Jan Jirka, Ondřej Macík a Eduard Kubelík patří mezi elitu domácího sprintu a zároveň symbolizují generaci, která posouvá hranice české rychlosti. Jejich cílem je prolomit bariéru deseti vteřin na stovce – metu, kterou zatím v Evropě pokořili jen dva běžci bílé pleti.
Je vedro, trénink přesto běží. Většina potících se atletů, reprezentanti i talentovaná mládež, je do půl těla nahá. Sval, šlacha, žíla, sval, šlacha, žíla – těla, že by jeden záviděl. Ty nejlepší brzy čeká atletické mistrovství světa v Tokiu. Přípravy vrcholí a své budou chtít říct i nejrychlejší čeští muži. K tréninku čtyř z nich se na nejslavnějším tuzemském atletickém oválu za chvíli přidáme.
Nejdřív nás ale zajímá, co, kdy a kde je přivedlo k rozhodnutí, že svůj život zasvětí souboji s chronometrem na dráze. „Většinou tak nějak na základce začnete tušit, že jste rychlejší než ostatní,“ zamýšlí se Jan Veleba nad tím, kdy začal uvažovat o atletice. Aktivní sprinterskou kariéru ukončil teprve loni a dnes, v osmatřiceti, je trenérem několika mladších svěřenců. Právě on je historicky nejrychlejším Čechem. Respektive jedním ze tří. Česká republika se může pyšnit jedním unikátem: stometrovou distanci zaběhli v totožném čase 10,16 vteřiny hned tři muži: Jan Veleba, Zdeněk Stromšík a Velebův svěřenec Dominik Záleský. Limit tohoto rekordu navíc v posledních letech postupně vzájemně posouvali a přeskakovali se. Mimochodem, tuzemský ženský nejrychlejší čas na stovku 11,09 vteřiny drží už 44 let Jarmila Kratochvílová.
„Já přešel tak nějak plynule z házené a fotbalu k atletice. Na sporty jsem byl nešikovný, jediné, v čem jsem se cítil, bylo běhat rovně, případně si k tomu dát jednu zatáčku navíc,“ líčí s nadsázkou další špičkový sprinter Jan Jirka. „Ostatně je to, myslím, případ nás všech,“ dodává. Běžet stovku pod 11 vteřin a dvoustovku pod 21 je samozřejmě úctyhodné. Jenže historie si lépe pamatuje ty, kteří to zvládnou pod deset, respektive dvacet.
Základem je jídlo, spánek a regenerace
„Já věřím tomu, že i v našich podmínkách se dá dostat na takovou kvalitu, že to dáte pod deset. Kromě predispozic je přece důležitá i víra, že to půjde, a s tím spojená píle,“ hecuje hlouček čtyř top atletů, jednoho všetečného redaktora a jedné bystré fotografky Ondřej Macík. Držitel českého rekordu na 200 metrů má na stehně vytetovaný nápis „impossible“ s přeškrtnutou předponou „im“.
Jirka je ale skeptický. „Takhle: U nikoho z nás čtyř už to asi nebude, já s Honzou Velebou jsme spíš za těmi možnostmi a tady mladší kluci se vyprofilovali spíš jako dvoustovkaři.“ Jan Jirka končí kariéru letos, ale zatím je to stále ambiciózní závodník. Současně už pracuje jako kondiční trenér, nicméně ve zcela jiném sportu: basketbalu.
„Pokud jde o genetické predispozice, nemáme žolíky v rukávu. Další cesta je integrace Afroameričanů, pak to třeba bude blíž,“ naráží Jan Veleba na skutečnost, že stovku pod deset vteřin zaběhli v historii pouze dva Evropané bílé pleti, v roce 2011 Francouz Christophe Lemaitre za 9,92 a v roce 2019 Ital Filippo Tortu za 9,99 vteřiny. Jinak pod deset se v téhle disciplíně dostalo už víc než 200 sportovců z různých částí světa.
„Základ je žrádlo, spánek a regenerace. Hlavní je samozřejmě trénink, ale začíná to tím, že už na něj musíte přijít v top stavu,“ zdůrazňuje Macík. „Jo jo, tam přesně poznáte, že jste špatně vyspaný nebo blbě zregenerovaný,“ souhlasí Veleba a doplňuje příměr: „Do závodního auta přece taky nelejete Natural 95, ale jen to nejlepší a nejčistší možné palivo.“
„A nezapomínat na fyzio a doktory, to je atletova nejdůležitější pomůcka, bez nich to nejde,“ doplňuje Jirka. To dává smysl, nicméně existují výjimky. Třeba Pavel Maslák, trojnásobný halový mistr světa a Evropy v běhu na 400 metrů, je považován za přírodní úkaz, který kromě jednoho velkého zranění v kariéře nemusel ohledně zdraví řešit skoro nic. „Druhého takového neznáme,“ shodují se naši závoďáci.
Rituály a mind hacky
Co dalšího může pomoci výkonu? Prý dechová cvičení, jóga, správné doplňky stravy, protože atleti jsou nezřídka vzhledem k požadovaným výkonům podvyživení. A rituály. Asi jste si všimli – a je to logické, když měsíce vaší přípravy často závisejí na několika málo vteřinách –, kdy se váš vesmír protne v jednom bodě. Maurice Greene si vždy před startovním výstřelem nesčetněkrát olízl rty. Usain Bolt si pokaždé ťukl pěstí s náhodným stewardem, který se mu na tom či onom závodě staral o oblečení na cestě od startovních bloků do šatny. A Noah Lyles si před výběhem vždycky rád zaskáče – před finále jeho zlatého závodu na loňských olympijských hrách v Paříži naměřili, že se jeho nohy dostaly neskutečných 180 centimetrů nad zem.
„Já jsem si představoval, že ti soupeři, které vidím vedle sebe v drahách, jsou větší, než ve skutečnosti byli. Abych se pak na ně zdravě naštval, že jsou větší, silnější,“ prozrazuje jeden ze svých mind hacků Veleba. „Já jsem asi spíš opak,“ svěřuje se Eduard Kubelík. „Většina sprinterů se před startem uzavře do sebe, mně naopak začalo víc fungovat uvolnit se, bavit se s lidmi, tolik na to nemyslet. A zaběhnout to v podstatě jen tak mimochodem,“ dodává dvaadvacátník, který kromě aktivní běžecké profi kariéry studuje tělovýchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.
Ale dost řečí. Po rozklusání skončila fáze strečinku, kterou jsme zasvětili hovorům o cestě k rychlosti. Teď už se jde naostro běhat. Dnešní trénink čtveřice Veleba, Jirka, Macík a Kubelík je mimořádná událost. Všichni sice patří do úspěšných štafet (krátkých i delších, včetně mixů se ženami) reprezentujících Českou republiku v posledních letech, takto společně ale zpravidla netrénují. „Sprinteři jsou egomani, takže spojit čtyři závodníky je náročný úkol,“ komentuje jistý odstup Veleba. „Ta týmovost je pro nás skutečně výjimečná,“ potvrzuje Jirka. „Je ale dobře ji čas od času zažít.“
A teď už na značky, připravit se ke startu, pozor, TEĎ!
Autor je redaktor a dramaturg publicistického pořadu České televize Bilance.
